Vrata88

Na tomle filmu není vlastně co k pochopení, protože kdybyste chtěli vědět, co to má všechno znamenat, tak by jste se museli zeptat samotného Davida Lynche, a ten to nikdy neprozradí. V nevysvětlitelnosti tohohle filmu je totiž veškerá jeho atraktivita a zajímavost. Lost Highway je směs scén, které jsou zrežírované tak, aby jste v tom měli co největší bordel a to v tom smyslu, že scény samotné nějaký ten nástin logičnosti mají, ale jako celek? Jenže takhle to má být a takhle byl ten film zamýšlen. Co se týká provedení, tak to nemá chybu. Pro mě jako strašpytla byla první hodina filmu doslova očistec, ze začátku jsem si říkal, že to je něco na způsob série Saw, potom to vypadalo jakoby to Lynch pojal jako nástin toho jak by případně režíroval seriál Věřte, Nevěřte, potom se to uklidnilo a já si říkal „co s tím má tohle společného ?“ a doufal jsem, že se na konci dočkám vysvětlení, to samozřejmě nepřišlo. Husté atmosféře slušně asistovala hudba, hlavně Rammsteini byly dobrý. Na filmu se podepsal Lynchův úchylný, zvrhlý a šílený styl, který se nedá k ničemu přirovnat. Z filmu si nejspíš určitě zapamatujete „bílého muže“, který mi připomínal „žluťáska“ ze Sin City, jehož jsem taky nepochopil, možná to byl nějakej úchyl nebo nějaký strážný anděl, nevím. I přestu všechnu tu ujetost a šílenost je to ORIGINÁLNÍ film a to se počítá. „Rád jsem si s vámi popovídal.“ p.s. Jestli jsem to pochopil špatně a tudíž tu plácám nesmysly tak mě prosim vás pochopte. :)

Vypadá to, že se Scorsese v novém tisíciletí přizpůsobil současným trendům a natáčí trochu jiné filmy než před 20 lety, teď má nového oblíbeného herce a snaží se natáčet dějově složité filmy s překvapujícím rozuzlením.Po skvělém The Departed je tu film s atmosférou, která by se dala krájet, kterou pomáhá dotvářet vhodně zvolená hudba a temný příběh.I přes délku filmu je tempo celkem dobře rozložené díky tomu je tu absence hluchých a nudných míst. Co se týče toho tady na webu několikrát zmiňovaného konce, tak musím přiznat, že jsem během scény v majáku začal tušit, že to asi nějak takhle dopadne i přesto jsem u titulků, které následovali po náhlém zatmění obrazu poněkud ztuhnul. Sečteno podtrženo, je to skvělí film a o to víc mě mrzí, že nemůžu dát plný počet, stejně jako The Departed tomu k dokonalosti něco chybí. Na druhou stranu i 4* je dobrá známka.

Jako mě nedávno potěšilo Zrození Planety Opic a Most přes Řeku Kwai tak přibližně takhle mě zklamaly Pouta Války. To, že se válečný film založí na vizuálních tricích (přestože jsou hodně povedené) by neměl být důvod pro dobré hodnocení. Protože když od toho odeberete tu velice povedenou vizuální stránku, tak vám zůstane snůška keců a rozhovorových klišé, které mě od filmu celou dobu odpuzovaly. Kdyby to bylo tak o půl hodiny kratší, vůbec by se nic nestalo, aspoň by to nebyla taková nuda. Možná jsem na tenhle film zrovna neměl náladu, možná je potřeba aby film dozrál. Plánuji, že se podívám znovu ale teď nemohu dát víc než 3*, kdybych dal 4* aspoň za ty triky, tak by to bylo k Ryanovi, kterému jsem právě 4* dal nefér.

Ze zkušenosti přistupuji k těmhle všelijakým remakům a pokračováním starých klasik s očekáváním, že to asi nebude nic moc. Ale řekl jsem si, že když už jsem viděl první díl, tak by nebylo od věci vidět, co se na Zemi dělo po odletu posádky z toho prvního dílu. Byl jsem mile překvapen. Zrození sice nemá takovou hloubku a promyšlenost jako měl příběh prvního dílu, má však jiné vlastnosti, které z něj dělají slušný film. Povedené efekty, svižný příběh, dobré záběry scén a dobrou režii. Dokonce se mi podařilo najít pár malých odkazů na první díl. Prostě svému jménu nedělá ostudu.

