Killingjoke

Knihy Stephena Kinga mám docela rád. Jeho Carrie však nepatří mezí mé oblíbené a to samé můžu říct i o filmu Briana De Palmy z roku 1976, který přesto nepatří mezi nepodařené filmy. Jeho nový remake je však učebnicovým příkladem toho, proč je valná většina remaků zcela zbytečnou záležitostí. Kimberly Peirce prostě a jednoduše vzala původní film, bezestudu zkopírovala naprosto vše co v něm fungovalo, přidala pseudo-problémy dnešních teenagerů a namíchala trapný jahodový koktejl na způsob BH 90210 a podobných pitomostí. Nic víc tam prostě není. Dialogy jsou tupé, herci nepřesvědčiví. A nemůžu si pomoct, ale Chloë Grace Moretz, které předpovídám docela zářivou budoucnost, se na roli holčičky usurpované pološílenou a fanatickou matkou typově vůbec nehodí. Julianne Moore jsem nikdy moc nemusel a ani v tomto filmu mne ve své roli absolutně nepřesvědčila. Tato verze Carrie je naprosto zbytečná, vůbec není strašidelná a abych se přiznal, nevyvolá ani žádné emoce. Jedná se zase o jeden z emočně prázdných a dějově tupých remaků teenage vlny, na kterou si za pár měsíců vzpomenou snad jen skalní fanoušci. Ti ostatní ať raději sáhnou po původní verzi, nebo ještě lépe, přímo po Kingově knize...

Casablanca je pro mne víc než cokoliv jiného pocitovka. Bylo by liché z ní dělat víc než ve skutečnosti je a už vůbec se nedomnívám, že se jedná o jeden z nejlepších filmů všech dob. Tak proč 5 hvězd? Jak říkám, je to pocitovka... Casablanca je moc pěkný milostný příběh zasazený do časů bezcitné německé rozpínavosti a demagogie, do atraktivních míst v Africe. Většina scén se pak odehrává v baru, který patří záhadnému a nepřístupnému Američanovi Ricku Blainemu. Je to bar, kde můžeme na jednom místě potkat německé okupanty, bojovníky proti nacistům, či francouzské kolaboranty. Rickovi se v podniku daří a vše klape až do doby, kdy jeho podnik navštíví jeho stará láska Ilsa se svým odbojářským manželem a Rick se musí rozhodnout, zda se řídit srdcem a vlastní sobeckostí, nebo je čas odkrýt druhou stránku své povahy, kterou se snažil tak dlouho skrývat. V roli drsného šviháka zazářil dobový představitel ostrých hochů Humprey Bogart a jeho lásku skvěle zahrála krásná Ingrid Bergman. Casablanka nedisponuje žádným výjimečným scénářem a z pohledu současnosti může místy působit až velmi naivně a často jako klišé. Přesto si dovedu představit, jak silný musel být zážitek pro diváka, který na film zašel v době jeho uvedení. A navíc, Bogart je prostě frajer...

Neuvěřitelné! Letos to bude dvacet let, kdy jsem na téhle parádní gangsterce byl v kině a okamžitě jsem si ji zamiloval. Může za to samotný gangsterský žánr, který miluju a mám radost, když se podaří natočit něco parádního, hutná retro atmosféra prohibičních 30. let a samozřejmě přítomnost mých hereckých oblíbenců Toma Hankse a Paula Newmana. Od první chvíle mě také uchvátila výtečná hudba Thomase Newmana, která se zažrala hluboko pod mou kůži. Když pak na plátno přikráčel Tom Hanks v rukou svírající Tommy Gun, byl jsem v sedmém gangsterském nebi... A po těch dvaceti letech je to s každým shlédnutím ještě intenzivnější. Dost možná je to i tím, že je to hlavně příběh o vztahu mezi otcem a synem a jejich pouti Amerikou s touhou přežít, ale také pomstít zrádnou vraždu dalších členů rodiny. A příběh je to opravdu silný. Sam Mendes se mi trefil do vkusu a ač jsou honorovány jiné jeho filmy, tenhle je pro mě prostě o parník nejlepší. Škodou je, že po něm nikdy nic tak dobrého nenatočil. Opravdu skvělý film, už jen ta scéna střelby v dešti, kdy místo výstřelů slyšíme jen bušení deště a ve zděšených, avšak smířlivých očích Paula Newmana vidíme to vědomí, že to takhle prostě skončit muselo. Výtečné...

