ibeh

Typicky festivalový menšinový film. Černohumorné vtípky ze specifického podsvětí současného Švédska ve spojení s vtipnou zápletkou s deníkem darebáka na rozcestí, mě bavily. Ovšem konec filmu mně nesedl a zkazil mi celkový dojem. Najednou hrozná dětinskost a nelogičnost neodpovídající předchozímu ději. No, nevím.

O kosatkách jsem se dozvěděla nové věci, o lidech ani ne, jsou pořád stejní. Pěkně natočené a moc smutné, ovšem s nadějným koncem.

Dlouho už některým lidem dlužím vysvětlení, proč jsem se u Teorie tygra moc nebavila. Půjdu na to celkem stručně: 1/ Pasivní postoj manžela, inteligentního člověka, který léta vše odkýve, myslí si něco jiného a raději po x letech uteče do "nemoci", mě spíše iritoval a postavě jsem ho nevěřila. 2/ Matka s dcerou mi lezly na nervy. 3/ Rychlému zázračnému "procitnutí" dcery jsem nedokázala věřit. Tož tak, mám asi raději jiné formy komedií. Tři hvězdy jsem dala filmu za herecký výkon pana Bartošky a paní Balzerové.

Psychologické drama, které se pomalu rozvíjí a přidává na napínavosti. Děj byl zasazen do r. 1939, do oblasti Finska se švédskou menšinou, kdy ještě v rodinách převládal patriarchát. Herecké obsazení se povedlo právě z této komunity. Pro znalce severských jazyků to může být zajímavé. Správce majáku až příliš velký despota, který není ochoten přiznat pravdu sobě i ostatním. Zajímavé téma i zpracování, které mi sedlo do nálady a vkusu. Mohu doporučit těm, kteří mají rádi drsné skandinávské reálie i postavy. Viděno v rámci filmové přehlídky Suomi100 ke 100. výročí nezávislosti Finska.

Moc pěkné psychologické drama z konce druhé světové války z jiného pohledu, než jsme běžně zvyklí. Ženská ruka je tady viditelná. Nádherná hudba. Shlédnuto podruhé se silnějším prožitkem. Docela těžký otevřený konec, kterého si cením. DOTAZ: proč zde nejsou uvedena tato ocenění? 2012 MFF Stockholm Bronzový kůň za nejlepší film, 2012 MFF Locarno Cena diváků, 2012 MFF Stockholm nejlepší herečka, nejlepší kamera, nejlepší hudba, 2012 MFF Valladolid nejlepší nová režisérka. Všechna ocenění a nominace: http://www.imdb.com/title/tt1996310/awards?ref_=tt_ql_op_1

Francouzi dokumenty o svých umělcích rádi natáčejí a také je ve většině moc dobře umějí. Henriho obrazy jsem poprvé viděla někdy v 80. letech a hodně jsem jich zapomněla, stejně tak jako informace o jeho složitém osobním i uměleckém životě. Po tomhle uceleném a moc pěkně zpracovaném dokumentu jsem pro sebe znovu a lépe objevila naivního a geniálního snílka Rousseaua, jehož obrazy mám teď uloženy v paměti, v srdci i v PC(což je do budoucích let dost důležité).

Zatím nejlepší kousek, který jsem od Denise viděla. Opět záhadný a tajemný, se spoustou nejasností a otázek, mozkovna a všechny smysly pracovaly maximálně. Napětí bez zbytečné akčnosti. Právě taková scifi, s využitím vlastní fantazie, mám nejradši. Jako když jsem kdysi četla např. Lema. K tomu pěkná hudba a příjemný herecký projev Amy i Jeremyho.

Vypadá to, že větší akčnost příběhů dodá více šťávy seriálu. Zkrátka trestní právo. A Plesl byl jako vždy vynikající. Ale je to jen začátek.

Opravdu hodně trapný :-) Takže končím. Škoda kvalitních hereček a herců. Tudíž nehodnotím neb na to nemám nervy ani čas.

Film pro milovníky klasického i modernějšího pojetí baletu. Je pravda, že hlavní představitelka i děj nejsou nijak moc originální a natočeno je to spíše jako hraný dokument. Osud Poliny se podobá mnoha mladým lidem utíkajícím z Východu za svým tvůrčím snem. Ovšem i ve vysněném prostředí může být vše jinak. Hvězdu navíc jsem dala za taneční scény, zajímavou dynamickou hudbu a pěkné ztvárnění hledání sama sebe a svého talentu. Některé scény mi připomněly vynikající dokumenty Tanečník a Pina.