Killingjoke

James Ellroy je vedle Dennise Lehaneho v současnosti naprostou jedničkou v detektivním subžánru, jenž se od dob Raymonda Chandlera či Dashiella Hammetta nazývá Hard-Boiled, česky známého jako Drsná škola. Mezi detektivními romány Jamese Ellroye najdeme knihy zařazené do tzv.“ L.A. Quartetu“, jehož součástí je temný detektivní příběh L.A. Confidential, zasazený do Los Angeles 50. let 20. století., který osobně považuji za nejlepší příběh ze zmíněného Quartetu… To vše jsem samozřejmě v době, kdy byla jeho filmová adaptace poprvé vysílána v televizi (o kinu nemluvě) vůbec nevěděl a Drsná škola či jméno Jamese Ellroye pro mne byly velkou neznámou. Bez nadsázky můžu říci, že mi film do jisté míry změnil život, protože díky němu jsem se začal zajímat o Drsnou školu, mafii, gangstery a přivedl mne až k ostrým hochům z klasických noir filmů, tedy tématům, kterým věnuji velkou část volného času i po nějakých 15 letech od uvedení filmu, který to všechno nastartoval – L.A. Confidential… Byla to láska na první pohled, už při prvním shlédnutí mě film dostal a okamžitě se stal jedním z mých nejoblíbenějších filmů. Podle mne je to vedle parádního Serpica do dnešního dne jednoznačně nepřekonaný film o zkorumpovaném policejním systému, s důmyslně propracovanou detektivní linií a velmi povedeným obsazením klíčových rolí. Charaktery ztvárněné Kevinem Spaceym, Russellem Crowem a Guyem Pearcem jsou divácky velmi vděčně komplikované, se svým pohledem na to co znamená zákon a spravedlnost. Ve chvíli, kdy se navíc spojí a zahájí vlastní "křížovou výpravu" jde o naprostý herecký koncert. K tomu se přidává Danny DeVito a jeho plátek "Hush, hush", Kim Basinger v roli prostitutky a mnoho dalších… Retro atmosféra Ameriky 50. let minulého století, skvělá výprava, scénář, obsazení, hudba a životní režie Curtise Hansona. L.A. Confidential je prostě perfektní esencí Drsné školy, aneb jak napsal Jiří Pavlovský: „romantikou pro chlapy“, na kterou se já osobně můžu dívat stále a stále dokola, aniž by mne byť jen na okamžik začala nudit…

Nekompromisní, oslňující, perfektní!!! Čínská čtvrť Romana Polanskiho je učebnicovým příkladem drsné školy detektivního žánrů, který svou hutnou atmosférou a scénářem nechá vzpomenout na nejlepší filmy-noir. Na scénu přivádí elegantně arogantního detektiva marlowovského typu Jakea Gittse, jenž je nedobrovolně zatažen do rutinní sledovačky, z níž se postupem času stává obrovský komplot, v němž nebude nouze ani o nějakou tu vraždu. Vršení jednotlivých scén je naprosto perfektní a ani na okamžik nenudí, ať už hlavní hrdina vede konverzaci, vyšetřuje, rozdává či spíše dostává pořádné rány a tu největší pak schytá v samém závěru na ulici v Chinatownu. Do hlavní role byl obsazen Jack Nicholson, který postavě Jakea Gittese vtiskl nezaměnitelné charisma a díky tomu je také patrně mým nejoblíbenějším filmovým detektivem. Jako jeho nepostradatelná femme fatale pak rovněž jiskrně oslňuje Faye Dunaway v nejlepších letech. Řekl bych, že mimořádné výkony obou herců v hlavní roli, byly dost možná pro oba životní role. Ano, jednou začas se to povede, to když se sejde chytrý scénář, skvělá režie, výborné obsazení a nezapomenutelná hudba. To potom občas vznikne film tak výborný jako Čínská čtvrť...