Po celodenní chůzi jsem si sednul do křesla a v domnění, že to bude zajímavý příběh s dobrým koncem jsem si pustil toho slavného Motýlka. Od první scény jsem s nadšením sledoval jak si Dustin a Steve klestí svoji cestu tímhle drsným příběhem a jak jim osud ne a ne podat svoji ruku no a když se jim konečně nějaký to štěstíčko připlete do cesty, tak jen proto aby byli za chvíli zase na dně. Nakonec mi to až vyrazilo dech, když se titulky zmínili o tom, že je to inspirované skutečným příběhem.

Takhle to dopadne, když se sejde pětice až nepřirozeně talentovaných lidí. Tenhle seriál ke kterýmu absolutně není potřeba vůbec nic dodávat mě dostal. Takhle nějak si představuju zhmotněnou a nafilmovanou originalitu a dokonalost. Z toho se prostě nedá vybrat nejlepší scénka....všechny mají svoje kouzlo. Přes parodii na Vesmírnou odyseu, mistrovství světa ve schovávané, Dřevorubcovu píseň, popravu v SSSR, švihlou chůzi, zabijácký vtip, reklamaci mrtvého papouška a operaci mozku se Létající Cirkus žene na nebe světové seriálové a filmové tvorby.

Inteligentní a vtipná komedie s typicky suchým anglickým humorem, troufám si říct, že je to jedna z nejlepších komedií jaká kdy byla natočená. Už od první scény je jasné, že těch šest „šašků“ se nebojí dělat si srandu nejen z tak vážného tématu jako je narození Ježíše Krista, pak se to rozjede do stylu, za který by se nestiděl ani S.B.Cohen. Jakmile Brian vyroste, lepí se něj jeden problém za druhým až to nakonec vyústí v .......... Co se týče stylu, tak by se dalo říct, že je to natočené podle vzorce : střídají se úseky, kdy se tvůrci zaměřují na vyprávění příběhu (ty jsou tam spíše od toho aby to o něčem bylo, během těhle částí je to na poměry filmu spíše průměrná sranda) a úseky, které jsou přímočarým a nemilosrdným útokem na bránici, kdy vás to až rozbrečí smíchy. Všechno se to uzavře optimistickou písničkou, se kterou se Pythoni dostali až na závěrečný ceremoniál 30. LOH. A nejpovedenější scény? Útok sebevražedného komanda a šišlající „císař“.

Jeden z nejlepších špionážních filmů o nejlepším a nejznámějším agentovi v podání nepřekonatelného Seana Conneryho. Takhle bych to popsal. Prostě klasika mezi špionážními filmy z dob, kdy Jamesovi stačila jedna rána pěstí ke skolení soupeře a kdy zločinci měli své plány na to, jak extrémě zbohatnout nebo jak zničit svět. Škoda jen, že ta „honička“ mezi Mustangem a Astonem Martinem není delší.

Tom Hanks běhal, no a Brad Pitt zase mládne. To říkám proto, že když jsem se nad tím filmem po tom, co skončil zamyslel, tak mi přišlo, že jsou si tyhle dva kousky docela podobné. Tomův i Bradův příběh víceméně začíná během jejich mládí a potom mapuje zajímavé části jejich životů, oba si prožijí kousek války, pracují chvíli na lodi a v obou příbězích vystupuje takova osudová ženská. Celkově je P.P.B.B. víc brán jako vážné drama, občas se tam vyskytnou odlehčené scény (zásahy bleskem se hodně vyvedly) ale hlavně nastiňuje problémy jaké by lidé museli řešit, kdyby opravdu místo stárnutí mládli. Fincher dokázal, že je filmař, který dokáže natočit nenásilné drama o kterém budete po skončení ještě dlouho přemýšlet a které si určitě zapamatujete, protože dokáže chytnout za srdce.

Abyste tuhle cimrmanovskou hru pochopily nebo respektive aby jste se ji smáli, musíte mít nějaký ten vědomostní základ o naší historii. Protože když například nevíte, že Hus byl upálen, tak velkou spoustu vtipů nepochopíte a o tom to je. České nebe je víc než důstojný „odchod“ jedné české legendy mezi divadly. Je naplněno vlastenectvím, úctou k našim velikánům a myšlenkou, že by jsme měli být hrdí na to, že jsme Češi. Poté co jsem viděl přímý přenos vysílaný na internetu ku příležitosti 45. výročí divadla Járy Cimrmana (4.10. ..... pozn. pro příští rok :) ) dávám zasloužených 5*.