jezurka42

When you’re a kid, they tell you it’s all… Grow up, get a job, get married, get a house, have a kid, and that’s it. But the truth is, the world is so much stranger than that. It’s so much darker. And so much madder. And so much better. Byl jednou jeden muž a ten měl vnučku. Chtěl ji ukázat celý širý vesmír a tak se rozhodl společně s ní cestovat. Nakonec se k nim přidali ještě nečekaní pasažéři, jenž se stali jejich přáteli. A jak šel čas, ti náhodní kolemjdoucí odcházeli, a přicházeli noví, avšak ten muž stále zůstával. Někdy změnil svoji tvář a často i chování, ale jeho vzpomínky přetrvávali. Stala se z něj legenda, o které si lidé povídali přes celé galaxie. Povídali si o skromném a hodném cestovateli, jenž je vždy zachránil a nic si za své činy nepřál. Zanechal stopy v půdě každé planety, vzpomínky v mysli každého z obyvatel. A přesto odešel. Sám. Jen se sonickým šroubovákem a modrou budkou, jenž byla zevnitř větší než zvenku. A tak šel čas dál, s ním i bez něho. S jeho činy či bez nich. A člověk si uvědomil, že nemusí mít dvě srdce, aby dokázal něco velkolepého. Něco dokonalého.

Jsme prostě lidi, kteří jsou spolu geneticky spojeni, náhodný výběr buněk. Seznamte se s rodinou Westnových. Violet Weston. 65 let, rakovina pusy, drogově závislá. Beverly Weston, 67 let, básník, jehož poslední báseň pochází z roku 1965. Učitel, alkoholik světového formátu, sebevrah. Barbara, táhnoucí na padesátku, téměř rozvedená, manžel randí s náctiletou a kouří trávu, načež jejich dcera marihuaně také neodolá. Karen Weston, nejmladší z dcer Westnových, nechápající svět, žijící se slizkým parchantem, jehož jméno si nemůžu zapamatovat. Ivy Weston, zlatíčko, odsouzená k starání se o matku, zamilovaná do svého (téměř) bratrance. Mattie Fae, Violetina mladší sestra, nejoblíbenější, žijící s Charliem. Žena, skrývající své největší tajemství. Ne, každý skrývá tajemství, protože všichni v této rodině něco tají. A ano, všichni v této rodině mají na rukou krev a to nejen z těla Beverlyho, ale také ze zkázy celé této rodiny. ||| Opravdu tady hraje Meryl Streep? Já jsem jí tam vůbec neviděla, jen vím o tom, že máme před sebou Violet Weston, cynickou, bezohlednou ženu, která však má velmi křehké srdce a zlomenou duši. Která možná je z celé rodiny nejsilnější, avšak, když zůstane sama, je na dně. Osoba, která má všechny vlastnosti, které může lidská bytost míti. Od strachu po aroganci až k sebejistotě. Děkuji Vám Meryl za to, že jste mi poprvé ukázala, jak odpornou osobou můžete být a jak Vás přitom dokážu litovat. Děkuji, že jsem kvůli Vám uronila slzu, avšak o pár minut déle bych Vás nejradši uhodila. Děkuji za to, že jste mi ukázala tu nejlidštější a přitom nejpodlejší osobu, která obývala tento svět. Děkuji Vám za všechno, co jste pro tuto roli udělala. Ať už to bylo ostříhání vlasů nebo pochopení, že Vaše matka byla tou nejlepší.