Kmotr Maria Puza patří již spoustu let mezi mé nejoblíbenější knihy. A byla to právě tato kniha, která mne přivedla k bližšímu zájmu jak o dílo Maria Puza, jehož všechny knihy, které vyšly česky mám přečtené, tak o samotnou problematiku mafie a organizovaného zločinu. Puzo v Kmotrovi vytvořil velmi čtivou a promyšlenou ságu o vzestupech a pádech rodiny Corleone, která ve své době na čtenáře zapůsobila až šokujícím dojmem autentičnosti. Lze převést takto skvělé dílo na stříbrné plátno? V roce 1972 se o to pokusil režisér Francis Ford Coppola a výsledek je i z dnešního pohledu naprosto úžasný a neztrácí nic na svých kvalitách. Film se sice na rozdíl od knižní předlohy soustředil pouze na jednu časovou linii (příběh mladého Vita Corleona se objevil až v Kmotrovi 2 o dva roky později), v konečném důsledku to však vůbec nevadí a my tak můžeme sledovat velmi bolestný příběh životních osudů Vita Corleona a jeho synů, příběh o cti, korupci a rodinných hodnotách, který je psán krví. Vyzdvihování všech superlativů by v tomto případě bylo nošením dříví do lesa, Kmotr je prostě nádhernou ukázkou toho typu filmu, který disponuje výbornou předlohou a scénářem, dobovou výpravou, nezapomenutelnou hudbou a skvělou režií. To vše podpořeno nezapomenutelnými scénami a dialogy, mezi kterými vyčnívají ty, ve kterých předvádí své herecké umění pánové Marlon Brando a Al Pacino. Kmotr pro mne představuje perfektní film, čirou esenci z žánru mafiánských a gangsterských filmů a je jedním z hlavních důvodů, proč je pro mne tento žánr jeden z nejmilovanějších…

Neúplatní režiséra Briana De Palmy jsou jednoznačně mou srdcovou záležitostí. Gangsterky, zvláště pak z období americké prohibice, které znamenalo zlatý věk gangsterů, prostě zbožňuji. Neúplatní jsou výborným následníkem filmů, jaký byl například na sklonku 30. let dvacátého století The Roaring Twenties, nebo pozdější legendární Bonnie a Clyde. Tentokrát se však do prostředí gangsterů podíváme pohledem z druhé strany a sledujeme osudy státních úředníků, v jejichž čele stojí zvláštní zmocněnec ministerstva financí Eliot Ness, kteří pasou po hlavě samotného arcilotra Al Caponea. Film se sice opírá o skutečná historická fakta, mnoho událostí a postav přesto bylo tvůrci pro film upraveno. Musím však říct, že tato skutečnost mi nijak zvlášť nevadila. V prvé řadě se jedná o výborný a atmosférický film s naprosto hvězdným obsazením v čele s Kevinem Costnerem, Seanem Connerym a výtečně démonickým Robertem De Nirem v roli krále chicagského podsvětí Al Caponea. Neúplatní patří mezi nejlepší filmové gangsterky a pokud jim odpustíme občasnou zkreslenost historických událostí a necháme se lehce nést na vlně nezapomenutelných scének, za zvuků štěkajících Thompsonů a skvělé hudby básníka filmových melodií Ennio Morriconea, bude to jistě zážitek k nezaplacení…

