Mylouch

Pohádka, která mohla mohla mít nakročeno k opravdu velkému výsledku. "Od zlého k dobrému je to vždycky těžší než naopak." Tentokrát jádro pudla vězí ve slabé rytmizaci vyprávění (což se ještě dá tv projektu odpustit) a scénáristicky poměrně elementárních dialozích bez bohatších vazeb ve stavbě příběhu. Hudba se snaží odvyprávět to, na co scénář úplně rezignoval, a navodit atmosféru i bez hudebních motivů. Děvucha naštěstí nechá oku spočinout nejen na svých červených rtech, což u generace dětí zakládá na následování vzoru či na planá očekávání. Hvězdičky patří pohádce prosté obvyklého pitvoření, mínusy malé invenci v obrazném vyjadřování.

Odvaz pro aspirantky na rebelky s dušemi květinářek do 16 let. V rámci žánru ubíhá bez překvapení a zvratů. Krotká oddechová limonáda, která je přístupná i pro rodiče, i když jejich zaujetím bych si jistý nebyl.

Nepravděpodobné setkání dvou hereček, z nichž Mia za svůj konec tahá překvapivěji a přesvědčivěji. Šílenství bez zbytečného překladu do velkých slov. Na Loseyho ale trochu méně přesvědčivý celek

Lamorisseovská poetika mě v tomhle prostinkém hraném příběhu se senilním vyzněním trápila stejně, jako mě Červený balónek okouzluje, hlavně tím, že menší přesvědčivost nutného ale stylově pouze velmi konvenčního mluveného slova sráží úroveň obrazově symbolického vyjadřování. Naivistický předchůdce Wendersova Nebe nad Berlínem. Dobově asi žánrově srozumitelná komedie s přesahem, dnes 2-3*

Učedická léta filmových mistrů: experimenty, nevyzrálost, roztahaný příběh, zárodky filmové civilnosti a vrcholných komických scének - převážně jen pouhé tušení brzkých budoucích skvostů. Sled scének a písniček, vězících kořeny na kabartení scéně, si i ve filmu vyžaduje účast publika ale současně asi dokáže přiblížit atmosféru tehdejších živých vystoupení.

Obrazově i scénáristicky trochu zbrklá pozvánka na zámek Žleby, která se jako pohádka nevyrovná ilustracím v mojí dětské knížce. Hudba usnula v operetním župánku, verše především tempu příběhu škodí, herecky překvapivě vyniká Šoposká a hyzdící přebujelé náletové dřeviny. "Dceruško, jde ti o život !" - "Ach!" Základní verze pro nejmenší. 2-3*

Pohádka s kvalitními exteriéry, která má ovšem rezervy v režijním rytmu a princeznině panenskosti (ta je kompenzována nabídkou dekoltu) i v herecké samozřejmosti a přesvědčivosti. Proti pohádkovým souputnicím však získává svou civilností. 2-3*

Na výrazných hereckých typech a změnách tempa založená kriminálka s lehce ustřelenou hudbou z doby pokusů a omylů.

Druhý čaj ze stejného pytlíku scénáristické invence včetně zcajdákovatělé hudební sebedevalvace O.Petra. Příběh z oněch časů, jehož tvůrci obětovali stavbu a možnost silnějšího sdělení komediální snaze v slušně nadhozených, dobu evokujících situacích, skloubení vážného a komického z Kolji a Pelíšků (shodné narativy) se ale neopakuje. Družno na place neznamená automaticky skvělý film. Potěší Malířův kameramanský standard a některé z celkově nejlepších Polívkových hereckých momentů, k otravnějším místům pak Duškova šarže. Hudební dramaturgie starejch pamětnickejch fláků nepřesvědčivá. "Kolik nás je - takovejch jako vy?!"

Život velkého hravého školastykusa ve výpravných obrazech. Nad kvalitativně rozkolísaným scénářem vítezí výtvarně pestré vermeerovské a rembrandtovské rámečky mistra "cesty světla" Šofra. Krásný Chudíkův výkon, horečkovité scény Labyrintu, vypravěč v podání hlasového kouzelníka Cupáka. (ke genezi filmu: sportovec)