obitus

Orgasmus.

Absence hlavní dějové linky je vyvážená opravdu parádní podzimní atmosférou, která z jiných tematicky spřízněných kousků dělá nudné podívané. Je to vtipné, má to nápady a je to určené prakticky pouze hororovým fanouškům. Což vůbec není na škodu. Naopak.

Studentky internátní školy jsou konfrontovány s přízrakem své předchůdkyně, který v nočních můrách terorizuje jednu z nich. Postupně však v jeho existenci uvěří všechny... Mexická duchařina režiséra Carlose Enriqua Taboada z roku 1968 má všechno, co by podobný snímek měl obsahovat. Jejím nejsilnějším prvkem je bezesporu úchvatná atmosféra plná poletujícího listí, poryvů větru a temných koutů. Na takovýhle film narazíte jednou za dlouhý čas a vůbec nevadí, že příběh sám je celkem jednoduchý a předvídatelný.

Vynikající brutální podívaná, ve které není jediné hluché místo. Vše šlape a děj si přímočaře razí cestu až k nabušenému finále, aniž by výrazněji zaškobrtl. Možžná škoda, že absentuje charismatičtější záporák, ale tato skutečnost je více než vyvážena přítomností ikon žánru, více než sympatickou stopáží a kozičkami Mercedes McNab.

Psát komentáře na některé filmy je skoro jako svatokráděž. Jsou perfektní a jakýkoli canc odněkud z Čech nemůže nikdy vystihnout jejich dokonalost. Hellraiser je samozřejmě přesně tím případem. Málokterý film tak skvěle funguje jako právě on. Od prvního tónu Youngovi pekelné symfonie až po poslední titulek jde o naprostou dokonalost. Jeden z deseti nejlepších a nejdůležitějších horrorů všech dob.

Neuveritelne spatna zalezitost. Bohuzel to nefunguje ani jako film a jako Hellraiser uz vubec ne. Jsou popirana pravidla vytvorena v prvnich dilech, cenobite se mihnou na nekolik sekund, aby se predvedli pocitacovymi triky a zas zmizeli. Prakticky tam nejaky Pinhead vubec nemusel byt. Vrchol trapnosti je asi scena, ve ktere se znascne oskliva hlavni hrdinka potaci asi deset minut po koupelne s nozem v zadech a rve. Celkem zabavna je absence scenare, vzdy, kdyz pribeh dospeje do mrtveho bodu a neni se kam hnout tak se hrdinka probudi uplne nekde jinde a zas nasleduje dvacetiminutovy pribeh koncici probuzenim. Na dalsi dily teto, Dimensionem asi nejvic vykurvene serie, uz vazne zvedavej nejsem.

Film, ktery vam spolehlive navodi tu nejhorsi moznou naladu. Vse je v nem bezutesne, hnusne a odporne, tezko hledat neco pozitivniho. Tim ale nechci rict, ze je to spatne, jen na to musi mit clovek nervy. Lehce inspirovan zivotem skutecneho serioveho vraha Henry Lee Lucase, prinasi snimek pohled do hlavy opravdu nechutneho cloveka. Vse je navic natoceno hodne syrove, nezapomenutelna je scena delana domaci videokamerou, kdy Henry s Otisem vyvrazdi triclenou rodinu. Je mi zle, ale bylo to uzasne.

Vyborny ducharsky thriller, postaveny na pomerne originalnim napadu. Prvni tri ctvrtiny filmu vemi pomale buduji temnou atmosferu, ale bohuzel zaver to cele trochu strhava k levnejsim snimkum. Hodne me nadchlo technicke zpracovani - zadne silene cviky s kamerou a ultrarychli strih, ale vse naprosto precizni, s velkym durazem na detail. Poslednim, a velkym, plusem je Michael Keaton v jedne ze svych vubec nejlepsich roli. Rozhodne jeden z nejlepsich snimku, ktery v soucasne ducharske vlne vzniknul.

Kingova skrz naskrz průměrná povídka je zajímavá především svou první třetinou, která se neodehrává v obchoďáku a ve které je mlha jen tušeným zlem. Tato část je ve filmu redukována na prvních plochých deset minut a poté následuje dvouhodinové peklo nudy. Průměrní herci se perou nejen s digitálními potvorami ale i se svými postavami, aby často krutě prohrávali. Ale holt je to Darabont, že? Ani nevím, za co jsem dal tak vysoké hodnocení. Možná za předvídatelný, ale přesto působivý konec.

Sva, 80. leta otevrel Carpenter jednim z nejlepsich kousku sve kariery - Mlhou. Snimek, vypravejici o pomste zavrazdenych lepro-namorniku, stavi predevsim na skvele atmosfere. Atmosfere huste a plizive jako mlha, ktera se v noci vali na nic netusici mestecko Antonio Bay. K jejimu vytvoreni krome civilnich a neprehravajiich hercu a prijemne pozvolneho tempa prispiva vynikajici minimalisticka hudba. The Fog je absolutni horror, takovy, jaky umi natocit jen Carpenter (ktery je tentokrat lehce rozpoznatelny v male rolicce na zacatku filmu).