Neuvěřitelné! Letos to bude dvacet let, kdy jsem na téhle parádní gangsterce byl v kině a okamžitě jsem si ji zamiloval. Může za to samotný gangsterský žánr, který miluju a mám radost, když se podaří natočit něco parádního, hutná retro atmosféra prohibičních 30. let a samozřejmě přítomnost mých hereckých oblíbenců Toma Hankse a Paula Newmana. Od první chvíle mě také uchvátila výtečná hudba Thomase Newmana, která se zažrala hluboko pod mou kůži. Když pak na plátno přikráčel Tom Hanks v rukou svírající Tommy Gun, byl jsem v sedmém gangsterském nebi... A po těch dvaceti letech je to s každým shlédnutím ještě intenzivnější. Dost možná je to i tím, že je to hlavně příběh o vztahu mezi otcem a synem a jejich pouti Amerikou s touhou přežít, ale také pomstít zrádnou vraždu dalších členů rodiny. A příběh je to opravdu silný. Sam Mendes se mi trefil do vkusu a ač jsou honorovány jiné jeho filmy, tenhle je pro mě prostě o parník nejlepší. Škodou je, že po něm nikdy nic tak dobrého nenatočil. Opravdu skvělý film, už jen ta scéna střelby v dešti, kdy místo výstřelů slyšíme jen bušení deště a ve zděšených, avšak smířlivých očích Paula Newmana vidíme to vědomí, že to takhle prostě skončit muselo. Výtečné...

Kdybych si sestavoval žebříček nejlepších westernů, tenhle by se jasně umístil na jeho topu. A paradoxní na tom všem je, že ten nejlepší western natočil italský režisér Sergio Leone, geniální hudbu k němu složil další Ital Ennio Morricone a takřka výhradně byl natočen ve Španělsku. Do postav "hodného", "zlého" a "ošklivého" byli obsazeni Clint Eastwood, Lee Van Cleef a Eli Wallach, směska tak nepředstavitelně rozdílná, že k sobě naprosto perfektně sedí. A pak je tu samotný příběh, výtečná povídačka o ukradeném a schovaném zlatě, doplněná epizodními událostmi, jenž spojují hlavní postavy u niž brzy pochopíte, že není až tak snadné přistoupit na to, že ten je dobrý a ten zlý. To vše na pozadí americké občanské války... Na tomhle westernu je prostě všecko správně. Sympatické postavy vás donutí fandit i tomu největšímu hajzlovi a břitká ironie příběhu na tváři často vyloudí úsměv. A ano, není to jen nafouknuté pozlátko a ty zvěsti mluví pravdu... tohle je vážně nejlepší western všech dob!...

Lawrence z Arábie pro mne představuje syntézu mého oblíbeného údobí historie, mé oblíbené pouštní lokace a osoby T.E.Lawrence, jenž je pro mne jedním z velikánů novodobých dějin. Člověk jenž stál u zrodu arabského povstání a nepřímo se podílel na pádu Osmanské říše. Když se tohle všechno spojí v tak nádherném filmu, ve kterém vše šlape od režie, herců, výpravy, po hudební podkres, je z toho opravdu nádherný film. Peter O´Toole je ve své roli výborný jako vždy, ač se mi do role typologicky moc nehodil a vlastně jsem si na jeho podání T.E.Lawrence zvykl až po několikerém shlédnutí. Pak jsem si jej i celý film zamiloval. Ale to je tím, že o osobě T.E.Lawrence mám docela dost načteno, včetně jeho skvělé knihy Sedm sloupů moudrosti. Film Davida Leana je nádherný vhled do života Arabů během 1.SV, jejich zvyky a smýšlení. A naopak imperialistickou politiku Britů, falešných a neštítících se učinit jakékoliv nesplnitelné sliby. Jsem rád, že tenhle film byl natočen, dneska už se ničeho takového nedočkáme. Hysterie posledních týdnů, potírající světové dějiny a rozehrávající odpornou politickou hru, by takový film nedovolila. Děkuji tedy za tyhle krásné záběry arabské pouště, jenž tvořily kulisy nepopiratelných historických změn a pádů impérií...

