MrOgilwy

"Já si nepotřebuji pomáhat, já tady sklízím obilí, ostatní musí pomáhat mně". Boj o zrno nebral zajatce, někdy šlo do tuhého. Seriály o prodavačkách, družstevnících, železničářích, havířích, esenbácích, celnících, inženýrech, tajemnících a funkcionářích na ONV, vodohospodářích, doktorech nebo zde kombajnérech měly být reklamou a poděkováním těmto politicky preferovanym profesím a přitom naťuknout dovolená společenská témata. V nich zmínit jen to, co je výkladní skříní socialismu a dovolit si i omezenou pozitivní konstruktivní kritiku toho špatného, co v nás zanechala povětšinou buržoazní minulost, tyto přežitky, se kterými se soudruzi snaží zatočit jsou jedinou formou diskuze, ale vždy je to ne způsobeno systémem, ale zejména malou politickou angažovaností a nepochopením linie strany. Nakonec se soudruzi vypořádají s potížemi s grácií a hledí vstříc nadějným zítřkům. Doma a v práci si o tom soudruzi můžou pokecat a personifikovat se se vzory nebo zamyslet se, zda konají správně, vždyť zde je návod a vysvětlení. Vše vyřešeno na více liniích, semknuti jako jedno stádo vyloučíme z řad černé ovce. V kazdém seriálu je hodný a i zlý soudruh, většinou je to ale zástupce reakce a je vysvětlením toho, že ne strana, ale tito lidé nám kazí socialismus nekalými rejdy. Tyto pomýlence je třeba začlenit zpět do našich řad. A nyní k seriálu o kombajnérech konkrétně. Díly zajímavé se střídají s nudnými, kolísá dějová linie, kdy se nám z nerozhodného a nerespetovaného mladíčka stane jistý a bojem o zrno zakalený vůdčí kádr a zároveň i v osobním životě dojde ke kýženému naplnění. A filmaři jsou tak praporečníky, dělníky propagandy, za kterými se mohou semknout šiky nadšených soudruhů i soudružek.

Mládí uniká. Plyne a je krásné. Je na místě se mu podivovat, přát si být mu nablízku, aby neodešlo, aby nás rychle neopustilo. V tom případě je otázkou, co přineslo a přináší, avšak co je jisté, je to, že odejde. Uvědomují si to ti, kteří již mají věk a vzdalují se víc, než je jim milé. Film je o tom, že každý se k tomuto poznání propracovává jinak dlouho a jiným způsobem. Konzumenti nepochopí, že je třeba naladit. Ne každý naladí, a tím si neužije a tím i nepochopí, že to není o polopatických sděleních. A kdy to u Sorrentina o tom bylo?

Hastrman je nadčasový. Ani jiným filmem být nemůže.