Psema

Co vychází Spielbergovi, Wrightovi vůbec nejde, takže komediální stránka nevtipná a kejkle se CGI a klasickými kulisami místy k zblití. Jako bonus prapodivný střih, kdy je občas jasně patrné, že se mohutně přetáčelo a přestříhávalo. K tomu hrozně otravný (a hlavně zrežírovaný) Hedlund, naprosto příšerná Rooney Mara a přiteplený "Péťa", za kterého ve finále vše vyřeší někdo jiný, aby se mohl sentimentálně dojímat. Jeden fík za parádního Jackmana, který stylizaci jako jediný ustál na výbornou.

Film, který dokonale zdysfunkčněl. 4* -> 2*

Příjemné a oslňující ve schopnoti být starosvětsky zasněné a přitom moderní s prstem na tepu doby. Nějak ale odmítám milovat film, který svou stylizaci a vyvrcholení kompletně krade. Chazelle vděčí Demymu za většinu kouzla, škoda, že ho za něj budou mnozí až přehnaně adorovat.

Děti prázdnoty ve filmu, který je ještě prázdnější, ale bůhví proč má skoro 3 hodiny. Po Fish Tanku dost selhání.

Aneb další animák, který se někdo z konceptu krátkometráže rozhodnul zpracovat celovečerně a ukázal, že pičovat nestačí.

Patlal Lin vrací úder. Pravdou ovšem je, že ho Pegg a spol. moc nepodrželi, protože z tuctového námětu vytěžit blockbuster sezóny asi vážně nejde. Do neznáma každopádně působí brutálně schizofrenně, když úvod a závěr představuje CGI orgie, které režírovali leda lidi od počítačů, a prostředek je nudná televizní konverzačka postrádající děj i pořádné svícení. Ve výsledku zmatečná nuda jako prase, která subjektivně působí dvakrát delší. Hej, tím je to vlastně podobné úplně prvnímu celovečernímu Star Treku! Tak to asi OK, kruh se uzavřel!

Sabotage reloaded. Výmluvami na studiové zásahy se dá omluvit ledacos, například příšerná úvodní třicetiminutovka, která má 3 úvodní scény a všechny jsou na pytel. Anebo nekonečné montáže, které působí spíš jako character featuretty na YouTube než jako součást dvouhodinového bijáku. Co se ale omluvit nedá a za co může s největší pravděpodobností sám Ayer, to je celková demence příběhu, který nedává vůbec smysl, nezvládá vybudovat koherentní tým, jenž by spolupracoval (to fandění na konci - LOL), a ve výsledku poukazuje na skutečnost, že Suicide Squad by měl problém poradit si i s výrazně menšími rybami, než je "budoucí Superman". Ty voe, tuhle bandu joudů, která z poloviny ani není "meta" (čím je Deadshot, Harley nebo Boomerang zvláštní, he?) by rozprášil i Batfleck, natož někdo s opravdovými schopnostmi. Dialogy z kanálu (Flagg jen drtí vojenské one-linery a brečí, Deadshot hází psycho-moudra a brečí, El Diablo mlčí a brečí, Harley hýká... a brečí). Akce nudně statická a absolutně bez nápadu (to finále, proboha!). I London has fallen dává Ayerovi KO a to je co říct. Tragicky naroubovaný a otravně generický Letův Joker už je jen smutná třešinka na dortu, který si může DC stržit obratem do zadele. Což při pohledu na moji knihovnu nacpanou DC komiksy docela dost nas*re.

Snowdenovský téma napojení špionážních služeb na social media subjekty rozhodně fajn. Zvlášť v době, kdy se provaluje, že korporát jako Apple s vládníma složkama pravidelně a rád úzce spolupracuje. Potěší i upgrade, kdy se stará garda sázející na vraždící stroje nahrazuje mladou, jejíž ambice stojí na znalosti technologií. Silně blbé je jen to, že jsou tyhle motivy rozhozeny do příběhu Jasona Bourna, který aby se vrátil, musel najednou dostat otce napojeného na CIA komplot a co hůř, ke zjištění došel zrovna ve chvíli, kdy na klíčových pozicích sedí lidé, kteří - světe div se - mají ve všem prsty. Nablblost centrální linky se Greengrass snaží utopit pod tunou akce. Místy už se ale dostává na hranu diváckého semletí a apatie, protože akce je bayovsky dlouhá a na rozdíl od předchozích filmů už nenabídne jedinou novinku v kontaktních, ani dalších sekvencích. Určitou prázdnotu ohledně Bournovy motivace vrátit se potvrzuje finální verbální střet, který skončí cca po minutě a v podstatě v něm jde jen o to, kdo chytí kulku do hrudi. 6+/10, předně proto, že v orchestraci davových scén je Greengrass vysloveně fascinující.

Tak jsme zjistili, že Jarchovský viděl pátého Pottera a 12 rozhněvaných mužů. Pak stačilo přihodit obligátní tragikomedii komančů a bylo to doma. Ale co naplat, je to zábava. Velká.

Neotesaný základní kámen, asi jako první herní Warcraft. Film, ve kterém se bije videoherní plytkost s extrémním zahuštěním fikčního světa, který se film snaží předložit, aby rozehrál události do budoucna. Výsledek nevede ani tak k přehlcení informacemi, (kdo nezpracuje čtyři výchozí lokace a půl tuctu archetypálních postav, měl by odevzdat diváckou průkazku) jako spíš k neschopnosti uspokojivě pohltit a dosáhnout emočního dopadu jako celek. Jones dokáže kouzlit se samostatnými scénami, ale k mému překvapení nedokáže nad celým příběhem uvázat okrasnou stuhu a vystřelit ho do publika jako vypravěčský "full package". V paměti tak zůstávají hlavně střípky a hrstka sympaticky se profilujících postav v čele s Fosterem (další feťácká role!), Fimmelem (Ragnar reloaded!) a Schnetzerem, který se kupodivu rozehraje do sympatického tahouna. P.S.: Body k dobru za osvěžující nekompromisnost v zabíjení hrdinů a částečně i za neústupnost Jonese při určení stylizace, která není ani LOTR, ani Hobit, ale "prostě Warcraft". Mínusy za šišlající Paulu Patton a vůbec celý pokus o romantiku na ploše tří scén.