Skullus

Typická neléčená narcistická porucha osobnosti, zhoršující se každým dalším dnem v manažerské funkci. Dokud se na jeho kanál (konečně chápu toto homonymum) bude dívat byť jen jediný divák, lepší to nebude. Naštěstí toho sám točí tolik, že tím divákem on sám být nemůže. Uf. Tak ho podpořme v nesledovanosti!

Nemůžu se rozhodnout, zda to byla dystopie na téma privatizace zdravotní péče nebo dvouhodinová reklama na prémiové zdravotní pojištění pro americký trh. Každopádně sci-fi rekvizity byly velmi slabé a klasikové žánru se obrací ve svých hrobech. Lem trhá na kusy Summu technologiae, když vidí ty trapné antropocentrické roboty, jejichž interface programoval snad ještě von Braun, kterému na záda dýchal Josef Goebbels, a konvertoplány s iontovým pohonem, kterým směle konkurují helikoptéry. Hlavní problém je ale zakódován v celém námětu, který by jistě stál za rozvinutí a uhlazení - a možná by z toho byla i slušně napínavá série. Jenže to se nestalo a byl předčasně vyblit do kin, kudy proletí jak namydlený blockbuster a splaskne hned, jak první recenzenty přestane z té vší akce bolet hlava a něco o tom někam napíší. V kostce - dva světy, svět "A" je upachtěný uprchlický tábor, který zřejmě pokrývá celou Zemi, svět "B" je utopická nadpozemská zahrada (přifouknutá ISS) s dokonalou lékařskou péčí, pročež lidé z A touží dostat se do B, zejména jeden umíněný laureát Darwinovy ceny (rozhodne se zprovoznit dveře radioaktivní komory tak, že je zavře zevnitř), co se oblékne do servokšír, aby přepral roboty, co se perou jako opilí vesničané z Kansasu při sobotní tancovačce, vybojuje si přístup do serverovny a díky několika řádkům zdrojáku, který si nevím proč nosí v mozku místo na flashce, na úrovni MS-DOSu přeprogramuje server světa B tak, že to nikdo ze světa B nedokáže vrátit, čímž se svět B stane (a teď už nechtěně vykrádám druhý díl) cílem excesivní turistiky, až ho burani ze světa A nevyhnutelně zničí pro všechny... Aby taky ne, když vám tam každá standardní kuchyňská linka chybějící kus hlavy bezkontaktně zrekonstruuje za čtyři vteřiny a jako bonus vám pak rozběhne i srdce. A tak si říkám, zda by místo toho všeho poletování sem a tam nebylo jednodušší se teleportovat...? Abych to zkrátil - milovníci žánru by měli mít upito, aby je ty detaily nerušily a mohli si zase jednou užít něco... co zatím ještě neviděli

Něco mezi dnešním Bčkem a Ačkem z minulého milénia. Rosamunda nám žensky dozrála, ale většinu emocí prostě nelze vyjádřit srnčíma očima a pootevřenou pusou. A přitom jí tam za celý film nic nepřistálo! Čemuž se ale nelze až tak moc divit, protože nesnesitelný kult samolibého hrdinství z každé Cruisovy scény jen crčel a obligátní scéna do půli těla navíc přinesla šokující odhalení se dvěma možnými vysvětleními: a) akutní zánět Cruiseových jater v průběhu celého natáčení, b) velmi špatně zatažitelné fotrovské břicho. Ať tak či tak, Cruisovo tělo už nestojí za samoúčelné prezentování a zásah postprodukce je nutný. Navíc pointa byla zbytečně zjevná už v první třetině, takže film ztratil nárok na thrillerový žánr. Zcela zbytečné byly také ambice na žánr komediální - Cruise není žádný Downing jr.! Za pár let se myslím dočkáme remaku, protože knižní předloha vyčerpána nebyla ani omylem a skript je třeba ještě pořádně dopilovat. Do kina doporučuji jít až na ten remake a tohle si schovat jako perličku v podobě alternativní verze filmu.

Oproti Simpsonovým o něco větší možnosti popustit uzdu fantazijní šílenosti zápletek, kterou scénáristi využívají naplno a šijí do všeho možného, co masu diváků trápí nebo sice netrápí, ale trápit by mělo. Někdy je vzkaz naší přítomnosti dokonce ještě barvitější, než to svedou Simpsonovi. O to taky zřejmě autorům šlo, když se tematicky vydali do budoucnosti. Jednotlivé postavy mají říz a i když některé občas začnou svou čitelností a absurdností reakcí i na kreslený žánr dost otravovat, nakonec nic nezůstane bez korekce a oproti Simpsonovým přibývá i rovina mírného psychologického rozvoje postav. Rozhodně stojí za shlédnutí - a to pěkně od začátku až do konce! S čím se neumí hrané filmy kolikrát pořádně popasovat ani na pětinásobné stopáži, máte tady vždy na zlatém podnose a se silnou pointou.

Poláci umějí i lepší komedie, ale rozhodně to jako komedie neurazí - a za tři hvězdičky určitě stojí. Čtvrtou půlhvězdu dávám za dotažení logicko-technických detailů a překvapivé nápady, které bych u komediálního žánru ani nečekal.

Plytké nothing, lehce terapeutická teenagerovská podívaná bez silných (i slabých) momentů, nápadů či výkonů. Ten, kdo to zařadil mezi komediální žánr, na mě spáchal 103 minutovou krádež života, protože jsem hledal pobavení. Místo toho jsem se jen párkrát křečovitě pousmál tam, kde se nakonec ukázalo, že ta scéna neskončí až tak strašným klišé, jaké zpočátku slibovala. Vlastně ani nevím, do jakého žánru by se to dalo zařadit... je to prostě relaxační film, zvláště pro depresivně laděné mladistvé osoby, zejména ty s dobře zpracovanou posttraumatickou poruchou přizpůsobení, kterým nebude dělat potíže identifikace s hlavním protagonistou.

