Vrata88

Tenhle animák se nám vlastně snaží sdělit, že když se narodíte jako malé a roztomilé stvoření tak v životě vždycky dosáhnete svého, budete oblíbení a všude budete upřednostňováni. Když se ale narodíte jako slizká několikachapadlá chobotnice tak budete odstrkováni a i když se s tim pokusíte něco udělat tak se vám to stejně nepovede a nakonec skončíte ještě hůř - to asi neni uplně dobré téma filmu, zaměřeného na dětské publikum. Ale abych jen nekritizoval - tučňáci v kšandách s harmonikou - tomu jsem se dlouho smál.

Po Enigmě a Birdmanovi tady máme další úžasné drama, které je stejně jako první dva jmenované filmy založené na brilantních hereckých výkonech. Titulní dvě postavy hudebníků jsou si na první pohled dosti odlišné, podle mě jsou si však hodně podobní a to hlavně tím, že oba mají jednu velkou životní vášeň a tou je hudba. Jak Andrew tak i Fletcher jsou tak posedlý dosažením dokonalosti v hudební branži, že si neuvědomují to, že kvůli jejich posedlosti trpí ostatní - Andrew ničí své osobní vztahy, no a Fletcher psychicky týrá a buzeruje členy své kapely. Jestli byste rádi natočili skromný film s omezeným rozpočtem, malou skupinou herců tady máte návod, jak na to.

Brad Pitt se vrací do druhé světové války. Tentokrát ne jako člen tajného židovského komanda ale jako drsný a zásadový velitel tankové posádky. Překvapivě film ale není až tak uplně jen o něm. Film nám chce hlavně vysvětlit, že i když bylo v roce 1945 německé vojsko sraženo na kolena tak dokázalo spojenecké armády dost potrápit. Nejvíce se filmový příběh točí kolem mladého Logana Lermana, který je vhozen do nelítostné války a my tak s ním pozorujeme brutální chování nejen německých ale i amerických vojáků. Díky neustálým vizuálně působivým výjevům válečné reality si na to postupně divák i Lerman zvykne (občas se vyskytne snaha zvýšit znechucení mluvením o zvířecích obětech), což následně vyústí do situace, kdy se z mladého otloukánka stane bezcitný zabják, který se může řádně „vyblbnout“ při závěrečném souboji. I přestože film po celou dobu vnucuje myšlenku, že němečtí vojáci byli lidé bez jakéhokoliv citu a slitování tak se nakonec objeví malý záblesk naděje, že tomu tak na 100 procent nemusí být.

Spoiler - Klasické americké válečné cliché o posádce ponorky, která ztratí svého milovaného velitele a toho nahradí nový despotický velitel, který všechny otravuje a buzeruje neustálými nácviky a bojovými cvičeními během plavby jen proto aby se nakonec nad všemi smiloval, obětoval se pro ně a oni se, i přesto že ho ze začátku nenávidí zamyslí a zjistí, že jsou všichni jedna rodina a nakonec to všechni pěkně po ruském způsobu zapijí vodkou. Tady si člověk uvědomí, že je to asi jen inspirováno skutečnými událostmi. Atmosféra studené války, jejíž výsledek závisí na jednom veliteli jaderné ponorky se podařilo vykreslit celkem dobře, jediné co mi kazilo celkový vjem byl výběr herců. Skvělé herecké duo Ford a Neeson herecky funguje perfektně ale nejsem si jistý jestli se herec narozený v Chicagu a rodilý Ir hodí na role zapřísáhlých soudruhů. Ve finále, kdy Ford vylezl na polubu ponorky v kravatě a bundě mi spíše připomínal prezidenta USA než ruského velitele. Ale abych jen nekritizoval tak musím pochválit režisérku, udržet diváka takhle dlouho u příběhu z ponorky chce hodně umu. Tenhle film se mi z celé tvorby Kathryn Bigelowové líbil nejvíc.

