Recenzie (108)
Pán prsteňov: Dve veže (2002)
Rewatch po 20 letech. Dvě věže jsou nejsvižnější a nejzábavnější v celé sérii. Víc se hláškuje, míň se filozofuje, úroveň ostatního se drží na úrovni Společenstva. Vrcholem je bitva o Helmův žleb, která (jak už dnes víme) zůstala bitevním vrcholem trilogie jako takové.
Pán prsteňov: Spoločenstvo Prsteňa (2001)
Rewatch po 21 letech. Stále se nepovedlo nikomu překonat v žánru fantasy (a možná ani jiném) tuhle velkolepou a nadčasovou věc.
Avatar: Cesta vody (2022)
Vizuálno a technika opět dokonalá. Ekologický apel byl očekáván. Příběh opět jednoduchý a jeho struktura učebnicová. Velkohubé kecy o smyslu života a tradičních hodnotách - úplně mimo mísu, to byl výlet snad do padesátek, pro současného diváka až zarážející.
Wednesday (2022) (seriál)
Fungující temná young adult detektivka. Mix Stranger Things, HP a Tima Burtona.
Avatar (2009)
Technika a vizuál na nejvyšší možné úrovni všech dob, příběhově béčko.
Pán času (2005) (seriál)
Britské do morku kostí. Infantilní. Originální. Scénáristicky geniální, vizuálně televizní. Ještě jednou - čistá esence britskosti ve sci-fi.
Farma zvierat (1954)
Pěkné a pochopitelné zpracování knihy, které se vejde 72 minut. Animovaný formát z toho dělá vzdělávací podívanou pro celou rodinu.
Rod Draka (2022) (seriál)
Když máte peníze a za sebou velký úspěch s Game of Thrones, ale nemáte dost dlouhý výživný příběh, ani propracované postavy na prequel, ale stejně tak nějak chcete vydělávat na popularitě Západozemí, stane se vám přesně tohle. Máte krásné CGI, kostýmy a výpravu a spoléháte, že vám to utáhne pár brilantních britských herců a zbytek se poveze na vlně, kterou vytvoří na sociálních sítích fanouškovská základna GoT.
Ako to bolo ďalej... (2021) (seriál)
Tři newyorské slepice navlečené v top outfitech předních světových návrhářů se probraly z dlouhého zimního spánku a snaží se řešit témata, která rezonují sociálními sítěmi a společností. Bohužel jsou tak boomersky mimo, že to člověka naplňuje jen pocitem trapnosti.
Blondýnka (2022)
Fikce, která se naoko tváří jako šokující biografie, což umocňuje oživováním notoricky známých fotografií. Téměř dokonale natočené scény se střídají s předlouhým nezáživným fňukáním jedné docela obyčejné, hezké holky. Jakkoliv Ana de Armas téměř potí krev a táhne celý film v podstatě sama, celkový obraz působí nevyrovnaně. Bezcitné žonglování s historickými fakty, ze kterých se vybralo jen to, co se hodilo pro stvoření obrazu hvězdy uštvané ošklivým světem k sebevraždě, taky na kvalitě nepřidává. Stopáž mohla být o hodinu kratší.