Sadi

Nečetla jsem knižní předlohu, ale rozhodně se chystám. Obsazení Geoffreyho Rushe pro mě bylo příjemným překvapením, film na mě zapůsobil, velmi se mi líbil. Nejdojemnější byly scény Liesel a Hanse, ale asi nejvíc ta s její pěstounskou matkou na školní chodbě, kde šlo nejlíp vidět, jak se vztah těch dvou vyvinul, i díky Maxovi. V knize je to určitě lépe prezentováno, pokud je celá vyprávěna z pohledu Smrti, filmu to ale z mého pohledu spíš uškodilo. Smrt dostala prostor jen na začátku a na konci a právě jeho nedostatkem poselství tohoto charakteru bylo zastíněno.

Zajímavé téma, podání mě ale nenadchlo. Často jsem se ztrácela v postavách, v orientování se kdo je kdo. Nakonec jsem film dokoukala, přestože mě to stálo hodně přemáhání. Celá myšlenka, že se Shakespearem to bylo úplně jinak, mě nijak neprovokovala, nevadila mi. Ale když jsem o tom následně diskutovala s člověkem, kterému se film líbil a hledal další důkazy, že Shakespeare je vlastně fraška, nebyla jsem nijak nadšená a zaujatá ve prospěch tohoto názoru. Jednou stačilo.

Konec přehlídky je pro svou téměř nulovou propagaci drama spíše komorní, protože by mu ani přílišná propagace neslušela. Benedict Cumberbatch je sázka na jistotu, a není divu, že se Christopher stal jeho nejoblíbenější rolí. Jeho vztah se svou ženou a mladou sufražetkou je podán na pozadí války velmi precizně, v pěti dílech, které zkoumají dobu několika let, vidíme vývoj postav, změny v jejich zásadách, touhách, odhodlání. Rozhodně stojí za shlédnutí pro realistické vykreslení části britské historie, ale samozřejmě kromě hereckých výkonů i pro kostýmy a soundtrack.

Tento seriál má pouze jednu vadu. Málo epizod. Klišé, ale je to tak. Spojte bezchybný scénář, režii, kostýmy, dokonalé herecké obsazení od hostujících hvězd až po televizní nováčky — kteří jim ovšem zdatně sekundují —, a dostanete Masters of Sex. Seriál založený na příběhu a životě dvou reálných lidí, od kterého se nejde snadno odtrhnout. Toto drama je založené hlavně na mentálním vývoji postav, charakterů, na složitých zápletkách a rozporech spíše v nitru postav samotných, boji s tím, co chtějí a čeho zároveň mají strach dosáhnout, na jejich minulosti a přítomnosti, a jak se do sebe vše prolíná, přestože by většina z nich na minulost nejradši zapomněla. Co je ale perlou celého seriálu, je postava Williama Masterse v mistrném podání Michaela Sheena. Divákům nemá být vyloženě nesympatický, přestože je tak často prezentován. Za odměřeným chováním ke svému okolí i ke své ženě, za tvrdou a neprostupnou maskou muže, co je oddaný své práci kvůli tomu, aby nemyslel na věci, co ho tíží, se ukrývá člověk, který je zlomený. Který se nikdy nedokázal vypořádat se svým dětstvím, s chováním svého tyranského otce — "monstra" — a předně s chováním své matky, která nikdy nebyla natolik silná, aby své dítě (děti) bránila a chránila. A která si vkráčí do jeho dospělého života, jako kdyby se nic nestalo, jako kdyby šlo jen tak začít od začátku. A Bill zuří. V obou dvou sériích jsme svědky jeho boje se sebou samým, v druhé už je ovšem jasné, že jedinou osobou, která se může dostat pod povrch toho všeho, je právě Virginia. A daří se jí to.

Dojemný film o přežití a shledání pětičlené rodiny podtrhuje fakt, že byl natočen podle skutečné události, a na proces jeho vzniku po celou dobu dohlížena skutečná Maria Belón. Přidejte k tomu perfektní soundtrack, herecké (dětské!) výkony spolu s Ewanem McGregorem, šťastný konec, a není co řešit. Kéžby všechny rodiny měly takové štěstí. Stojí za shlédnutí.

Trailer se tváří schopně. Film samotný je ale podprůměrný a nic nového nepřináší. Zajímavá je role Colina Firtha, kterého snad jako poprvé vidíme hrát záporáka. Třískáním hlavy o stěnu si mě tady ale nezískal a vlastně jediný, kdo film trochu pozvedl, byl Mark Strong. Film je označen za mysteriózní thriller, ale finální scéna je jak vystřižená z typického béčkového dramatu. Za film snad patnáctkrát uslyšíme, jak kdo koho strašně miluje, že se scény potom stávají spíše úsměvné až směšné, než jaké by doopravdy měly být. Po cestě z kina, kdy jsem sama sobě nadávala, že jsem za to vyhodila peníze, jsem přemýšlela o dvou věcech, které mi tak nějak víc utkvěly než ostatní a nepřišly mi dobře vyřešené — když psychiatr řekne Christine, že zavolá své renomované kolegyni, která její případ převezme za něj, protože jejich vztah se začíná stávat neprofesionální apod., proč to neudělal a stále k němu potom docházela? Proč o tom teda mluvil? Proč prostě neřekl, že jí musí najít někoho jiného, protože takhle dál se svým klientem pokračovat v léčbě nemůže? Rozhodně by bylo lepší zmínit to neurčitě, než jí to přednést jako hotovou věc, pokud neplánoval, že to tak udělá. Zadruhé — to jméno. Mike. Proč to řešit takhle okatě? Mike může být jak celé jméno, tak zkrácenina jména Michael. Christine nebyla prezentovaná jako povrchní charakter, tudíž by si mohla domyslet, že přestože na doktorově vizitce/visačce stojí jméno "Michael", mohl si jméno změnit na pouhé "Mike". Alespoň já bych to jako divák ocenila. Snímek trvá hodinu a půl a bohatě to stačí. Pokud člověk nestojí o nic hlubokomyslného, a přesto má chuť na něco jiného než komedii, je to nejspíš ideální volba. Já ale byla zklamaná, výborné obsazení a skvělé téma společně s ucházejícím trailerem vypadá jako trefa do černého. Ale příběh není promyšlený. A když není dobrý scénář, nemůže být dobrý ani samotný film. Škoda.