papaguy

Amarouny..., ty už se pomalu dostaly i do lidové slovesnosti....:-) Vynikající hudba, chytlavá nezapomenutelná znělka. Dlouho jsem si myslel, že je to geniálně originální. Pak jsem si pustil soundtrack z Blade Runnera a říkal jsem si, že nejspíš od Vangelise vítr vane.

Na Papriku jsem se, na základě kladného hodnocení a nadšených komentářů, docela těšil. Výsledné dojmy jsou trochu smíšené. Za výrazné klady považuji mistrnou animaci a velkou imaginaci, kterou je film doslova našlapán. Sny se chovaly opravdu nepředvídatelně a zároveň si to drželo vnitřní koherenci. Přesně, jako ve snu. Za opravdu zajímavý nápad považuji načrtnutí možnosti kolektivního snění a věc, že sny si pak začínají žít, takříkajíc "vlastním životem". Co se mi nelíbilo, bylo postupné sklouznutí k B-čkovému schématu o boji hlavních hrdinů s pošahaným arci-záporákem. Což zhatilo slibně se rozvíjející komorní krimi a překlopilo se do mega akce o zachraňování světa. Hlavou se mi honí úvahy, jestli to má blíž spíš k surrealistickému "osvobozenému snění", nebo variaci na "matrixovské" téma. Řekl bych, že je to tak půl na půl.

Zdejší hodnocení je zcela předpojaté.:-) Když to srovnám s nekonečnými mýdlovými operami, kterými bylo diváctvo zásobováno v porevolučních 90. letech, je toto učiněný gejzír umění a výkvět herectví. Je sice pravda, že námět je okopírovaný ze zahraniční předlohy a záměr dodat divačkám materiál pro upředení libého snu o tom, jak obyčejná, slušná a citlivá dívka nakonec získá svého prince i půl království k tomu... se kvůli amatérskému provedení nekoná. Ale možná, že kdyby to přišlo dříve - tak někde v dobách Takjdečasu nebo Dallasu, možná by se to dočkalo vřejlejšího diváckého přijetí:-D a četli bychom tu komentáře jako: "Je to sice úplná kravina, ale koukali jsme na to s babičkou a žádnou epizodu jsme si nenechali uniknout. Absolutní kult. Katka je skvělá..."

Velmi citlivé a bravurně vystavěné dílko zcela se vymykající zažitým představám o žánru anime. Na shlédnutí jsem si počkal, až budu mít trochu klidnější a rozjímavější rozpoložení a udělal jsem dobře. _____ To podstatné v příběhu a především ve vztazích tu probíhá na mnohem jemnější úrovni, než bývá obvyklé. Ačkoliv by se mohlo zdát, že většinu děje jsme svědky takové té pokojné každodennosti ze života šedokřídlých - až na občasné nebezpečné výlety do zakázané oblasti v Západním lese do blízkosti mysteriozní Zdi a občasný mlčenlivý kontakt s tajemnými Togy - uklízí se, povídá, vaří, chodí do práce, opravují staré hodiny, vychovávají malí křídlatí nezbedníci... - děje se toho vlastně hodně. Ovšem "uvnitř". Což otevírá bohaté pole pro fantazii a interpretace. Ústředním motivem je odpuštění, vyrovnání se se svými chybami (i těmi nejtragičtějšími) a výčitkami. Je to takové mystické pohlazení po vyprahlé duši. Po dokoukání si pak člověk může zahloubat, co to vlastně symbolizuje ta Zeď? Co je v mém životě tou Zdí? A jestli mám také ve svém okolí nějaké ptáčky, či zda-li se i já se umím takovým ptáčkem alespoň občas stát? :-)

Jediný smysl tohoto kraťasu je připomenout se svým fanouškům a trochu je poškádlit. Což se myslím docela povedlo. A až na posledních zbytečných "hraných" cca 3 min., které do toho moc nezapadaly, se mi to docela i líbilo. Snímek se trochu veze na úspěchu paradokumentů. Leč působí dost zmateně. Tron: The Next day se myslím nezapíše ani tak do filmové historie, jako spíš do historie virální reklamy.

