p3tris

I přes pitomoučký název jsem tomu chtěl dát opravdu šanci. Masky jsou relativně hezké, ale designérovi stačilo nějakých deset minut na Googlu, aby je "vymyslel". Všechny jsem je totiž už někde viděl a vsadím se, že kdyby režisérka potřebovala trpaslíka, měl by na sebe kopii brnění z Morie. Nejvíc mě ale iritovalo pitvoření Jana Hrušínského a hlavně Polívky juniora. A když se k tomu ještě přidala slečna Pfauserová, nevydržel jsem a někde ve scéně rytířského turnaje to moje trápení skončil. To se mi většinou nestává ani u pohádek Zdeňka Trošky.

Ta všude vychvalovaná monumentálnost mě v žádném případě neoslnila tak, jako většinu ostatních. Na scéně se sice pohybuje velký počet tanků, ale spíš tak nějak zmateně jezdí sem a tam a mezi tím vybuchují pyrotechnické efekty. A jelikož se jedná dost často o typ T-55, spíš než druhoválečný film to připomíná nějaké cvičení Varšavské smlouvy. Nejhorší je ale do očí bijící propaganda a očividné lži. Báťuška Stalin je jakýsi vševědoucí geniální stratég, který k vyhrání války snad ani nepotřebuje štáb. Naproti tomu Churchill zase podlá krysa, která chce jen zabrat co největší část Evropy a nehodlá kvůli tomu zradit spojence. Sovětští vojáci jsou potom ctnost sama. Když se dostanou do Berlína, samozřejmě se podělí o jídlo i pití s trpícími domorodci. To je pak samozřejmé, že nemusí nikoho znásilňovat, ale fešné Němky jim skáčou sami do postele. Tedy skákaly by, kdyby jim idylku nepřerušil boj. Poláci a Sověti jsou největší soudruzi, jako by se v devětatřicátém vůbec nic nestalo. Ale největší korunu tomu nasadil komunista von Stauffenberg.

Na naše poměry celkem slušný historický film, tak trochu inspirovaný Jménem růže, který však patří na televizní obrazovku a ne na plátna kin. Z celkového podprůměru ho vytahují kostýmy a hlavně standardně dobrý Karel Roden.

Film, který jede kvalitativně dolu jak na tobogánu. Má vynikající začátek, kdy vidíme opravdu hnusné autentické bojiště, celkem zajímavá zápletka o přízračném tanku a slušné válečné scény, včetně dobrých replik strojů (kromě ústředního Tigra). Pak se to ale zvrtne v ukecanou mysteriózní hovadinu s naprosto zbytečnou, téměř dokumentárně natočenou scénu podpisu kapitulace a závěrečném monologem (v té době už mrtvého) Hitlera o nutnosti války, kterou jsem jaksi nepochopil... Škoda promarněného potenciálu.

Neskutečných prvních 20 minut se dá, co se týče technického zpracování a pocitu „být uvnitř“, srovnat snad jen s loňskými Rivaly. Člověk si uvědomí, kam se za těch 50 let posunula Formule 1. Místo aut oplechované trubkové konstrukce, z kterých všude koukají táhla a jsou na ně namontované neskutečně silné motory a lidé uprostřed závodu přebíhající silnici nebo stojící v těch nejnebezpečnějších zatáčkách. Tohle bylo opravdové hazardování se smrtí. Ale film nabídne i celkem silný příběh čtyř pilotů, kteří bojují o titul a každý z nich žije ten svůj život jinak, přesto naplno. Rozhodně i přes skoro 3 hodinovou stopáž ani chvilku nenudí. Pro fanoušky motorismu dokonce nabídne i takové laskominy, jako pohled do fabriky Ferrari a McLaren (v zastoupení fiktivní automobilky Yamura). A tím, čím film začne, tak i skončí. Dech beroucími závody na klopeném okruhu v Monze přímo ze sedadel monopostů. Pro fanoušky Formule 1 a motosportu vůbec naprostá povinnost.

Ano, tento film je prvoplánovitě slzopudný. Ale je natočený s takovým režisérským citem a s tak sympatickými a civilně hrajícími herci v čele s těmi zvířecími, že mu ten útok na city rád prominu. A i když jsem tu závěrečnou scénu samozřejmě čekal a pokusil jsem se vůči ní obrnit, stejně se mi, téměř čtyřicetiletému cynikovi, po tvářích válely slzy jak hrachy. Pokud si vzpomínám, to se mi nestalo od doby, kdy se Atrejovi utopil v Bažinách smutku Artex. Už za to si zaslouží plný počet hvězd.

Pánové z Metallici jsou neskuteční pozéři a ješitové, ale nejspíše i kvůli tomu můžeme na plátně vidět jeden z nejvelkolepějších rockových koncertů. Pódiové show je bombastické a zvuk perfektní. A to je vlastně všechno. Putování Tripa už je jen takovým malým bonusem navíc. Ten, kdo má alespoň trochu kladný vztah k této kapele, tak se bude bavit. Kdo ne, a jde na tento film čistě z „intelektuální“ potřeby kritizovat, bude se hodinu a půl nudit a pak po internetových fórech kydat hnůj. Jeho chyba.

Už mě pomalu začíná nebavit pobatmanovský trend, kdy se všichni tvůrci snaží ukázat tu „lidskou“ stránku superhrdinů. Logana mám rád jako sarkasticky hláškujícího a ne jako psychickou i fysickou trosku, jak se objevuje po většinu filmu. Stejně tak východní kultury jsou mi sympatické pro jejich smysl pro čest. A tady, i když se na ní odvolávají, jsou vlastně všechny mužské japonské postavy bezpáteřní hajzlíci, hledící jen na vlastní prospěch. Mimochodem, scény s Jean mi brzo lezly pěkně na nervy.