Sympatická komedie Bena Stillera. Více méně první, co mě na filmu zaujalo bylo ztvárnění úvodních titulků, je to zvláštní, že mě taková malá „blbůstka“ přiměla k zbystření smyslů a zadívání se do tohoto snímku, od kterého jsem původně nic moc nečekal. Další, co mě po titulkách zaujalo byl „fousatý manažer přechodu“, tím tvůrci také zabodovali a já nepochyboval, že se po dlouhé době dívám na povedený film, u kterého se člověk zasměje i bez sprosťáren a nadávek. Postupně jak se prokousáváte příběhem zjistíte, že vám film chce i něco říci, co, na to si každý musí přijít sám. Určitě nesmím zapomenout na perfektní soundtrack. Nevzpomínám si, kdy naposledy jsem seděl a koukal na závěrečné titulky jen kvůli tomu abych si poslechl celou písničku. Mě se to překvapivě hodně líbilo, v budoucnu třeba přibude i pátá hvězda.

Jaké že jsou mé pocity po shlédnutí všech epizod tohoto odvážného přesunu příběhů slavného detektiva do 21. století? Hned od první epizody jsem byl naprosto unešen. Detektivky a detektivní seriáy nemám moc rád, tento žánr se mě nikdy nedotkl a proto jsem byl zvědavý na zajímavý projekt britské BBC. Můžu vám garantovat, že všech 9 epizod shlédnete jedním dechem a po skončení si budete přát aby už uplynula ta zdánlivě nekonečná doba, která vás dělí od další série (ve kterou pevně doufám). Cumberbatch vytvořil nejsympatičtějšího a nejstylovějšího detektiva jakého jsem kdy v nějakém filmovém díle viděl (Robert Downey by se měl se svým pojetím Sherlocka zahrabat někam hodně hluboko protože ho tenhle sympatický londýňan roznesl na kopytech). Watson v podání „Bilba Pytlíka“ tu vystupuje jako takový kontrast oproti podivínskému charakteru Sherlocka Holmese. Díky perfektnímu scénáři jsou všechny dialogy doslova pastva pro uši. Ted se tu nejspíše trochu projeví moje úchylka na angličtinu ale způsob jakým Benedict vyslovuje „obviously, yop, game is on“ a další úžasné hlášky (Did you miss me? I am Sherlocked...) doslova rozmazluje moje uši. Dále je tu záporák Moriarty, který je od dob Ledgerova Jokera první opravdu povedený záporák, který stojí za zapamatování. Fanoušky románů od sira Doyla poteší, že většina epizod je nějakým způsobem inspirována knižním Sherlockem (ať už je tu odkaz v názvu, nebo podobná zápletka). Jednotlivé epizody jsou svižné, nepostrádají klasický britský humor, který většinou pramení z podivínského stylu života Sherlocka, samozřejmě je tu spousta záludných případů, které jsou čím dál složitější a jsou pro hlavní dvojici čím dál větší výzvou. Jsou tu momenty, které dojmou, rozesmějí ale i naprosto vyvodí z míry, protože byste takové rozluzlení nečekali. Hudební doprovod a perfektní kameramanská práce ještě více umocňují tento nevšední zážitek. Study in Pink - první seznámení Sherlocka a Watsona a jejich první případ, díky kterému jsem tomutu seriálu propadl, 5*/ The Blind Banker - temná zápletka, při které trošku tuhla krev, též geniální, 5*/ The Great Game - nejlepší díl ze všech, psychologická hra Sherlocka a jeho nejgeniálnějšího protivníka, která vyústila v úžasné zakončení ve scéně u bazénu, 5*/ A Scandal in Belgravia - první díl druhé série si mě moc nezískal, na tento seriál průměrný díl, v porovnání s ostatními velmi dobrý, 4*/ The Hounds of Baskerville - perfektní, absolutně perfektní, 5*/ Reichenbach Fall - spolu s The Great Game nejlepší díl celého seriálu, jednoduše geniální epizoda s neuvěřitelným zakončením, lituju ty, kteří museli po tomhle čekat na další sérii, 5*/ Empty Hearse - nemám, co vytknout, 5*/ Sign of Three - spolu se skandálem nejslabší díl, 4*/ Last Vow - další úžasný díl, opět se projevila schopnost tvůrců opravdu neuvěřitelným způsobem napnout a navnadit diváky na další serii, jednoznačně 5*.