Souboje na světelných motorkách za rázného tepu diskohudby? Této audiovizuálně pozoruhodné Dizneovce s mimořádně hloupoučkou zápletkou jsem propadl od prvního beatu. A když se ozvalo: "Greetings Programs", moje obvody zapředly blahem... ______ Pohádka o tom, jak mladý rebel Sam - ve šlépějích svého tatíka - tč. programátora ve výslužbě z donucení dlejícího v digitálním Satori - se přenese pomocí transfomorfolaseru do virtuálního světa, kde musí přemoci zlého vládce (stínové alterego svého otce) a odkud si přivede šmrncovní princeznu Olivii, poslední svého druhu. Nejdříve ale musí najít tajná dvířka za hracím automatem a uhádnout pár kódů a šup, je tam. Jak Alenka v krajině divů za zrcadlem. ______ Nejdřív jsem dal 4 hvězdy... Když jsem si to pak pustil podruhé a potom ještě potřetí (opravdu málokdy si pouštím jakýkoliv film 2x po sobě, aniž by uplynulo pár let...), nezbylo, než kapitulovat. Byl bych strašně rád, kdyby Tron: Legacy byl "dospěláčtější" film. Ale není. Je to mix dobře vyvedeného sci-fi v tom dobrém slova smyslu, zajímavých vizí i laciné pohádky s kupou berliček a nesmyslů. Sám si kladu otázku, proč dávám tak vysoké hodnocení. Asi mám slabost pro bezvadně audiovizuálně sladěné filmy. P.S.: Když jsem viděl první obrázky, působil na mě design oblečení, motorek a neónů velmi "retro". Ale po shlédnutí filmu bych spíš řekl futuretro.:-) Zajímavá externí recenze na Movie Zone.

Kombinace sci-fi, upírské fantasy a soap-opery. ___ Je to takové... ode zdi ke zdi. Film obsahuje dobré originální působivé nápady, i směšnou naivní brakovost. Má v sobě výborně zanimované scény i dost rušivě a otravně zanimované scény. Zajímavý moment je průchod hradem a celé to panoptikum pitoreskních duchů, kterým se musí "D" prosekat. ___ Zhruba do půlky jsem si říkal, že jediný význam proč to dokoukávat, je ze studijních důvodů - pro seznámení se s klasikou a prehistorickým předchůdcem Vampire Huntera z r. 2001. Nakonec nelituji.

Plný počet bodů nedávám jedině za to, že titulky byly takřka delší, než vlastní pohádka. To mě vždycky štvalo. Pokaždé jsem si říkal: "To už je konec?" Dabuje vynikající Kaiser.

Nemůžu si pomoci, ale herecký projev Benno Fürmanna v roli Siegfrieda mi silně připomínal herectví (dnes již legendární) Arnolda Schwarzeneggera v Barbaru Conannovi nebo možná ještě spíš (neméně "legendární") Davida Hasselhoffa v Knight Riderovi. Siegfriedova role vyžadovala někoho, kdo by působil udatně a odvážně, ale také inteligentně. A mě by tam sedl více někdo, kdo má spíš pod čepicí, než kdo to má v pažích... Ačkoliv... možná se nakonec Fürmanův macho styl do pojetí role docela hodil - i když jsem toho náfuku občas z duše neměl rád a přál mu, aby ho drak usmažil na škvarek. Štěstí však stálo při Siegfriedovi a on proplul se ctí všemi nástrahami, až do pochmurného finále. Za to Kristanna Loken mi nedostatky v obsazení rolí vynahradila - ta se mi tuze líbila:-) _______ Autoři se severské legendy až tak nedrželi, a tak došlo k několika změnám. Příběh, který je v legendě roztahaný do mnoha let, se zde trochu smrskl, také bylo pozměněno několik reálií (plášť neviditelnosti byl nahrazen maskou, která umožňuje změnit vzhled; o jediném zranitelném místě na těle se král Gunter dozvěděl nikoliv od své sestry, ale přímo od Siegfrieda atd...). _______ Nicméně zůstává otázka, kam s ním... Styl vyprávění i výprava působí hodně pohádkovým dojmem. Ale přitom to nekončí zrovna právě happyendem, za což děti dvakrát nepoděkují... :-) _______ Líbilo se mi vcelku citlivé vyobrazení koexistence dožívající pohanské éry a nastupujícího křesťanství. Těžko říci, jestli vskutku taková tolerance existovala.

Thriller, co chtěl být moc thrillerovatý a hodně chytrý. Ale nějak se to postupně celé rozplizlo. Na místo paranoi vyvolává spíš mrzutou otázku, jestli těch 115 min. nebylo jen ztrátou času.