Kajislav89

Příběhy pánů ze čtyřky a celé pražské galérky jsou seriálem, na který se nezapomíná. I přes to, že rozuzlení už jsou veskrze známá. Jedinečná atmosféra a výborná herecká práce celého kolektivu (i v těch nejmenších rolích) daly vzniknout jedné z nejlepších českých detektivek. A hlavně důkaz toho, že správný seriál má mít rozumný rozsah. Třináct dílů je někdy víc než sto. Další hvězdička za zaniklá filmová místa, bez nichž se už dnes atmosféra Prahy 30.let vytváří opravdu těžko. Oblíbené díly: Kaprova smrt, Telegram z Neapole, Hra.

O kvalitě scénáře a hereckých výkonech nemám mnoho pochyb. Je to všechno děláno jinak než v případě seriálového předchůdce, ale jinak neznamená vždy hůře. Kaňkou na kráse úžasného díla se tak pro mě stává jakási senilita u pánů ze čtyřky, kteří jsou tu i přes svůj vysoký služební věk zobrazeni dost naivně, takže jim musí rada Korejs neustále podsouvat moudra a rady. Oblíbené díly: Hokynářská balada, V tom starém domě, Laková krabička na čaj.

Můj nejoblíenější seriál vůbec. Je úžasné kolik krásných písniček se tu objevuje na jednom místě. Mnohé z nich se staly tak slavnými, že jejich původ v tomto seriálu upadl v zapomnění. Děj není příliš stěžejní, ale přesto jsou to příběhy milé a dobře vystavěné a některé postavy (i hlavní záporák dědeček) jsou opravdu k sežrání. Čeho si ale na seriálu cením nejvíc, to je jeho atmosféra. První díly jsou optimistické a svěží a lepší vyjádření atmosféry pražského jara si snad ani nedokážu představit. A všechno to nadšení a ideály nám byly přes noc ukradeny. Píseň pro Rudolfa III. je pro mě jedním z posledních ostrůvků, který se snažil všechno pozitivní a kladné udržet. Už však ne v roli humorné hříčky, ale v pozici jasně formulovaného manifestu.

Tento seriál patří ke klenotům československé televizní tvorby. Vyskytuje se v něm ohromné množství pánů herců, kteří mu poskytli ten správný rozměr. Oceňuji zejména to, jak si tvůrci vyhráli s podrobným propracováním každé postavy. Divák tak během těch několika dílů získá pocit, jako by byl jedním z obyvatel domu, jako by byl onou pověstnou babkou na pavlači, která o každém všechno ví. Vždycky se mi velmi líbila úvodní melodie a ten táhlý záběr na Prahu. Propaganda se tu objevuje minimálně (i když znatelně), ale každý inteligentní divák se s ní snad dokáže nějak vypořádat.

Stojím si za tím, že v Sanitce šla propaganda stranou. Pokud má být tento seriál propagandistický, pak by musel být do stejné kategorie zařazen každý kinematografický počin zobrazující jednání, schůze, snahu o zlepšování a posouvání se vpřed. Co je propagandistického na tom, že se parta lidí (mezi nimi i seriálem neodsouzený západní odbojář) snaží o to, aby záchrana života byla na lepší úrovni. A klacky pod nohy jim při tom házejí straníci z vyšších míst. To je ta propaganda? Nebo jsou nějak propagandistické úžasné herecké výkony cholerického Josefa Karlíka, který je zarmoucen nad smrtí své pozdní lásky? Co je prorežimního na nejmasovější a nejlepší záchranářské scéně českého filmu? Nadáváme na majora Zemana, ženu za pultem a podobná díla, ale zbožňujeme primitivní horory a krváky. Každá americká splácanina je pro nás lepší než kvalitní český příběh jen proto, že v ní "hrají" hvězdy, které jsou podle "všeobecného" mínění nejlepší. S tím nesouhlasím a Sanitku, seriál o obyčejných lidech v neobyčejné profesi, mám prostě rád.