Johne, jsi závislý na určitém životním stylu. Abnormálně tě přitahuje nebezpečí a nebezpeční lidé, takže tě vážně překvapuje, že se zamiluješ do ženy, která do tohoto vzorce zapadá? -Proč je ale taková? -Protože sis ji vybral. Sherlock Holmes. Nezapomenťe na to, že Sherlock není psychopat, jen vysoce funkční sociopat. Arogantní, nepříjemný, bezcitný, vulgární, neznající lásku, přehlížející krásu, nechápající štěstí. Takový byl Sherlock hned při prvním setkání s Johnem. Když Johnovi řekne, že nemá přátele, myslí to zcela vážně, upřímně, s očima posmutnělýma, avšak stále napnutou hrudí. Ale spletl se. Mnoho přátel nemá, jen jednoho, přesto nejdůležitějšího člověka ve svém životě, kvůli kterému obětuje svůj život. John Watson. Vojenský lékař, vracející se z mise nejen se zraněnou nohou, ale i krvácející duší. Tišší muž, hrdě kráčející, s pokorou, důstojností, upřímností. Se zlomeným srdcem. Náhodné setkání s bezcitným Sherlockem se stane jedním z nejzásadnějších momentů v jeho životě. John a Sherlock je jako černá a bílá. Jako začátek a konec. Jako narození a smrt. Protiklady, které nemají téměř nic společného, ale nedokázali by jeden bez druhého existovat. John zachránil Sherlock, Sherlock zachránil Johna. To se stalo. A vždy to tak býti mělo. Mary Morstan-Watson. Postava pro mě naprosto strhující. Žena, která by se mohla ztratit v davu. Obyčejná napovrch, komplikovaná uvnitř. Osoba, která není tím, za koho se vydává. A.G.R.A. Pravé iniciály. Žádná Mary Morstan, jen člověk, který musel utéct před svou minulostí. Našel si člověka, do kterého se zamiloval, do člověka, který její minulost nezná a ani by ho nenapadlo, že by s ní mohlo být něco v nepořádku. Pro mě osobně je Mary, či jak mám této ženě beze jména říkat, člověkem, který celou tu dobu v Sherlockovi chyběl. Kdy naplnil všechny postavy novou energií, láskou a štěstím, zamíchal kartama a Sherlockovi dokázal, že pravé přátelství opravdu existuje. Jim Moriarty. Chytrý, lstivý člověk, s prázdným srdcem a očima, které lžou tak přesvědčivě, až si lidé myslí, že mluví pravdu. Moriarty byl tím správným hajzlem, který přinutil Sherlocka udělat krok do prázdna. Udělat něco, pro osoby, které mu jsou blízké. Pan M měl vlastně i tu lepší stránku-dokázal Sherlockovi, že se má pro něco žít, i když pro to musíš právě v tuto chvíli zemřít. ||| Sherlock přišel ve správném čase na správné místo. K mému srdci. První série je jakousi procházkou Sherlocka a Johna mezi případy, kde se více a více sbližují, až se z nich stanou nerozluční přátelé. Přátelé na život a na smrt. Druhá série nám ukazuje, jak nebezpečný může být život s SH a John si to uvědomuje čím dál více. Ale neodejde. Nemůže, protože se zapletl do hry, ze které nejde utéct. A ani nechce. Vše končí smrtí, pro Sherlocka nezbytnou, pro Johna katastrofální. Sherlock svou smrt možná skvěle připravil, ale tentokrát nechtěl uhranout svou vynalézavostí, chtěl zachránit ty, na kterých mu záleží. Mrs. Hudson, Molly, Lestrade, JOHN. Tihle lidé mu věří a v srdcích si pro něj udělali místo. Třetí série už nestaví na případech, jako to bylo v předchozích dílech. Zde se Sherlock vrací na místo velmi známé, avšak naprosto jiné, než ho opouštěl. John má svou Mary, Molly má Toma. Sherlock se vrací a každý si žije svůj život. Bez něho. John na něj nezapoměl, na nejlepšího přítele se nikdy nezapomene, ale Mary mu dala nový impuls do života. Tyto tři díly jsou o tom, jak pevné pouto mezi Johnem a Sherlockm vzniklo před SH smrtí a jak těžké bude obnovit toto pouto, protože utrpělo mnoho ran a téměř se přetrhlo. Sherlocku, nikdy nebudeš sám. A o to tu jde. Vždycky šlo. O přátelství Sherlocka a Johna.

Hodně jsem o sobě přemýšlela. A uvědomila jsem si, že tu jsme na krátký okamžik. A dokud jsem tady, tak si chci dovolit, být šťastná. Her je příliš smutný film o tom, že láska může (a také nemusí) kvést v každé podobě. Pokud se zamilujete, můžete být tou nejšťastnější osobou na tomto světě. A samozřejmě také tomu tak být nemusí. Jde o to, jak se mi rozhodneme. Pokud budeš brát lásku realisticky, vyhraješ. Pokud jí budeš přidávat na hodnotě a přivlastníš si jí, ztratíš vše. Spiku, děkuji ti za nádherně smutný pohled do života, který žiji i já a stále si neuvědomuji, co dělám špatně. Děkuji. A omlouvám se.

Říkáte mi, že se hodím jen jako kůň, kterému dovolíte žrát psí granule, co? Matthew skvělý, Jared dokonalý. Příběh dojemný, ale ne plačtivý, hudba též. Dallas Buyers Club není jen o tom, jak těžký je boj s AIDS, boj, který nikdy nevyhraješ, se kterým můžeš držet jen krok. Tohle je film o předsudcích k lidem, kteří si to rozhodně nezaslouží, protože ti lidé Vám dokážou v boji podat ruku, která Vás dostane zpátky na nohy. Jdou s Vámi do předem prohrané války, ale nevzdají se. Nemůžou se vzdát. Kdyby se vzdali, rovnou by zahodili celý svůj život. Film netlačí na Vaši pochroumanou duši. Žije, tak jako žijete vy. Jsou zde však okamžiky, které nám dokážou dohnat k slzám, aniž by to sami chtěli. Scéna s motýli, s obrazem. Okamžik, kdy se ten bezcitný hulvát Ron zastane Raya před svým bývalým kamarádem a chce, aby tomu vyhublému transsvestitovu podal jeho ušmudlanou ruku. To byl okamžik, kdy Vám Vaše srdce řekne, že takhle nějak to má všechno být. Neohlížej se do minulosti. Žij přítomností. Otevři oči a chápej opravdovou podstatu světa...

