Gertruda.W

Trochu přiblblá důchodcovsko-gangsterská oddychovka. Vzhledem k hereckým výkonům hlavních hrdinů a prázdninově vypnutým mozkovým buňkám zajišťujících kritické myšlení (když zapomenu na některé hodně trapné momenty), se mi to líbilo.

Jednoduchý, nenáročný snímek, ale v tom dobrém smyslu. Road movie, jehož námět je trochu obehraný – cesta s plechovkou popela mrtvé matky k moři. Ale je to zajímavá evropská variace s příjemnými herci, krásnou krajinou a slušným humorem.

Zajímavý vhled do života psychopatů a cinefilů. Krásná Laura Bro v romanci ze 40. let zasahuje do života současníků. Jen mám trochu problém s tím žánrem (stejně jako Matty). Něco tady nehraje. Trochu nevěrohodné, krkolomné, kruté na to, že to není komedie.

Myslím, že chápu záměr režisérky a hluboce smekám před její odvahou natočit tento film i jejím umem. Mimo jiné mě to přimělo se zamyslet. A je to trochu znepokojivé. Neztotožňuji se s tímto viděním dětství a nevinnosti. Dokonce musím konstatovat, že jsem snad sama vůbec nebyla dítě. Nebo že by právě toto bylo ono zapomnění?

Takové trochu Ženy v pokušení, ale po francouzsku. Takže to má švih, šarm a docela slušný humor. Není to bůh ví co hlubokého, ale romantická komedie, která na rozdíl od těch českých nenudí a neuráží.

Okouzlující krvavý napínák sexuálně úchylného typu šmrncnuto National Geographic Wild. Mě to dostalo. Do plného počtu malinko chybělo. Možná to bude chtít za čas opakované shlédnutí. Myslím, že si to zaslouží/m. A neměla jsem to dělat. Po druhém shlédnutí naopak snižuji hodnocení. Pravda, zachytila jsem více detailů. Ovšem nějak se vytratilo okouzlení. To co mi na strýčkovi vadilo už napoprvé, že působí spíš jako android, tedy robot či mimozemšťan, ještě zesílilo až nesnesitelně. Vzrušení bylo to tam. Zůstal jen thriller krvák s nepříjemným pocitem jednoduchosti. Docela nepříjemné vystřízlivění.

Taková obyčejná detektivka. Připomnělo mi to Místo činu, jak jsme sledovali v TV kdysi dávno. V té mizerné nabídce to bylo něco výjimečného. Napínavé, z ciziny, kriminalista sympaťák, moc nad tím nepřemýšlet, nic víc, nic míň. Dnes, když si můžu vybrat, je to jinak. Tak jsem jen na chvíli vyřešila absťák po Mikkelsenovi.

Hodně stylizovaný příběh víly a jejího druha nočního recepčního v hotelu. Obrazová groteska s nezapomenutelnými scénami, jako např. taneční sekvence ve vodě nebo na střeše, či hudební scéna v baru s členkami ragbyového týmu. Nehledejte tam logiku klasického příběhu, ale jako parafráze obyčejného života (a taky jistého filmu) mě to baví.

Zajímavé, námět i zpracování, ale - jen subjektivně – netrefilo se to do mé nálady. Příliš depresivní. K sebevraždám nemám žádný pozitivní vztah. Ovšem příběhy ztracenců, to je něco jiného. Takže dvě postavy kvůli kterým to stojí za to – Harbour a doktor Horst!

Se stylizací tohoto filmu to Tykwer, myslím, trochu přehnal. Chápu ovšem, že rozlišit hranici mezi kýčem a uměním je těžké. Pokud je vyzdvihovaná tato stránka filmu jako hlavní přednost, tak mě to připadá málo. Postavy jsou zajímavě vykreslené, ale motivace jejich chování jsem nepochopila. Možná bych potřebovala vidět víckrát, ale dělat to nebudu.