jitrnic

První půlka, kdy se na plátně pohybuje pouze Jurčová a Roden (který ve filmech Ireny Pavláskové hraje pozoruhodně špatně), případně Čvančarová či Hádek, je příšerná, na úrovni Románu pro ženy. Když se objeví Vašut a Matonoha, hned je to legrace a z Bestiáře se stává skoro dobrá komedie. Ani chvilku to ovšem není příběh ze života, za který se vydává.

Moc hezky se mi na ten film kouká, hudba je perfektní a to je asi tak všechno. Hlavní hrdinové jsou mi stejně lhostejní jako hrdinové Vlasů, opět mi přišlo, že se místy chovali svým způsobem dost agresivně s tím svým "poselstvím svobody" nebo čím a to jejich filozofické rozjímání... Ale když člověk příliš nemyslí, je to moc pěkná podívaná.

Popravdě řečeno jsem příběh vnímal jako vedlejší, čímž nechci nijak snižovat jeho myšlenkovou hloubku. Byl jsem zcela unešen celkovou výtvarnou stylizací, na dvě hodiny jsem se ocitl o století nazpět, úchvatná iluze.

Magořina, která chvílemi nabývá smyslu, náhle ho zase pozbývá, herci tu hrají uměřeně, tu začnou přehrávat jako šílení, pár scén je jak vystřižených z Jamamby, to všechno podbarvují podivné chorály... Mám rád japonské bizarnosti, i tuhle jsem pro jednou zvládl, ale dívat se na ní znovu a zkoumat, jestli mi něco neuteklo, určitě nebudu.

Kýčovitý obrázek z jihomoravského sklípku a okolí notně přiživující různé nehezké stereotypy (např. Pražák opakující "Já sem přijel z Prahy"). Hádek a Voříšková nehrajou špatně, jen jsou mi dost nesympatičtí, nemají šmrnc a je mi celkem jedno, jestli se spolu vyspí nebo ne (což by asi nemělo), Lukáš Langmajer předvádí jakousi podivuhodnou kreaci ála Mr. Bean, ostatní herci přijatelně figurkaří. Celkově mě Bobule nijak neurazily (ač se u podobných filmů zpravidla urážím), je to hodina a půl celkem přijatelné prázdninové podívané. Většina tu zmiňuje Dobrý ročník (který jsem neviděl), mě to připadá jako česká televizní verze Bokovky.

K času strávenému v kině s tímto filmem vlastně nemám připomínek. S vypnutým mozkem jsem se nechal unášet do první do poslední minuty. Jen jsem po odchodu z kina zjistil, že Queeny už nechci odteď ani vidět ani slyšet. Byl jsem jimi zahlcen a přehlcen. K filmu samému - filmařsky bezchybný, Rami Malek skvělý jako mladý Freddie, podstatně horší v tílku s knírkem - zde více připomínal Petra Čtvrtníčka v České sodě. Nevím, do jaké míry jeho šílený afektovaný zpěv u piana na Live Aid vychází ze skutečnosti (vědomí blížícího se konce nebo tak něco?), bylo to každopádně naprosto nesnesitelné. Trochu mi vadily hodně ledabyle načrtnuté vedlejší postavy - zlý homosexuál Paul nebo zabedněný konzervativní otec. Skvěle byli vybráni Brian May nebo Roger Taylor. Na pohled a poslech přes tyto výhrady krásné, bohužel činí z hudby Queenů do budoucna nesnesitelný fetiš,

Netuším jak moc to je či není kvalitní či zábavné, v době zhlédnutí mi to přišlo jako "celkem sranda". Jiná doba no.

Jimu Carreymu nemám co vytknout. Je to naprosto fenomenální komik a první půlka, kdy má ke svým exhibicím dostatek prostoru, je naprosto špičková. Výborně ho doplňuje Morgan Freeman (hůř už Jennifer Aniston, která už zůstane navždy Rachel a Steve Carell, který byl velice vtipný ve filmu 40 let panic, ve všech ostatních komediíích je kdovíproč velice průměrný). To, že se film ve druhé půlce zvrhne v morální apel s dárcovskou pointou, to není Carreyho chyba.

Film na televizní poměry nadprůměrně (nikoliv skvěle) natočený a zahraný, který trpí neoriginalitou námětu (kterak k sobě odcizení členové jedné rodiny našli cestu), scénářem plným nelogičností (chlapík, který pět let nestál na nohou a skoro se nehýbal, najednou vstane z křesla a chodí jako junák), berliček (mystický kurýr Pavel Liška) a lehce nepravděpodobných charakterů (postava Táni Pauhofové především).

Celý film kolem mně zcela nevzrušivě prošuměl, na čemž má hlavní zásluhu Steve McQueen, který za celý film ani nepohne brvou a evidentně ho jeho role nebaví.