Killingjoke

Mám rád, když jednou za čas narazím na film, o kterém dopředu nevím vůbec nic. A dnes se mi takto znovu poštěstilo, protože s Nejvyšší nabídkou se mi dostalo dostatek momentů napětí a povedeného příběhu. To co mi zpočátku připadalo jako jedna z variací na romantické komedie o podivínech, jenž se obávají jiných lidí, se postupem času ukázalo býti mnohem sofistikovanější hrou. Jen závěr už pro mne po hodině byl jasně předvídatelný, přesto že se režisér Tornatore jistě snažil o šokující vyvrcholení. Ukryl však do svého vyprávění až přes příliš indícií a střípků, z nich pozorný divák vytuší závěr mnohem dřív než (možná) bylo zamýšleno. Nicméně tenhle film je z větší a kvalitnější části stavěn na emocích, které mne nenechaly chladným. Emoce, kopa starého umění a výborný výkon Geoffreyho Rushe...

Průměrná detektivka s průměrným a předvídatelným rozuzlením, co se osoby pachatele týče. Celé to stojí a padá s hereckými výkony a neustálým pomrkáváním na staré dobré detektivky Agathy Christy. Netuším na kolik to měla být komediální detektivka, protože toho humoru jsem tam opravdu moc nezaznamenal. A vlastně si ani nejsem jistý jestli mělo být vtipné házení blitek hlavní hrdinkou vždy, když začala lhát. Bez tohoto trapného prvku, jenž působil jako berla pro hluchá místa bych se vážně obešel. Bylo to nechutné a šikovnější scénárista by se s tím jistě popasoval mnohem lépe, než-li léta přechválený Rian Johnson, který zde naštěstí měl k ruce výtečné herce v čele s triem Craig, Evans, de Armas. Takže jsem se ve výsledku bavil tak na 70%, ač jsem si jist, že po druhém shlédnutí bych šel s hodnocením zcela jistě dolů...

Velmi intenzivní, velmi pravdivé a velmi znepokojující. Příběh, ve kterém vražda mladé šatnářky a její vyšetřování hraje zcela vedlejší roli. Tento veskrze temný noir je spíše o vztazích mezi ústřední dvojící. Vztahu, který se zrodil z něčeho temného a jako takový je od začátku odsouzen k záhubě. Výtečný Humphrey Bogart si zde střihl další ze svých drsňáckých rolí, tentokrát však téměř bez oněch švihácky kladných vlastností, pro které jej milujeme v jiných filmech. Jeho postava Dixon je sice férový chlap a veterán z války, ale je i násilnický vztahovačný typ, který své patologické sklony k surovosti úspěšně vede k samotné hranici sebedestrukce. Docela mne překvapila Gloria Grahame, kterou bych dříve v podobně laděné roli surovcovy femme fatale neočekával. Tenhle film je učebnicovým příkladem zrodu a povahy domácího násilí, které nemusí mít vždy fyzický aspekt a má spoustu jiných forem. Jen jsem nevím proč očekával trošku fatálnější finále…

Je to takový krásný začarovaný kruh. Nejprve pro ostatní nasazujete mnohokrát vlastní život, vynášejí vás do nebes a oslavují. Jenže, jakmile by vám svůj dluh mohli vlastní pomocí splatit, všichni se k vám otočí zády. Tohle funguje téměř na sto procent vždy. Znám to z vlastní zkušenosti. V klasickém westernu V pravé poledne tak přesně podle toho pravidla sledujeme usilovný boj bývalého šerifa Willa Kanea, který se v den své svatby a odchodu do civilu dozví, že v poledne přijede vlak, ve kterém sedí jeho nesmiřitelný protivník, zločinec, kterého dostal před lety do vězení… Četl jsem zde výtky, že se ve filmu až do konce nic neděje. To je však lež. Ano, nestřílí se tady, ale namísto toho tady máme psychologický boj muže, který se má postavit čtyřem pistolníkům a přitom po celém městě nemůže sehnat jediného člověka, který by mu aspoň pomohl zvýšit šanci na přežití. Drama jako vyšité a velmi zajímavé. Pomoc nakonec přichází z té nejméně pravděpodobné strany… Hlavní roli šerifa skvěle zahrál Gary Cooper a jeho novomanželku, jejíž role není jen do počtu, zahrála úžasná Grace Kelly. Western Freda Zinnemanna je z jiného soudku než kultovní a výborné westerny Sergia Leoneho, je to spíše zástupce romantického westernu dle šestákových historek z Divokého západu. Jako kluk jsem měl krásný fotografický výstřižek z novin, kde byl Gary Cooper v objetí s Grace Kelly, uložen pod sklem na stole. Říká se, že stará láska nerezaví...

