PetkaW.

Aronofsky zkrátka umí točit silně depresivní a psycho filmy. V závěru nemůžete dělat nic jiného, než jen s otevřenou pusou zírat na obrazovku a říkat si, jestli lidem tohle všechno vážně za ty drogy a zničený život stojí. Requiem za sen je jeden z nejsilnějších filmů, s jednou z nejpodmanivějších melodií, který jsem kdy viděla. Drogová tématika svádí k tomu, aby tvůrci, kteří se jí zabývají, kázali, poučovali, zakazovali, nebo ji zlehčovali. Aronofsky zkrátka ukázal, jak to je, že většinou nejde o super zábavu, jak to líčí některé americké komedie, ale že si člověk kvůli trošce prášku může sáhnout až na samé dno nebo ještě hlouběji.

Filmy s podobnou tématikou pokladů/historie/archeologie mám moc ráda. Kdyby byla Sahara tak o hodinu kratší, tak by možná byla i relativně slušným filmem, pro "takové to domácí pokoukání". V tomhle rozsahu ale člověk bohužel stačí třikrát usnout a totálně se znudit, než se konečně začne v televizi něco dít. Logické a scénáristické seky v ději radši vůbec nemá cenu komentovat, protože ač se snažili sebevíc vysvětlit a odůvodnit některé věci, tak to prostě nesedělo a nedávalo moc smysl. Ekologická zápletka s nakaženými mi přišla naprosto zbytečná. Stejně jako Penélope Cruz, která slušně odehrála snad 2 minuty. Umí toho mnohem víc, když se jí chce...

Řekla bych, že některá hodnocení jsou tu zbytečně nízká. Nicméně každý má jiný vkus, a o tom to je. Podle mě není Hancock tak hrozný. Už jenom ten nápad udělat ze superhrdiny nerudnýho ožralu se počítá a cení. Škoda jen té 180stupňové otočky, kterou hlavní postava v průběhu děje od toho sympatického ožraly udělala ke klasickému nudnému, ale dobrému a všem nápomocnému hrdinovi, který zachraňuje svět. Will dává Hancockovi ten správný říz a charisma, Charlize Theron by to slušelo i v pytli od brambor a role superbohyně jí tudíž sedí jako ulitá. Kladně hodnotím i hudbu ve filmu. Death and transfiguration patří k mým oblíbeným soundtrackům. Hancock zkrátka není filozofujícím filmem o nalezení vlastního já, i když se tak možná trošku tváří. Musíte se na něj prostě dívat jako na akční film, trošku líznutý fantasy, plný vtipných hlášek a odlehčených motivů.

Když porovnám Příběh žraloka s ostatními animáky té doby, tak jde o velmi slabý film. A i bez toho porovnání je to nic moc. Nevím, nějak jsem nebyla schopná se donutit děj pořádně sledovat. Nedokázal mě zaujmout a pobavit.

Podobně zpracované životopisné filmy mám ráda. Člověk se na ně může dívat jako na dokument i jako na obyčejný film, podle nálady. Každopádně Frida je neskutečně zajímavý snímek o zajímavé malířce, která to v životě neměla vůbec snadné. Zachytit všechny svoje emoce a pocity s takovou vášní na plátno a ještě při tom neztrácet, po těch všech kopancích od života, naději, to vyžaduje hodně silnou osobnost. Řekla bych, že to se Salmě povedlo skvěle.

Naprosto souhlasím s AngelAngie. Vystihla všechno, co si o tomto filmu myslím, a ještě víc...

"Říkali, hlavní nádraží... nebo, hlavně nedráždi?" Madagascar je příjemná oddechovka, která rozhodně pobaví a nenudí. Mě se střelené rozmazlené postavičky z New Yorské zoo líbily.

Myslete si, co chcete.... Já byla víc než spokojená. Triky se mi líbily, Kate tyhle upírské filmy zkrátka sedí, Hugh byl k nakousnutí a David Wenham mě dokázal rozesmát už jenom tím, že se objevil na scéně. Solidní výprava, k filmu sedící hudba a zajímavé kostýmy. Jen ten Frankenstein byl trošku přestřel, ale... no dejme tomu. Rozhodně bych ale film neviděla jako takový propadák, jak je tu prezentováno.

Lemra líná patří k těm komediím, na které se člověk podívá, když už nic jiného v televizi nedávají - milé, pěkně natočené, ale nic extra originálního a hlavně neskutečně průhledné. Dívat se na to ale dá a člověk se několikrát i slušně pobaví. Scéna s paintbollem mě opravdu pobavila :)

To, co předvedl v Králově řeči C. Firth, mě ohromilo. A je to především jeho a Rushův výkon, co tenhle film posunulo o tolik stupínků výš. Králova řeč byla pro mě velkým překvapením. Recenze byly sice dobré, ale po předchozích zkušenostech na ně už moc nedám. Bála jsem se, že to bude takový ten klasických životopisný (což v překladu znamená sice slušně natočený, ale za to nudný) film. V tomto případě se tak naštěstí nestalo. Úvod, který nás seznamuje se všemi historickými a politickými vztahy je sice rozvláčný, ale pak se do děje člověk zažere, ani neví jak.