dzej dzej

Chladné noirové zpracování klasického tématu milostného trojúhelníku. Hlavní hrdina Paco a dvě osudové ženy, které symbolizují archetypy panny a děvky a zároveň ve španělském kontextu reprezentují dvě podoby Španělska 50.let (katolické rurální Španělsko a moderní španělské velkoměsto vstřebávající zahraniční vlivy). V otevřených erotických scénách je relativizována mužská sexuální dominance - Pacova submisivní sexuální role souzní s jeho submisivní rolí v celém příběhu. Milenci zaznamenali jeden z největších úspěchů španělského filmu 90. let (herecká cena pro Victorii Abril v Berlíně, výrazný úspěch v amerických art kinech) a stali se opusem magnum Vicente Arandy, se kterým je srovnáván každý jeho další film.

Rošťácký dětský film, který má snad každá větší národní kinematografie... Příhody Manolita Gafotase (Manolita Berjlouna nebo Brejlovce), jeho přátel (např. Orejón - Ušatec) a jeho povedené rodinky na začátku prázdnin v madridské periferní čtvrti Carabanchel.

Brilantní variace na klasický noir (osamělý detektiv, femme fatale, brutální vražda, parťák závislý na alkoholu...) s prvky komedie a satiry na argentický politický systém 70. let. Navíc poctivá filmařina jako za starých časů s hned několika superoriginálními a těžko zapomenutelnými scénami (fotbal, loučení na nádraží, pointa...). Potencionální hit roku - pokud se dostane do naší distribuce...

Pátrání po mystickém stolu krále Šalamouna zasazené do kulis tajemného Toleda, vynalézavé hrátky s mnohačetným rámcováním vyprávění a podvratnými anachronismy, Saurova pocta mentorovi Buňuelovi a... fascinující trojice "detektivů" v hlavní roli: nedoslýchavý Buňuel, romanticky rozervaný Federico García Lorca a excentrický Salvador Dalí. Parafráze na Indiana Jonese a kabalu a další Saurův opus magnum.

Slumy Bombaje, bída a tragické osudy v instatní podobě pro západní publikum. Tento film je jako indické jídlo v plastové krabičce v "exotickém" oddělení Tesca... Danny Boyle přitom uměl kdysi (Trainspotting) i nedávno (Sunshine) vysokou gastronomiii.

Všechny scény, kde se závodí, jsou opravdu ultimátním vizuálním nářezem, dokonalým "epilepsy warning", potíž je pouze s mezizávodní vatou, která až příliš okatě a křečovitě naplňuje ty nejprofláklejší americké stereotypy o překonání sebe sama a o důležitosti fungující rodiny...

Na 3D animovaný film naprosto bezprecedentní podvratná práce s narativem: celý film je takřka bezchybně (scéna z vězení, souboj na visutém mostě) budován dokonalý mýtus nepřemožitelného bojovníka Tai Lunga, který je v závěru rozmetán na kusy anti-mýtem vždy přemožitelného Poa. Tato konfrontace dvou postav reprezentujících dobro a zlo je samostatnou pohádkou zahrnutou do pohádkového časoprostoru celého filmu, Kung Fu Panda = pohádka na druhou. Společně s Toy Story 2 jediný 3D animák, který se zahmouřením oka uspokojí i inteligentního dospělého diváka.

Seidlův brilantní příspěvek do série minutových filmů inspirovaných W.A. Mozartem, kterých bylo v roce 2006 v Rakousku natočeno zhruba 30 (mezi nejlepší patří krom Brüder lasst uns lustig sein Ulricha Seidla také Königin der Nacht experimentální filmařky Mary Mattuschky).

Symphaticus a parasymphaticus - dva protikladné nervové a svalové principy, odpovědné za aktivitu a pasivitu. Kontrast černé a bílé, aktivity a pasivity, dobrých a špatných vlastností dle katolické církve a dle autorské inerpretace Mary Mattuschky. Více v němčině na:http://filmvideo.at/filmdb_display.php?122&len=de

Televizní šmíra a takřka totální nuda - velmi amatérský pokus o pohádku moderního střihu, ve které by si své měli najít děti i dospělí. Děti si Anděla páně jistě zamilují, dospělý divák pak lituje promarněné šance na vtipnou obrazoboreckou zálěžitost...