Člověk toho vydrží hrozně moc, ale pak vyjde na ulici a začne řvát. Potkáte člověka, který Vám pomotá hlavu natolik, že přehlížíte i podstatné věci, díky ním můžete ztratit všechno. Lásku, důvěru, sebekritiku, peníze, rozum. Celý svůj dosavadní život. A najednou musíte dělat věci, které Vám nejsou zrovna dvakrát po chuti, obviňujete okolí z Vašeho neštěstí, ale abyste se podívala sama na sebe v zrcadle, na to odvahu nemáte. Nemuseli byste totiž vidět zrovna nejkrásnější tvář. Přesně toto je život Jeannete nebo Jasmine nebo jak chcete této ženě říkat. Možná bychom jí mohli říkat Cate Blanchett. Není to snad pravda? Není náhodou Cate Jasmine? Nestala se na chvíli tou ženou, která nám naprosto odporně ukáže špatnou stránku lidskosti, díky nichž si uvědomíme, že toho co máme bychom si měli vážit a to, co nemáme bychom mít neměli a ani chtít nechtěli? ANO. Cate, má drahá Cate, jestli jsem o tobě řekla někdy někde za jakýkoli okolností nějaké špatné slovo, moc se ti omlouvám. Pro mě možná navždy budeš to ženou, která má srdce zlomené, vůli však ne, ale stejně nechce otevřít oči a nechat promluvit pravdu...

A když budeš představovat svůj film po celém světě, budu stát vedle tebe, nebo spíše, trochu vzadu, s nekonečným úsměvem pro tisk, i když mi není do smíchu a jsem laskavá k lidem dívajících se skrze mě, jako bych byla vzduch, nebo mě odstrkují, aby viděli toho úžasného a skvělého génia Alfreda Hitchcocka! A teď, poprvé v životě, si troufám pracovat na něčem, co není od Alfreda Hitchcocka a setkávám se jen s obviňováním a kritikou? Dovol abych ti připoměla: Jsem Alma Revill, tvá žena. Tento film není jen poctou tomuto filmovému velikánovi a mistrovi napětí, je také poctou jeho manželce Almě, která stála vždy po jeho boku, v dobrém i zlém, odpustila mu neodpustitelné a vždy byla tou nejlepší manželkou, jakou kdy mohla jen být. Byla tu vždy pro něj a on si to ne zcela uvědomoval. Ano, žena, manželka, matka, scénáristka, téměř režisérka, Alfredova opora...Alma, výjimečná žena, které si teď z celého srdce vážím.

Není důležité, co v životě děláte. Ale je důležité, že to děláte, protože nikdo jiný to neudělá. Jako když Vám někdo vstoupí do života a jedna vaše část říká: "Ještě nejsem připravený." a druhá říká: "Ať zůstane navždy." Tyler a Ally toho mají opravdu moc společného a jejich setkání bylo protkané ránami z minulosti. Avšak to, že se potkali, změnilo je oba. Setkání přišlo však až moc pozdě na to, aby se jim splnila jejich vytoužená přání. Život je knihou otevřenou, do které se neustále zapisujou nové radosti a tragédie. A kniha je nekonečná, stále se plnící a člověk má někdy pocit, že už toho bylo moc, že už dál číst nechce. Jenže nejde to. A tak žijeme a píšeme a čteme a prožíváme. Michaeli...Caroline se mě jednou zeptala, co bych ti řekl, kdybych věděl, že mě slyšíš. Vím to. Miluji tě. Bože, chybíš mi. A odpouštím ti...

This is War! This is War! This is War! Opravdu jsem něco takového ještě neviděla. Ty tři lidé, kteří svou práci nadevše milujou, kteří stále drží pospolu. Kdy ani před tím největším problémem nechtějí uhnout a taky, že to neudělají, protože mají odvahu a vůli jít po hlavě do všeho, co jde proti nim Tihle lidé z Marsu dokázali opravdu mnoho. A ještě toho mnoho ukážou a dokážou. Je vidět, že i jejich život není vždy lehký, ale udělají všechno proto, aby dovršili svůj sen a cíl. A jsou za tuto snahu odměněni fanouškovskou láskou, která je zrovna u této skupiny velká. Když pak na konci tohoto artefaktu vidím tváře obyčejných lidí, kteří jsou v té chvíli opravdu šťastní, z kterých cítíte, že teď, zrovna teď mají odhodlání splnit si i ten největší a nejšílenější sen, kdy na těch pár minut zapomenou na skutečnost, že tenhle svět není zcela v pořádku....to je ten nejkrásnější moment. Time to Escape. The Clutches of the Name. No, this is not a Game. It´s just a new Beginning.

...a kéž Vás všechny vždy provází štěstěna...Kraje se bouří proti Kapitolu. Každý si už uvědomuje, že jsou jen postavičkami v tomto světě, z kterého nejde uniknout. Katniss je jejich hlavním vzorem. Ona je dívkou v plamenech, která dává naději na lepší zítřek. Jenže ne každému se to líbí. Jediná naděje pro Kapitol je postavit proti sobě 24 vítězů hladových her v již 75. ročníků této kruté show. A tentokrát to už není jen hra s lukem a šípem. Tentokrát je to už mnohem víc. Jde o Panemu, jde o životy všech krajů. Možná ne všechny přežijou. Jako nepřežil kdysi kraj 13....