Život si umí s člověkem někdy pěkně zlomyslně pohrát. A tak se chlápek z reklamky Roger Thornhill souhrou několika nešťastných náhod ocitne na seznamu nejhledanějších vrahů v americe a navíc je nepřátelskými agenty považován za špičkového agenta CIA. Roger se tak ocitá na cestě za odhalením pravdy a očištěním vlastního jména... Alfred Hitchcock natočil další velmi zábavnou špionážní fresku, která je skvělá hlavně ve svých momentech překvapení. Když už si myslíte, že přesně víte jakou kartu kdo kdy drží, nastane zásadní zvrat a vše je naprosto jinak. To je na filmu opravdu skvělé. Do hlavní role byl obsazen Cary Grant, kterého rozhodně nepovažuji za svého oblíbence, nicméně musím přiznat, že svou roli zahrál výborně a byl velmi sympatický. Hlavní ženskou roli tajemné Evy dostala Eva Marie Saintová, která v té době zažívala zlatá léta své kariéry (o rok později natočila docela dobrý snímek Exodus s Paulem Newmanem). Musím se přiznat, že tvorba Alfreda Hitchcocka mne dlouhou dobu docela míjela a toto byl teprve druhý film (Roztržená opona byl první), který jsem od něj viděl celý. Díky němu však nastal ten správny čas, doplnit si filmové mezery, protože po tomto filmu mne Hitchcock začal opravdu zajímat...

Tak tohle bylo rozhodně milé překvapení. O válce ve Vietnamu a tamním válečném pekle se toho natočilo hodně (můj favorit je Lovec jelenů s Robertem De Nirem). Na film Návrat domů jsem narazil tak nějak náhodou, hlavně díky účasti mé oblíbené Jane Fonda, ale rozhodně toho nelituji. Na první pohled film v mnohém připomene pozdější film Narozen 4. července s Tomem Cruisem, protože i zde se z války vrací na vozík upoutaný veterán Luke Martin, jehož mladické ideály vystřídala krutá realita a osobní boj proti válce. V nemocnici se setkává s mladou Sally, se kterou se zná ze školy a jejíž manžel, kapitán Bob Hyde se svou jednotkou odletěl do Vietnamu. Luke a Sally se začnou sbližovat nejprve platonicky, nakonec i fyzicky. Tahle falešně vybudovaná idyla se však začne rozplývat v okamžiku, kdy se Bob vrací z Vietnamu stižen posttraumatickým válečným syndromem a o románku své ženy se dozví… Návrat domů není o zobrazení hrůz válečného pekla. Je o příčinách a následcích, o vnitřní síle člověka a odhodlání bojovat dál, i když se člověk nachází ve zdánlivě bezvýchodné situaci. A hlavně, je to film o lásce, přátelství a obrovských emocích. Každý z úhlavní trojice předvádí perfektní výkon ve vzájemně velmi odlišných úlohách. Jane dostala za svůj výkon druhého Oscara, kterého si rovněž odnesl John Voight, podávající zcela jistě nejlepší výkon své kariéry (soudím dle filmů, které jsem s ním viděl). No a Bruce Dern v roli narušeného a podvedeného kapitána ve filmu rozhodně nebyl jen do počtu…

Podstatně slabší, než první film, ale rozhodně ne špatné. Paul Newman se vrací v roli svérázného detektiva americké drsné školy. Kalifornské slunné kulisy jsou vyměněny za americký jih a vlhké prostředí močálů. Příběh a postavy nejsou tak propracované jako tomu bylo minule. Pokud bych ale nesrovnával, jedná se o velmi dobře natočenou detektivku se sympatickým hlavním hrdinou, který sice už není tak cynický a od minula mu přibylo pár šedin a vrásek, přesto neztrácí svůj ostrovtip a prozíravost. Paul Newman prostě zase válí a scéna s bazénem je velmi originální a napínavá. Opravdu dobrá detektivka...

