Stransky

Divný, fakt divný. Takový jako nevěrohodný, a to zdaleka nemluvím jen o úplně přeťáplý závěrečný scéně. Třeba proč by se naprosto zemitej Plesl kamarádil s ezoterickým ufounem Rodenem? Co mají ti dva společnýho? Ano, nic. Ale pankáč Mádl je výbornej a titulní píseň od Vypsaný fixy je taky fajn. Celkově ovšem špatenka, chvílema se mi chtělo nevěřícně smát v místech, kde to Bohdan Sláma (asi) rozhodně neplánoval.

Zajímavější než celý slavný Signál je flame kritiků, který se nad tímhle filmem strhnul. Ono se ale není moc čemu divit - je to opravdu podivné dílko. Třeba do libereckého Cinestaru na něj dnes přišlo docela dost lidí a byl to takový ten typ obecenstva, co, řekl bych, chodívá na Vejdělkovy komedie, někteří možná i na Trošku. Asi, nalákáni reklamou, čekali komedii, což se tedy nedočkali. Jsou tam vtipné momenty, ale jako celek je to značně depresivní. A navíc jde o totál hybrid, kdy první půlka (která mě překvapivě hodně bavila) vypadá skoro jako sociální drama, ale druhá (která mě zcela vyprudila) je něco jako rádoby crazy komedie. Ale k věci: Signál je vpodstatě sračka. Ovšem sračka, kolem které vznikla pěkně vyhrocená nenávistná debata. A to nás baví, žejo. Začal to na aktualne.cz Kamil Fila, který v recenzi doporučil tvůrcům, aby si radši našli něco jiného: "Pakliže Signál tedy nemá být rozjuchaná letní komedie, měli bychom přijít na to, o co vlastně jde. Jádro leží jistě už ve scénáři Marka Epsteina, který je podobně nenaplněnou a předčasně vyhořelou scenáristickou hvězdou jako Řehořek „hvězdou režisérskou". V obou případech by se spíš než pilování talentu hodilo to raději rovnou úplně, nebo aspoň na nějakou dobu zabalit." Což zjevně vytočilo Jaroslava Sedláčka z kinoboxu.cz, který na Filu zareagoval takto: "Ano, chápu, někdy je potřeba volit ostřejší slova, aby vás bylo vůbec slyšet. Rozumím, že tvrdá negace je momentálně v Česku velmi čtená a populární, protože pro občany představuje aspoň nějaký ventil osobní nespokojenosti a frustrace, ale přece jen... říkat čtyřiadvacetiletému režisérovi resp. šestatřicetiletému scenáristovi, aby to zabalili? Úplně zabalili? Opravdu ani náznakem Kamila nepodezírám, že oba tvůrce nabádá k sebevraždě. Mohl by si ale uvědomit, na to je Kamil starý dost, že umělcova duše je často velmi rozháraná, nevyzpytatelná, křehká a zranitelná, a že podobně silný výrok by v kombinaci s nějakými osobními problémy mohl kritizovaného celkem snadno dovést k nějakému neuváženému kroku. Účelem kritika by - tedy snad! - nemělo být zničit a zadupat do země, ale "jenom" věcně argumentovat a pojmenovávat. I když ale vezmu druhý výklad onoho "zabalení", tedy rezignaci na svoji profesi, tak se musím ošívat neméně. Kde bere (kdokoliv!) právo na to někomu říkat, že je něčeho absolutně neschopen?! Notabene v disciplíně tak subjektivní, jakou je film a umění obecně?" . K oběma se nakonec v Lidových novinách vyjádřil můj oblíbenec Ondřej Štindl: "K meritu věci si troufnu podotknout jenom to, že mnozí z široce uznávaných velikánů světové filmové kritiky si, když přišlo na věc, taky nebrali servítky. Mým oblíbeným příkladem je skvělý britský spisovatel Graham Greene, který jednou filmovou recenzí přivedl časopis, kam před válkou přispíval, před soud a ke krachu. To je jistě meta, jíž zdejší pisatel může dosáhnout jen těžko. Na druhou stranu – slovní agrese či příkrost velikána z nikoho neudělají, ale to, tuším, všichni vědí. S poukazy na křehkou konstituci umělců bych to taky nepřeháněl – politici a fotbalisté v médiích dostávají o dost větší „sodu“ a taky to zvládají – jistě, někdy to jde dost ztuha. Je asi dobře, když kritická obec debatuje aspoň o něčem. Po většinu času totiž bývá uzavřená do svých malých generačních nebo jinak skupinově definovaných ghett, v nichž základním diskusním modem je vzájemné poklepávání si po rameni (mladí se v tom ohledu od starších nijak neliší). Možná by ale bylo ještě lepší, kdybychom si začali povídat o filmech.". Vzhledem k tomu, že jsem Signál (a bohužel i některé předchozí Řehořkovy filmy - Proměny a Czech made mana) viděl, mám pro Filu trošku pochopení. Sice to kapku vyhrotil, ale třeba tím toho spratka Řehořka, který asi technicky fakt točit umí, leč vznikají z toho protivné nudnosti, nakopne k vytvoření něčeho, co nebude tak duté.

Nevěřil bych, že se vydržím dvě hodiny dívat na němý černobílý film a nezešílím nudou. Ale The Artist mě kupodivu bavil. S odstupem času ovšem musím bohužel konstatovat, že ze mě vyprchal jak vyvanulý sprej - nějaký hlubší emoce ve mně neprobudil.

Ten typ filmu, u kterýho je díky českýmu názvu od začátku jasný, o čem to tak nějak celý bude (něco jako Hadi v letadle). Ale i tak jsem si Mezi vlky docela užil. Hlavně scéna havárky na začátku je parádní, ale vůbec celej film má působivou temně napjatou atmosféru.

Coby velmi důležitá osoba jsem byl přizván do libereckýho kina na předpremiéru . Na pozvánce nebyla zmínka o dress codu, ani rautu, seznal jsem tedy, že snad nepůjde o obvyklou přehlídku přebujelých komunálních eg, kde lokální bařtipáni cmrndají šáňo na tepich a zamořují prostor prázdnejma řečma, a rozhodl se milostivě dodat večeru v Cinestaru svou ležérně elegantní přítomností trochu toho hvězdného lesku. A docela dobře jsem udělal. Fuka dal Okresnímu přeboru 90% (http://www.fffilm.name/2012/03/recenze-okresni-prebor-posledni-zapas.html ), já bych tedy tak 10% ubral. Seriál byl lepší, řekl bych. První půlka filmu je docela našláplá a obsahuje několik mimořádně humorných momentů. Pak se to ale lehce rozplizavá. Ostatně i režisér Prušinovský, který byl liberecké premiéře přítomen, hovořil o tom, že už ani omylem nenatočí pokračování seriálu nebo filmu. Právě proto, že čím víc se dílo natahuje a nastavuje, tím rychlejc jde do kopru, protože se nedostává nápadů. Výstižně to shrnul Leoš Noha, filmový a seriálový veterinář Áda Větvička, který libereckýmu publiku ozřejmil, že "když se vaří jenom z vody a z žádnýho masa, tak to pak není žádnej vývar". Nazdaj. Okresní přebor ale rozhodně za vidění stojí. V Liberci i v Jablonci poběží od čtvrtka. Navíc, na rozdíl od dnešní předpremiéry, už nehrozí po promítání beseda s tvůrci, při který se mi vinou moderátorky trapností zatínaly chodidla v pěst.