Cerebrum

Smekám před neskutečnou Elegancí neskutečné Grace, skutečného chlapa Jamese a tím obrovským mozkem za kamerou, který promyslel každý milimetr čtvereční filmového okénka, čímž stvořil naprosto nenapodobitelnou koláž. A film ví, že vy víte a o to je to horší - čekání na očekávané vyvrcholení je bez přehánění peklo, při kterém jsem vypotil hektolitry potu.

Patetická eulogie ke kousku popkultury Avengers Infinity War je Impérium vrací úder mojí generace. Větší, zoufalejší. Vyrůstal jsem s těmito postavami, zažil jsem sice dobu predmarvelovou, ale už tehdá jsem věděl, že tohle na plátně uvidím. Bylo mi tehdy 11 a Iron Man šel do kin. A čas se od té doby šel se mnou i s jedním ambiciózním studijkem. Gympl. 8 let pekelný šedi. První skutečná holka, která ty filmy milovala. První skutečný rozchod. Maturita. Přijímačky. První zkouška na VŠ. Barevní a naivitu postupně ztrácející kluci a holky ve spandexech byli vždy se mnou, čím dál namakanejsi, ale zároveň depresivnější a ztracenejsi. Ale vždy pro mě vždycky měli trochu instantní naděje a humoru - ne nejlepšího ani nejvíc šokujícího, nicméně spojoval. S Ángelem a Victorií deset tisíc km odsud i s tou skvělou holkou, která je mnohem dál a bývala tak blízko... Už to nikdy nebude stejné. Tohle byla velká rozlučka pro "ztracené", co máme vše a přitom nic. Báli jsme se volby, ztráty iluzorní nekonečnosti možností, to proto jsme stále zlomení, nejistí a nespokojení. Co bude teď? Budou s námi stále a budeme se konejšit, že další a další, čím dál komerčnější kluci v akci budou léčit - zůstaneme dětmi Petra Pana? A nebo je čas - dospět? Zříci se části snů a naplnit aspoň ten zlomek. Pomoci přežít dalším a to ne s pomocí spravedlivé genocidy, nýbrž mírností, soucitem a láskou - a s neústupností. Oběť bude potřeba, jinak skončíme jako všechny světy. Rád bych věřil, že máme pro to výborný skillset. Snad je příliš odvážné a úsměvné věštit "novou Prahu" v oblaku zápachu předražené koly a nachos, jenže je to právě naše zkušenost a nastavení, které dělají z upracovaných kusů klasiku - se kterými starší generace nutně nesouhlasí (Co vidíš na tom vesmírném opičákovi a laserových mečích? Primitivní vesmírná báchorka.) Kevin Feige a spol. tomu šli naproti. Ne snad broušením největších hran, ale upřímnou láskou k postavám a vlastně i nám divákům. Díky za to, byla to jízda!

Lehké zklámání. Což je opravdu škoda, protože je vlastně všechno v pořádku - herci jsou úplně přesní, příběh je správně přepsán do filmové řeči a atmosféra některých scén je úchvatná (Al a jeho dům, Bowers a kočka). Co naplat ovšem, když většinu času strávíme s lekačkami, které po třetím opakováním začnou být až směšné (wtf! zuby) a nejsou ani moc originální. Potenciál do druhého dílu tu samozřejmě, jenom to chce víc zdůraznit ta traumata (zneužívání), zvlášť když pokračování už nemůže těžit ze současné osmdesátkové nostalgie. Škoda, že to nerežíroval Fukunaga, úplně vidím, které True Detective kvality by tam přinesl. I tak se těším na dvojku, jen nevím, jak tam bude sedět Skarsgardův až příliš dětinský Pennnywise.

Neskutečný film. Příběh napsaný s takovou lehkostí, že se těžko věří, že je to prvotina. A především - Robin Williams je naprosto dokonalý herec.

Jeden z posledncích velkých (proti)válečných filmů, který mi chyběl k "vietnamskému vzdělání" a asi nejlepší, nepřehání to s délkou a prožijeme si víceméně všechno z těch ostatních. Ideální jako takový dilogie father-son s Apocalypse Now. Četa je méně mystická, méně pohádková, krutější a nesmyslnější.

New age posmrtná romantika. Zachraňují fajn herci.

Ona je obyčejná úřednica, on je gay (a hlavně lehce retard), ona to neví, on se do ní asi zamiluje, ale není si tím jistý, ona se kvůli tomu rozejde a šťastně zlikviduje život, protože on na konec zůstane u řiťopichu. The end. Kdybych neseděl deset hodin v letadle španělský aerolinky, tak bych to nikdy neviděl. A myslím, že to nemusí vidět nikdo jiný. Fakt.

Strohý a nepříjemný a provedením velmi dokonalý experiment, na který ovšem nemám žádnou chuť podívat se podruhé. Nikdy.

Tak jsem to konečně viděl...úplně náhodou a bylo to (velmi pravděpodobně) prezentováno jako vrchol současné kultury. Kdesi v malé vesničce v Amazonii, kde je problém sehnat teplou vodu a v lokále, kde nabízejí přesně tři jídla a dvě piva. Dal jsem si dvě a jedna, přičemž k tmavýmu stoutu Qusqueňa jsem si radši ještě přiobjednal pokus o peruánskou plzeň a řízl jsem do snesitelné kombinace. Vzhledem k tomu, že pivo se tu prodává v lahváčích po 650 ml, tak jsem se nadšeně divil každému KAPAU a TŠUUUNG těch barevných pišišvorů jak si dávají po tlamě a říkají zcela náhodná slova - v krásném španělském dabingu. A vzhledem k tomu, že (zcela výjimečně) byla Poison Ivy víc sexy než servírka, tak jsem takřka nemohl odtrhnout oči. Odpad! je v tomto případě zcela na hranici se subjektivními pěti hvězdičkami.

To je nádhera! Úplně všechno správně, dokonalý casting, nepřekonatelná atmosféra a ten příběh úplně jako z Kinga a půjdu ještě hlouběji: tak trochu mi to připomnělo mojí oblíbenou Lurking Fear od HP Lovecrafta (Příšera, která vylezá náhodně v divném prostředí, postava bez obličeje). Wau!