Mylouch

Drama, které prostého beneficienta příležitosti s vidinou rychlého zbohatnutí staví před řetězící se řadu situací a morálních rozhodování, ze kterých není východiska slučitelného s elementární sebeúctou. Scénáristicky originální válečná situace s filmově rozepsaným zpracováním jinak spíše divadelního příběhu, nadčasové dilema, historický příběh, velké role pro řadu herců, silné spojení kamery a střihu, Liškova hudebně invenční citlivost.

Vlídně trpká komedie s extraktem národa v hlavní roli. Národa, který miluje své rituály a pookřeje ve chvíli, kdy hoří (ale zároveň ví, že je pro to třeba něco udělat). V nejsilnějších pasážích hasičská komedie připomíná, jak silné příznivce našla v prognostických kruzích."Kdo si nenakrad to musí chápat tak, že nic nevyhrál !"

3 in 1: Dokument + film + film o filmu, asi s přehledem nejlepší domácí hraný film za 5 let. Invenční Zelenka, výborný Myšička, originalita, náročná kompozice, chytrost, vtip a přesvědčivé provedení. Hra s filmařinou i s historií, které přes smělé sebevnímání moc Čechů schopno není (a ve specializovaných institucích s politickým zadáním sranda končí úplně). Děti se ale o Mnichovu budou učit odsud, nasypejte jim Lvy do žlabů.

Mistr, pedagog a mimořádná osobnost. S dokumentární lehkostí zaznamenaná procházka hudbou s jejími koncertními sály, nástroji, nahrávacími společnostmi a lidmi v pozadí, bez nichž by výkon utrpěl na lesku (p.Sokol ad. z této generace by si zasloužili vlastní dlouhometrážní portréty). To vše s průvodcem velkého rozhledu i muzikantské a lidské úrovně, prezentujícím se bez současného všeprostupujícího prostoduchého mysticismu. Ohlédnutí za mizejícím světem vrcholné poctivosti a náročnosti, která vede nejen k trvalým hodnotám, ale přitom přes všechnu dřinu v pozadí působí navenek dojmem lehkosti a neokázalosti, v dnešní PR-mediální době vyhrazené dobrovolným provinčním outsiderům.

Postmoderna v praxi s "bruselsky" hravě optimistickou hudbou Bukového. Nepolevující smršt nápadů, která je invenčně důstojnou předzvěstí Simpsonových a po emocionální stránce je milosrdnou přípravou dětského diváka na smrt hlavního hrdiny. Tenhle už si nezavesluje !

Obzvláště vybraná stylová lahůdka, která vedle příběhu na úrovni 8 a 1/2 nebo Vzpomínek na hvězdný prach přináší ve všech ohledech přesvědčivé zpracování s invenčním překvapením v každém doušku. Velký scénář (zajímavá spojka i k Ježíšovi z Montrealu), neexhibující a pestrá hudební aranžmá nenápadných hitovek, úcta k filmově taneční tradici, svižný střih, moderně působící taneční čísla, velký Roy, typově krásné ženy a velkolepá dívka, lehkonohý humor, velký vklad výpravy obecně. A vše protkáno rovinou nepokorného smlouvání s osudem, který je nápadně důvěryhodnější než ošetřující lékař. Film s kroužícími holubicemi nad hlavou.

Poloha rákosu je když ...stvoly i těla se prohýbají za svitu bledé luny, díra zeje a duchové vin se probouzejí. Kimono s krabem a kimono s vějířem proti všem (ale ne docela, žena je jenom žena), bezvýchodnost v časech rozvratu. Obrovský režijní cit pro poetiku komplementární k vyprávění. Zvuková stránka technicky ani v BR verzi neohromí, jazzově saxofonová vlnka překvapí. Filmová rozkoš, režisérovu niternému Ostrovu ale dávám přednost. Kamera: Kiyomi Kuroda. 4-5*

V roce první sergioleonovky vypuštěná národní variace na klasický žánr, vycházející z již meziválečné tradice trampského westernového žertování i prožívání. Silná herecká sestava s komediálními zkušenostmi, scénáristický tým Lipský-Brdečka a podobně vyzrálá skladatelská dvojice oživující brilantní texty. Po padesáti letech stále sou fár živé dílko, i když nezastírám, že k pochopení žánru parodie jsem se propracovával od původního dětského odstupu postupně.

Jeden z největších "válečných" filmů s minimem války. Poctivá "rusínská" expozice z průmyslového prostředí ve filmově sedmdesátkové atmosféře s pomalým vývojem vedoucím ke kontrastnímu asijskému peklu a peklu veteránskému. Mladá hvězdná herecká sebranka, mezi kterou vedou Dzundza a De Niro, krásné role pro Savage, Walkena i Streepovou

Evropské útočiště hudebníka jako místo děje příběhu s jazzově archetypálními symbolickými polaritami Amerika-Evropa, tradice-avantgarda. Hledání sebe, boj o uznání, role s biografickými rysy šitá na tělo Dexterovi s jeho jedinečnou schopností humoru hudebního i mimohudebního, hudební soundtrack, který i na dvou CD pod Herbieho taktovkou a s řadou hvězd nabízí bombu, smiřující snad všechny fanoušky jazzu i ty žánrem neposkvrněné. Nejmilejší Tavernier, magická Paříž, náladu skvěle dotvářející Cluzet a další sekundující postavy, odkaz na Dexterovu desku Our man in Paris (1963) na labelu BlueNote z doby, kdy se svými r/evolucemi nastupovala právě mladá Hancockova generace. (Co na to Whiplash ?!) Sc.: David Rayfiel (+rejža), k: Bruno de Keyzer