Zatrubte fanfáry! Na osmý (!!!) pokus mi to s tím Kubrickem konečně vyšlo. Konečně jsem viděl záblesk něčeho, co vybočuje z filmového průměru. To však neznamená, že bych Kubricka stále nepovažoval za průměrného režiséra, jehož genialita mi bohužel stále uniká. Přesto jsem rád, že jsem na Stezky slávy narazil, už jen protože vypráví velmi zajímavý příběh z období 1SV. Kubrick se soustředil na kritiku vojenského velení, jenž pro svou slávu často hodlá vydat naprosto nesmyslný a nesplnitelný rozkaz. Následky takového rozkazu bývají velmi tragické. Trošku to připomíná boj s větrnými mlýny, kde v roli pomyslného Don Quijota vystupuje mladý plukovník Dax (výborný Kirk Douglas), který se dosud nesmířil s vojenskou mašinérií a uplatňuje vůči vojensko-velitelské pravdě prvek zdravého rozumu a soucitu. Idealismus však bohužel v reálném světě nenajde nikde oporu a já jsem rád, že i faktické vyvrcholení příběhu nepostrádá punc ryzí uvěřitelnosti. Jediné problémy tentokrát spatřuji v jistém zdání rozháranosti příběhu a zbytečné ploužení kamery v zákopech na začátku filmu, jenž mělo zřejmě působit jako artový efekt (velmi únavný) a trošku patetický závěr, jenž je až moc šroubovaný ke zbytku filmu. Tentokrát tedy spokojenost a pro mne jednoznačně nejlepší Kubrick…

S knihami Arnošta Lustiga jsem měl vždy problém. Jsou to samozřejmě zajímavé knihy a beru trošku jako povinnost mít aspoň některé z nich v knihovně. Navíc mě téma Holocaustu velmi zajímá a často se k němu vracím. Problémem těchto knih je způsob psaní, no prostě hodně těžko (až na povídky) se čtou. Colette jsem přesto nečetl. Teď zpět k filmu... Na české poměry až moc podařený snímek, jenž se však ve finále nevyhne nešvaru zkreslování a přizpůsobení příběhu formě poplatné neznalému a po romantickém příběhu lačnému divákovi. Milan Cieslar nám servíruje příběh, ve kterém se nebohá belgická holčina z ničeho nic zamiluje do klučiny, který ji podá kabelku a udělí zásadní radu pro přežití. Milan Cieslar nám chce tvrdit, že kápové nebyli takové svině, jenž pro záchranu vlastního krku mrknutím oka obětovali kdejakého vězně a dokonce se s nimi kamarádili, či pomáhali jim. Milan Cieslar si možná myslí, že téma Holocaustu je to pravé ořechové, za co by mohl dostat Oscara, když příběh natočí jako romantickou povídačku, ve které se hraje na náhodu víc než je zdrávo. Jenže právě tohle všechno je špatně! Z ambiciozního projektu se tak mávnutím proutku stává nesmyslná slátanina bez historického rozměru. Na Colette se dá podívat jednou, podruhé už ne, protože když se nad vším začnete aspoň trošku zamýšlet, budete způsob vyprávění tohoto příběhu považovat spíše za urážku všech těch nešťastných obětí, kteří skončili svůj život v nacistických peklech programu Konečného řešení...

Bavilo a moc. Od prvních minut je jasné, že příběh nebude nijak objevný a hledat vlastní neotřelé cestičky vyprávění. Je to prostě pěkná romantická pohádka o dvou lidech, které svedla vzájemná potřeba toho druhého dohromady a neodvratitelně přerostlo ve skutečný a hluboký cit. Ona potřebuje manžela, aby nemusela být deportována zpět do válkou zmítané Evropy, on potřebuje peníze, aby mohl dopsat svou knihu. V hlavních rolích výborně roztěkaný James Stewart a kráska s uhrančivým pohledem Hedy Lamarr. Počátek možná trochu chladný, ale ty poslední minuty to vynahradili vrchovatě. Prostě to přirovnání se světluškama opravdu zafungovalo. Takové komedie se dnes už netočí a to je velká škoda...

