Sasanka20

Skoro dvě hodiny jednoho výslechu jednoho podivína jedním průměrným vyšetřovatelem v jednom typickém americkém městě s jedním pro mě dost nečekaným rozuzlením, za které (zase jednou) dávám čtyři hvězdičky :))) Avšak jednou a dost, říkám si...

Opravdu velice nevšední podívaná... Film na mě zprvu působil malinko nezáživně, jenže po krátkém zaváhání mi ukázal, že má, co nabídnout. A to hlavně v podobě zajímavě se vyvíjejících zápletek, jejichž rozuzlení už ale tolik zajímavé nebylo a celý konec vyzněl tak nějak do prázdna. Na druhou stranu se vůbec nedivím, že se tento snímek dostal na tak vysoké příčky v žebříčcích čsfd... Třeba to, co předvádí Kevin Spacey, mě úplně dostalo. Jeho přeměna z absolutní lidské nuly na charakterního člověka, který ví, co chce, je prostě úžasná a já před tímto panem hercem, kterého jsem dříve zase tak nemusel, smekám...

Opravdu originální film, který má blíže ke komedii než k dramatu, což se mi vzhledem ke zpracovávanému tématu líbilo. Zprvu se mi do něj ani moc nechtělo, ale hned po prvních minutách jsem poznal, že se bude na co koukat. A taky že bylo! Hlavní hrdinové spolu vytvořili vynikající herecký pár a společně se (alespoň z mého pohledu) zasloužili o zrození nové filmové senzace roku 2011!

Je sice pravda, že jsem nevěděl, co mám od Carlose Saury, jakožto pro mě zcela "neznámého" režiséra, čekat. Jenže tohle bylo už trošku moc! Celý film by se dal zcela popsat jedním slovem, není tedy divu, že tohle slovo si tvůrci vybrali pro název celého filmu. Prakticky celý film se totiž točí kolem toho samého, pořád jen samé tango, tango a zase tango. Při první taneční scéně se člověk kochá hudbou, pohyby tanečníků a choreografií. Všechno je dokonalé, všechno hltáte, všechno obdivujete.... Jenže asi po hodině a půl sledování filmu přijde v pořadí už nejméně desátá taneční scéna, kde se zase tančí tango, kde je zase stejná hudba, choreografie i představitelé. A právě tohle byl pro mě takový typický "WTF? moment", díky němuž se mi tento snímek dost znelíbil. A protože po desáté taneční scéně přišla ještě jedenáctá, dvanáctá, atd., rozhodl jsem se, že rezignuji a do konce filmu jsem už jen tak nějak poklimbával a v duchu si přál, aby co nejdříve skončil.

Co na tom, že Bullet for my Valentine prezentují pouze písničky ze svého (v té době) jediného alba? I tak dokazují, že mají ohromný talent a hlavně chuť hrát vynikající hudbu, která se určitě nebude líbit všem... A právě v tom je kouzlo kapely, která mě přesvědčila o tom, že Brixton nebude má poslední zastávka v mém malém turné za jejím poznáním.

Sice jsem tam nebyl, ale i tak na mě dost zapůsobila atmosféra starověkého amfiteátru, v jehož prostorách Metallica nahrála asi svůj nejlepší živák, který jsem kdy od této kapely kapel viděl. Na celé show se mi líbila hlavně poslední písnička Seek and Destroy, na níž všichni bedňáci nachystali ty černé nafukovací míče, do nichž posléze všichni (ale hlavně Kirk Hammett) kopou a atakují jimi nevinné přihlížející...:)))

Nesmiřitelní aneb Z nuly na sto za 120 minut. I takto by se mohl jmenovat tento film. Už po první půlhodině jsem se začal dívat po hodinkách, abych zjistil, kolik že to ještě zbývá do konce. Ano, nudil jsem se. Jenže poté, co jsem se dostal přes první polovinu, mi film ukázal, že se nebojí vyšší rychlosti, a tak jsem byl nakonec i rád, že jsem se zase jednou vydal na výlet na divoký západ. A cením si toho o to víc, že tentokrát mě vezl muž, z jehož jména by možná někdo neznalý mohl vyčíst, že míříme na druhou stranu, což už párkrát udělal :DD Musím ale říct, že tento člověk vždycky ví, kam jede a v řízení se opravdu vyzná :)))

Sedm statečných se statečně prodralo na první místo mých nejoblíbenějších westernů a myslím, že tam bez problémů zůstane. Hlavním důvodem jsou výborné výkony herců (zvláště Steva McQueena), přiměřená dávka humoru a v neposlední řadě vyobrazení divokého západu jako místa, kde ještě chlapi mají koule a taky se podle toho chovají!

Všechno dle mého názoru sedlo tak, jak mělo, a tak vznikl vynikající film, který se může pochlubit především výborně propracovanými charaktery, svělými hláškami a (na animák) až nezvykle dobrým závěrem, který celý snímek posunul o třídu výš, a ne o dvě níž, jak to mají některé dobře rozjeté animované filmy ve zvyku! Strašák Sulley, vtipálek Mike Wazowski a roztomilá dívenka Boo pro mě tedy budou vždy znamenat něco víc, než jen pohodově strávenou hodinu a půl před televizní obrazovkou.

Vzpomínám si, že jednou o vánočních prázdninách jsem nevěděl do čeho píchnout, a tak ségra navrhla, že bychom mohli jít do kina, s čímž jsem jakožto "budoucí filmový fanoušek" souhlasil. Jediný žánr, který opravdu nemusím je horor, ale protože vím, že sestra by sama od sebe na nic takového nešla, výběr filmu jsem nechal čistě na ní. Jenže potom mi ukázala trailer k filmu, který vybrala (Avatar), a já se (trošku) začal bát, že se v kině budu (hodně) bát. Ale i tak jsem nakonec souhlasil s tím, že to bereme. Čím kratší však byla doba do začátku promítání, tím víc jsem měl stažené půlky. Poté jsme ale přišli do kinosálu, kde věkový průměr nepřesáhl 10 let. A tak jsem si začal říkat, že se někde musela stát chyba....Jenomže žádná chyba se nikde nestala! Bylo to tím, že lístky jsme si nekoupili na horor, jak jsem si zprvu myslel (já bláhový), ale na pohádku, z níž se nakonec vyklubal originální a ve většině případů naprosto dech beroucí film, který si hraje s detaily, nešetří s romantikou a hlavně končí dobře (spoiler :D) - prostě tak, jak správná pohádka končit má!