Já bych to ani neoznačil jako dokument. Podle mě je to spíš jakýsi druh zpovědi, něco jako když si píšete svoje pocity, vzpomínky a starosti do deníčku. Pořád mě není jasné jak má tento film vyznít, jestli je to spíše kritický pohled (kritiky dnešního způsobu života a chování lidí je tu víc, než dost), nebo je to pozitivní pohled (je tu také pár věcí, o kterých autor mluví pozitivně). Co se týče hlavní náplně filmu, což je bezpochyby kameramanské umění tak k tomu samozřejmě nemám a ani si netroufám mít nějaké připomínky. Vše je natočeno z balonu nebo vrtulníku takže tu nečekejte žádné makro záběry. Pro člověka to musí být zajímavý pocit, když je jeho celoživotní dílo sestříháno na 95 minut (popřípadě 120 min.) Každopádně vám tato doba během zírání na nádherné záběry uteče dost rychle. Asi jediné co mě vadilo byla rychlost komentáře, jestli je to tak i v originále a nebo jestli se snažil pan Strejček co nejvíce vypovídat to nevím, určitě ale vím, že spoustu těch zajímavých myšlenek a faktů jsem nestihl vstřebat protože měl komentář moc rychlé tempo.

Jedním z hlavních lákadel je pro mě obsazení Kevina Costnera a Russella Crowa, herci, kteří na první pohled nejsou ten typ, který by se hodil do akčního filmu o superhrdinovi, opak je pravdou. Crowe jako Jor El vytváří hned po Supermanovi nejzajímavější postavu ve filmu. Celkově filmu nemám co vytknout, Snyder vzal všechny dosavadní filmy o Supermanovi, přefiltroval to, co by se dnešního akčního filmu nehodilo, upravil kostým (díky bohu), vymyslel nové padouchy, jednoduchou zápletku a všechno to nechal v rytmu Zimmerovi hudby demolovat New York. Vzduchem tu lítá vše, co si jen dokážete představit - od střípků skla až po vesmírné satelity. Spolu s druhým Star Trekem je to nejlepší akčňák tohoto léta.

Celý svět je v plamenech, města se bortí, civilizace upadá. Poslední oblast, která se drží nad vodou je Velká Británie. Nevěříte? Alfonso Cuaron vám ukáže, že je to možné. Hlavní náboj filmu dodává kameramanská práce. Film je celý natočen stylem „jedné kamery“ tzn. že je tu co nejméně kamer na jednotlivé scény a co nejméně střihových míst. Tento typ točení k filmu skvěle pasuje, více vás to vtáhne do děje. Asi nejpovedenější je vychvalovaná scéna v autě a také se povedla závěrečná scéna v armádou obklíčené budově. Jednotlivé záběry jsou perfektně promyšlené stejně jako detaily prostorů a ulic, všechno to dýchá atmosférou špinavého sci-fi, které nepředpovídá zrovna hezkou budoucnost. Z herců mě přišel nejvýraznější Michael Caine. S rolí důchodcovského „hippíka“ se popral dost dobře.

Po celou dobu jsem měl na mysli otázku: „Jaký má tenhle film smysl? jaká je jeho pozice ve filmovém světě?“ Světová válka Z tu přeci byla už několik měsíců pře tím, než se vůbec začalo natáčet. Akorát to bylo rostříhané na více kousků a seriálový fanoušci tomu říkali Walking Dead. Walking Dead a WWZ jsou naprosto identické záležitosti s mraky zombíků a přeživšími lidmi, aby bylo možné tyto dva tituly od sebe rozlišit tak bylo do filmu přidáno měřítko celosvětové katastrofy. A to, že ve filmu hraje Brad Pitt bych vůbec nebral jako výhodu, spíše jako marketingový tah. Vzpomínáte na jeho herecké kreace v Panchartech? Nic takového tady nečekejte...vůbec ve filmu nevyniká...jako by byl na herecké dovolené a tohle měl jako přivýdělek . Na druhou stranu to bylo poprvé, co jsem ve filmu viděl, že by o zombíkách mluvili jako o „zombie“, k plusům se musí započíst i scéna v Izraeli - ta se mě líbila. I přes všechny zápory je to film se svižným tempem, rychlým nástupem katastrofy (první setkání Pitta se zombie je tu hned po několika minutách), dobrými vizuálními triky a slušným soundtrackem od mé oblíbené skupiny.