jitrnic

Doktorova manželka a děti nám musí průběžně sdělovat, jaká je s Bobem vlastně zábava, jinak by to nebylo tak docela jasné (také se občas křečovitě smějí nebo se tváří šťastně). Já osobně jsem docela soucítil s doktorem, Bob v estrádním podání Billa Murrayho na mě osobně působil jako debil.

Mám s tím filmem stejný problém jako třeba s Tmavomodrým světem. Připomenutí památky letců v Anglii resp. veteránů bojujících severní Africe je nanejvýš chvályhodné, podstatně horší je však způsob, jakým je toho docíleno. Nejedná se totiž o osobitá, z národních (resp. evropských) kořenů vyrůstající díla, ale prachsprostě obšlehnuté americké velkofilmy, na které jsou násilně našroubovány válečné události, do kterých nějakým způsobem zasáhli českoslovenští vojáci. Tmavomodrý svět alespoň disponoval solidním scénářem, Tobruk dopadl podstatně hůř. Největším průšvihem jsou dialogy (vsadím boty, že v první polovině 20. století např. nikdo nepronesl větu": "Jste banda teploušskejch sráčů"). Ze všeho nejvíc připomínají špatně předabovaný americký film, ve kterém se mluví sprostě. Vrcholem je anglický zdravotník a jeho "fucking bastards" (už chybí jen oblíbené "madafaká"). Dál mi přišlo, že se Robert Nebřenský tváří trochu moc jako Tom Berenger a postava Jana Meduny přespříliš připomíná postavu Charlieho Sheena z jednoho o moc lepšího filmu... Kdosi z komentujících už tu dále správně poznamenal, že jednotlivé scény nejsou umístěny v nějaké dějové lince, jsou na sebe spíš tak nějak halabala nalepeny. Takže třeba u scény s plazícím se beznohým vojákem mě nenapadá jiné její opodstatnění než "Teď tam chci mít drsnou scénu." Bitevní scény jsou podivné (většinou vidíme písečné gejzíry, zato žádné vojáky). Vizuál je sice pěkný a je vidět, že na něj nějaká ta kačka padla, ale na válečný film je trochu moc hezký a barevný (a spolu se zmíněnými dialogy je hlavní příčinou toho, že se vůbec nepodařilo navodit dobovou atmosféru. Celkově je pak Tobruk dobře myšlený a na české poměry technicky nadprůměrný počin, který však jen hodně vzdáleně připomíná své nedostižné hollywoodské vzory.

Film zajímavě začne, trochu hůř pokračuje (začne přibývat klišé a omletých frází) a končí už zcela nezvladatelným heroickým patosem plným tklivých smyčců a zpomalených záběrů, který (spolu s nevěrohodnými hokejovými scénami) stahuje Hokejový zázrak bohužel do žánrového průměru. Což je škoda, protože Kurt Russell je tu opravdu skvělý a hlavně díky němu to dlouho vypadá lépe, než jak to nakonec dopadne.

Hlavní hrdina je od začátku do konce pěkný ťunťa, navíc celkem nesympatický, což mi celkem vadilo. Navíc mi není úplně jasné, je-li přítomna nějaká nadsázka (humor jako takový jsem tu téměř nezaznamenal). Ale něco do sebe to mělo, Vinessa Shaw je krásná a umí i hrát, Leningradští kovbojové jsou také skvělí a Johnny Depp tu zahrál patrně svojí nejbizarnější roli.

Nikoho jsem zatím neviděl být více Ježíšem, než jak to dokázal Enrique Irazoqui. Hudba je k tomu ideálně vybraná, scénář je de facto výtahem z Bible a Pasolini to vše doplnil obrazově vytříbeným ztvárněním (a vytvořil tak svůj zřejmě nejlepší film). Svaté písmo v kostce.

Francouzská bláznivá komedie s Pierrem Richardem - nevím, jak pro ostatní, ale pro mně je to dostatečné varování. Ale komu připadá humorné různé roztržité pobíhání, rozličné padání např. do vany (a znovu a ještě jednou), či růžový přeliv ústředního poplety, ten si přijde na své.

Film ve stylu Formanových raných děl, v hlavních rolích neherci, ve vedlejších začínající herci ve velmi civilních rolích (Dvořák, Augusta, Satoranský ad.), dialogy psané přímo hercům "do huby" (ale přece jen ne tak přirozené jako třeba u Černého Petra), dějová linka zanedbatelná. Není to úplný majstrštyk, ale rozhodně nadprůměrný film.

Tento western náleží k filmové klasice plným právem. Je dokonalý svojí formou a věrohodný svým obsahem. Gary Cooper vytvořil jednu z nejzajímavějších postav amerického westernu. 90%

¨Laciné televizní sportovní drama, kde najdete všechna myslitelná klišé tohoto žánru, charaktery typu zlý závistivý hezoun, který se svojí zlou partou šikanuje hodného hlavního hrdinu a ukradne mu boty, hodné nebojácné děvče, zlý otčím, hodný otčím - zkrátka maximálně zjednodušený svět o dvou barvách a já takové filmy zkrátka nemám rád. Pliju na Českou televizi, která dává dětské sportovní pohádky v hlavním vysílacím čase.

Začínám mít takový pocit, že si Roman Polanski vybírá neobyčejně zajímavé látky, které zpracovává velmi průměrným způsobem. Tento film jsem si dal nadvakrát, po hodině takřka nepřetržitého záběru neměně nahlouplého výrazu Catherine Deneuve (podpořeného tím, že velmi pravděpodobně v době natáčení neuměla anglicky, takže většinou vypadá, jako že ani moc neví, co zrovna povídá) jsem byl zcela vyřízen. V druhé části už dojde na nějaké ty vraždy a šílenství a je to hned o něco zajímavější (ale znovu opakuji - Polanski je příliš konvenční filmař, než aby z filmu udělal skutečně trýznivý zážitek v dobrém slova smyslu).