Natočeno výhradně jako pultový parazit jedničky, ale ujišťuji každého, kdo by na jedničce shledal ještě něco hodnotného, aby nepodlehl pokušení a neztrácel čas. Film je tak ze 60% stopáže a 70% scénáře nedodělaný, což se bohužel týká i hlavní přestřelky, o které to ostatně celé mělo být...

Mezi horrorovými efekty zatím ještě bezpečného a logického světa, v němž si můžeme dovolit luxus běžných emocí, a zombie žánrem, kde se vyhlídky na normální společenský život už zhroutily a vypočitatelná monstra jsou předurčena k bohapusté cituprosté likvidaci, je celkem široký prostor. V něm se může žánr horroru mlít jako nudle v bandě ještě hodně dlouho a nejspíš bude mít i důstojné pokračovatele. Otázkou je, zda to bude uzavřený žánr pro banální exploataci emocionální frustrace (v řeči základních emocí rozuměj: očekávání, empatie, zvědavost a důvěra se v horrorové scéně ve vteřině zvrátí v překvapení, strach či znechucení) nebo je jeho ctností nést i nějaký žánrový přesah, paralelní význam či ideu. Pro adrenaline junkies je to samozřejmě další bytelná šleha od jejich prověřených dealerů, ale co pro nás ostatní? V tomto filmu jsem nenašel nic, co by přesahovalo repertoár klasické horrorové školy efektů. A tak se ptám sám sebe, proč by měl tenhle snímek mít lepší hodnocení, než stovky jemu podobných, starších kousků? Nevíme, zda je promotor fixovaný sériový vrah nebo vyslanec temných sil, nevíme, jak dalece si v každé další scéně dovolí filmaři proplést reálný svět s nadpřirozeným, nevíme, zda to má rodinka ve zdraví přežít nebo bídně zhynout...OK. Dokonce chápeme, proč je otec tak chorobně zabedněný a přesvědčí ho teprve až x-tý otřesný prožitek - píše totiž knihu a je to jeho živobytí! Budiž. Ale po shlédnutí ve mě zůstal jen dojem (krom obligátního emočního vyčerpání), že pár rodin zemřelo a ještě asi pár zemře. Hm. Mě ale nejvíc štve, že s tímhle filmem pro mě umřel i jeden pár hodin...

Celkem zajímavý příspěvek do baterie postapokalyptických snímků, byť zpracovává prakticky pouze (SPOILER ALERT!) psychologii ponorky, posílenou kontextem konce civilizace. Díky nepřehledné (a neodhadnutelné) časové linii nelze ani moc hodnotit propracovanost a realističnost psychologie postav a rozkladu jejich křehké humanity, ale je jasné, že švédská sadomasochistická trojka s Rosannou Arquette s prvky fetišismu může na ty slabší zapůsobit jako katalyzátor přeměny. Formální zpracování je průměrné, díky převážné lokaci (sklep) však dostatečné a zážitek nepokazí. Některé technické aspekty a detaily potěší, některé ale nedomyšleností vyloženě ruší (upřený pohled do ohniska jaderné exploze, smartphone přežívající vlnu gamma záření, kam je odvětraný generátor, kde bere tolik paliva, kde se bere čerstvý vzduch, kam mizí plynné produkty koliformních bakterií ze žumpy, kam neslyšně zmizely trosky budovy nad krytem a kdy je nahradil labyrint polní protiradiační laboratoře?) a některé vzbuzují nezodpovězené otázky po významu (ze všech pistolí světa zrovna německý Luger P08 - měli dno humanity reprezentovat archetypy nácků?)... Příčiny, rozsah ani následky apokalypsy ve filmu nenajdete a nijak nenapoví ani pohled na zamořené ground zero celého města, film je pouze zapouzdřenou epizodou. Paranoidním vysvětlením aktérů můžete a nemusíte věřit (jste-li podobně paranoidní, věřit jim budete), scénárista tedy zřejmě chce zůstat ve zlatém fondu realistické kinematografie i po apokalypse, ať už ji způsobí cokoliv...

Stvořitel zbrunátněl, pro dým už nevidí, sprzněná planeta vystříkne hnus.. člověčí hovado smaží se v plameni, národy pobité vichřicí hrůz! Nezapomenutelné. Sponzoři české kinematografie mě můžou kamenovat jak chtějí, ale tenhle skeč se s bolavým dědictvím minulého režimu (teď nemyslím na volby 2012, ale sametovou prekontrarevoluci) vypořádává pregnantněji, než všechny ty rádobyočistné snímky posledních dvou dekád dohromady. Ty hloupoučké snímky o našich vždy a všude nemožných mužích, které rádobynastolují témata, ze kterých si přitom neumí udělat ani důstojnou legraci ("Proletáři všech zemí: vyližte si prdel!") a které se točí stejně jen proto, aby i naši plytcí provinční herci taky někdy mohli vystrčit nos ze zadotovaných divadel a místní dceřinky ultrameganadglobálních korporací mohly svoje loga umístit i mimo reklamní bloky. Sklepáci to v popukavé formě vměstnali do dvaceti minut a mají za to mou nehynoucí úctu! Aparátčíci, konzumeristi, flanďáci i žabičkáři - ti všichni si budou myslet, že se jich to netýká, ale na ten alegorický stromový výstup se vydají s oběma protagonisty rádi, protože netuší, že i je samé čeká následný pád do vlastní přirozenosti, jakmile dostanou hlad...