Mám rád filmy s dobře napsanými hlavními charaktery. Mám rád, když herci hrají přirozeně a ve svých úlohách zbytečně nepřehrávají. Možná proto mám rád staré klasické filmy, protože tam to opravdu bývá o hereckém talentu a profesionálním umu, kterého je v současných filmech stále méně. A možná jsou to právě výše zmíněné důvody, proč mám velmi rád snímek Country Girl. Příběh zkrachovalého herce utápějícího se v alkoholu a hromadě komplexů, které však na veřejnosti označuje za nešváry vlastní ženy, která je mu neustále po boku – v dobrém i zlém. Film je výborně napsaný a nepopře svou divadelně dramatickou předlohu. Roli slabošského herce, obklopeného pokryteckou mlhou sebelítosti si s velkým gustem střihl zpěvák Bing Crosby. Nejdůležitější je však role jeho manželky, až neuvěřitelně houževnaté a milující ženy, která dokáže snášet všechny viny a falešná nařčení svého manžela. Tuto velmi okouzlujícím způsobem zahrála krásná Grace Kelly, pro kterou byl rok 1954 veleúspěšný (natočila ještě s Alfredem Hitchcockem Okno do dvora a Vraždu na objednávku), znamenala tato role Oscara za hlavní roli. Její hrdinka je až ikonickým obrazem osudu vzdorující osamělé ženy v mužském světě a takovým ženám já vždycky rád fandím. Country Girl je krásný a emotivní film, velké drama, které se mezi filmovými klenoty rozhodně neztratí…

Geniálně adrenalinový noir podle Alfreda Hitchcocka. Z mého pohledu patří tenhle kousek k jeho nejlepším filmům. Neokázalým způsobem rozehrává spoustu témat jako je výměna vraždy, posedlost, šílenství a všudypřítomné nespravedlivé obvinění. Hitchcock ve svých filmech vždy k pevné kostře vymýšlí něco, co diváka najisto usadí do křesla. V tomto filmu je takových momentů více, za všechny můžu jmenovat šílené finále na kolotoči nebo když nám celou vraždu režisér zprostředkuje pomocí odrazu ve sklech brýlí ležících v trávě na zemi. Velmi podařené je celkové obsazení filmu v němž mne snad nenapadá jediné slabé místo. Robert Walker je ve své roli psychopatického, ale velmi lstivého Bruna výborný. Není to pro mne sice hitchcockovský TOP, přesto řadím Cizince ve vlaku hodně vysoko...

Tak jsem se dnes nechal ukecat a vytáhnout na další marvelovku, i když jsem se zařekl, že na žádnou už do kina nepůjdu. Stálo to za to? Bohužel ne. Black Panther je jen další generickou ptákovinou, jenž okatě kopíruje základní příběhovou linku deset let starého Iron Mana. Pastelkové kulisy moderního afrického velkoměsta působí zcela uměle a bez života. Několikrát jsem se přistihl, že klimbám a určitě to nebude jen proto, že jsem se kvůli olympiádě v posledním týdnu moc nevyspal. 90% filmu tvoří rádoby chytré dialogy o poslání krále a když už dojde na akci, zastane ji nepříliš povedené a neobjevné CGI. Záporák se v průběhu času ukázal jako další neschopný pablb, který je ve filmu jen do počtu. Za nejhorší však považuju nehoráznou předvídatelnost děje a dokonce frází, které dané postavy pronesou za pár chvil. S bráchou jsme se tomu fakt nasmáli. No prostě pokud se na to budu dívat z hlediska žánru, tak je to těžký průměr. Z hlediska kinematografie jako takové snad raději nebudu kvality tohoto filmu víc komentovat. Na jedno podívání možná OK, znovu to už vidět ale nechci. Jo a do kina na marvelovku mě už vážně nikdo nedostane...

Nekompromisní, oslňující, perfektní!!! Čínská čtvrť Romana Polanskiho je učebnicovým příkladem drsné školy detektivního žánrů, který svou hutnou atmosférou a scénářem nechá vzpomenout na nejlepší filmy-noir. Na scénu přivádí elegantně arogantního detektiva marlowovského typu Jakea Gittse, jenž je nedobrovolně zatažen do rutinní sledovačky, z níž se postupem času stává obrovský komplot, v němž nebude nouze ani o nějakou tu vraždu. Vršení jednotlivých scén je naprosto perfektní a ani na okamžik nenudí, ať už hlavní hrdina vede konverzaci, vyšetřuje, rozdává či spíše dostává pořádné rány a tu největší pak schytá v samém závěru na ulici v Chinatownu. Do hlavní role byl obsazen Jack Nicholson, který postavě Jakea Gittese vtiskl nezaměnitelné charisma a díky tomu je také patrně mým nejoblíbenějším filmovým detektivem. Jako jeho nepostradatelná femme fatale pak rovněž jiskrně oslňuje Faye Dunaway v nejlepších letech. Řekl bych, že mimořádné výkony obou herců v hlavní roli, byly dost možná pro oba životní role. Ano, jednou začas se to povede, to když se sejde chytrý scénář, skvělá režie, výborné obsazení a nezapomenutelná hudba. To potom občas vznikne film tak výborný jako Čínská čtvrť...