O válečných zajatcích za 2SV už bylo natočeno nespočet filmů. Některé jsou výborné, jiné působí jako prvoplánované, rádoby soucit vyvolávající slátaniny. Velký útěk režiséra Johna Sturgese se naštěstí řadí k té první skupině. Dostáváme se do blíže nespecifikovaného zajateckého tábora, kam jsou pod dohledem pozemních jednotek Luftwaffe přivezeni zajatí váleční piloti, kteří nejvíc touží po svobodě a každý z nich má za sebou spoustu pokusů o útěk z jiných táborů. Tato útěkářská "elita" vymyslí plán, jak by z tábora mohlo utéci skrze prokopané tunely co nejvíce vězňů během "noci, kdy nesvítí měsíc". Film natočený na motivy skutečného a tragického útěku, který se udal 24. března 1944 ze zajateckého tábora u města Sagan ve Slezsku, je jednak skvělým válečným filmem a jednak místy až karikaturním vyobrazením hloupých fricků, kteří se nechají mnohokrát napálit od svých vězňů. Víc než cokoliv jiného je však zábavným dobrodružným filmem, který si udržuje svůj vtip a napětí až do bolestného konce. Režisér John Sturges, známý především veleslavným westernem Sedm statečných měl k dispozici výborné herecké obsazení a přizval si zde dokonce pár starých známých ze zmíněného snímku, v čele s tradičně skvělým Steve McQueenem. Velký útěk se právem řadí mezí válečné klasiky a scéna, kdy Steve McQueen přeskakuje po honičce na motorce hraniční ostnatý drát je prostě boží...

Clint Eastwood byl pro mne celý život představitelem neústupných a drsných chlápků, kteří si při každém náznaku problému hned nepustí do kalhot. Nutno dodat, že jako jednomu z mála mu jeho tvrďáctví dokážů bezezbytku uvěřit. A bohužel i Clint stárne, jenže kdo viděl Gran Torino ví, že je pořád v plné formě. V Gran Torinu se snoubí perfektní režie s vyhraněným herectvím a vzniká tak něco ojedinělého. Eastwood se pouští na tenký led sociální a rasové kritiky, je třeba však říci, že opravdu s noblesou, jenž tento film povznáší na jeden z nejlepších, který jsem kdy viděl. Clint se bravurně zhostil role cinického, avšak v hloubi správňáckého válečného veterána Walta Kowalského, který si chtě nechtě musí přiznat, že svět kolem něj se změnil a že v sobě nemůže nadále dusit dávné křivdy a stavět se do pozice zatrpklého rasistického důchodce. Gran Torino je dost možná Clintův životní film, dokonce v něm vidím zrcadlo většiny jeho předchozích rolí. A pokud není jeho životním filmem a já doufám, že jich ještě mnoho natočí, zcela jistě je pro mne takovou malou životní láskou...

"NENÍ TO SMRT, KDYŽ JÍ ODMÍTNETE...", toto je motto komiksové minisérie Vrána od tvůrce Jamese O´Barra. Film Alexe Proyase se od své komiksové předlohy sice v mnoha ohledech odlišuje, ale stejně jako ona přivádí na scénu záhrobního mstitele Erica Dravena a stejně jako ona si udržuje svou melancholii a temnou atmosféru. Eric se rok poté, co byli on a jeho snoubenka zavražděni gangem násilnických sociopatů vrací ze záhrobí, aby v pudrové masce pierota naplnil svou pomstu. Průvodcem jemu temný ptačí společník, zdroj jeho síly a nezranitelnosti... Příběhů o pomstě už jsme viděli nespočet, Vrána Alexe Proyase je však zcela odlišná. A to hlavně formou vyprávění a schopností spojení protikladů naprostého zla a horoucí lásky, kterou neporazila ani samotná smrt. Do hlavní role byl obsazen Brandon Lee, jenž svou roli zahrál na výbornou a stala se mu rolí životní. Bohužel jak víme doslova. Dalším nosným prvkem filmu jsou použité písně, obzvláště pak "Burn" od kapely The Cure, jenž je dodnes mou oblíbenou skladbou. Odstupem času a v době digitálních efektů možná pro mnohé nebude Vrána žádné terno, její atmosféra a dějová linka však stále funguje na výbornou. Je to pořád má srdcová záležitost, moderní a temná městská pohádka o lásce a hledání odpuštění, oděná do bolestně emotivního hávu. A já mám pohádky pořád celkem rád...