Temný rytíř pod taktovkou Christophera Nolana dospěl do svého třetího, závěrečného dějství. A závěr to byl v pravdě velkolepý, nebojím se říci, že asi nejlepší jaký kdy nějaká filmová trilogie měla. Netopýří ochránce se musí po několika letech v ústranní ještě jednou vrátit, aby spasil město před zlověstným Banem, jenž se nehodlá před ničím zastavit. Film na mne jako celek působil komplexně na výbornou a vůbec bych jej neporovnával s TDK, tak jak to činí jiní. Zde se pracuje s jiným nosným motivem a tím je bolest, kterou musí Batman překonat, aby mohl opět povstat. Joker je vyměněn za Banea, jehož plán a úmysly jsou však podobně ďábelsky prohnané a metody snad ještě víc za hranicí extrému. Herci známi z předchozích dvou filmů v jejichž čele stojí Christian Bale zahráli opět parádně a doplnění o nováčky Toma Hardyho, Josepha Gordona-Levitta a Anne Hathaway se opravdu povedlo. Z Banea jde strach v každém záběru a Catwoman je neskutečně sexy a vůbec bych neřekl, že zcela zbytečná, či špatně obsazená postava. TDKR je více komiksovější, přibylo zde hlášek a vzletných proslovů, přesto se o něm nedá hovořit jako o klasické komiksové adaptaci. Je to prostě Batman podle Nolana a ten teď došel důstojně na konec své cesty. Na jednu stranu jsem rád, že Nolan jasně odmítl další recyklaci příběhu ve čtvrtém dílu (jeho konec, co se osudů Bruce Waynea týče, je i ve filmu jasně uzavřený), na druhou však musím říct, že mi tenhle jeho netopýří křižák bude opravdu chybět, stejně jako hudba Hanse Zimmera, která je tentokrát až temně burácivá a posouvá kvality filmu o pár tříd výš. Ano, Christopher Nolan to dokázal, tleskám a děkuji...

Nádherný film, který zapůsobí na srdce jako teplé pohlazení letního slunce. Naoko banální příběh o mezigenerační zpovědi a hledání cest ke znovuspojení zpřetrhaných rodinných vztahů. Film zaujme především přirozeným herectvím Henryho Fondy a Katharine Hepburn v roli stárnoucích manželů, jejichž podzim života je okořeněn návratem odloučené dcery a synem jejího přítele, který rozproudí krev v žilách stárnoucího dobráckého bručouna Fondy. Pikantní na celém snímku je, že otce a dceru hráli Henry a Jane Fonda, kteří tak zcela určitě mohli vycházet ze svých skutečných citů a prožitků. A jde jim to, k mé nemalé radosti, opravdu báječně...

Doposud jsem se mnohokrát nesetkal, aby černý humor působil tak moc laskavě, jako něžné pohlazení. We´re No Angels jsou právě takovýmto filmem. Netradiční vánoční komedie, jaké se dnes už netočí a na které se podívám ve kteroukoliv roční dobu či náladovém rozpoložení. Výtečnému Humphrey Bogartovi zde tentokrát parádně sekunduje Peter Ustinov, Aldo Ray nebo herečka mne známá především z filmu Fritze Langa Joan Bennett. Všichni tito prožijí neuvěřitelný vánoční den a noc, plnou nečekaných událostí a několika úmrtí. Paradoxem je, že všechno to, co by mělo působit smutným dojmem působí naprosto úsměvně. Cynismus dovedený až do extrému berete jako něco normálního a spíše naopak na vás povahy uprchlých trestanců postupem času začnou působit opravdu andělsky. Navíc to prostředí exotických ostrovů sousedící s nechvalně proslulými Ďábelskými ostrovy absolutně nepůsobí vánočně. Tento film je plný paradoxů, výborných hlášek a nadprůměrných hereckých výkonů. Obsahuje tedy naprosto vše, co potřebuji k tomu, abych se nenuceně a od srdce zasmál...