Utnapishtim

Mám slabost pro němé (převážně expresionistické) filmy, ale tento je zdaleka nejslabší ze všech, které jsem zatím viděl. Neiirituje mě ani tak povrchní propaganda, jako spíš odfláknutý scénář a všeprostupující nuda. To, co se dle názvu může jevit jako hlavní zápletka (marťanská princezna), zabírá v celém filmu všeho všudy pár minut a nakonec se stejně ukáže být jen snem, hlavní těžiště pak tvoří vyšetřování krádeže cukru a žárlivé scény misogynního hlavního hrdiny - inženýra, který během filmu stihne zavraždit dvě ženy (vskutku netypický socialistický člověk). Celkovou marnost nezachrání ani komická figurka neschopného detektiva, který tomu všemu jako jediný propůjčuje určitou životnost.

Film o izolaci během blíže nedefinované přírodní katastrofy, který dnes nelze vnímat jinak, než jako podobenství o covidu, přestože byl údajně dokončený už rok před pandemií. Vyniká sugestivní atmosférou všudypřítomné bezvýchodnosti, je však patrné, že autorům šlo především o emoční stránku nastalé situace a příliš se neohlíželi na logiku celé věci: za cca 10 let, během kterých se film odehrává, se např. evidentně nikdo nepokouší katastrofu jakkoliv řešit, není vysvětleno, jak funguje ekonomika a výroba energií za stavu, kdy nelze vycházet ven nebo proč lidé, kteří jsou uzavření v bytových domech, nemůžou vycházet ani na chodbu atp. (byl by to dlouhý seznam). Nebýt těchto logických děr, šlo by určitě o drama, které stojí za to shlédnout už jen kvůli sdílené zkušenosti z posledních tří let.

Tak dlouho se snažíte vyškrábat z toho podzemí, z toho osobního pekla, která má v sobě většina lidí geneticky zakódováno (tvrdí Hájek), až to přeženete a ocitnete se zcela mimo realitu. Hájek tuto pomyslnou hranici překročil už dávno a vzdaluje se jí i nadále se stále se zvyšující rychlostí, přičemž s sebou bohužel bere spoustu dalších blouznivců. Mimo Hampla, Konvičky a spol. (Budovatelé říše) další důležitá exkurze do bažiny českého konzervativismu; snad se časem dočkáme podobných sond i u jeho dalších exponentů (napadá mě např. taková sestupná osa Joch-Semín-Lahola).

Šedivý průměr. Každá CGI animace z WoW je o několik řádů lepší než tento film.

Výborný dokument, kterému se v roce 2022 dostalo zcela nové aktualizace. Je ironií osudu, že nahradíte-li v kterékoliv kapitole slova HITLER a NĚMEC výrazy PUTIN a RUS, bude dnes její vyznění identické jako v roce vzniku 1965. Inu, "obyčejný fašismus" kvetl stejně tak dobře v Německu 30. let jako v současném Rusku.

Sžíravá kritika kvality autobusové dopravy v Indii a Pákistánu, chytře maskovaná jako romantický film se zpěvy a tanci.

Tak trochu německá variace na Juráčkův Případ pro začínajícího kata (v jedné z rolí se tu dokonce objevuje i Lubomír Kostelka), která si bere základní motivy z Kubinovy Země snivců (Die andere Seite), zdaleka však nedosahuje kvality a především atmosféry knižní předlohy. Místy vizuálně poměrně působivé (např. strom s umírajícími v poušti jakoby vypadl přímo z některé Kubinovy grafiky a dobově odrbaný Krumlov evokuje Perlu taky dost dobře), jinak ale poněkud ploché a všehovšudy průměrné.

Čínský Problém tří těles je maximálně věrný knižní předloze, což - jak se obávám - asi nebude možné říci o chystané verzi od Netflixu. Přibyly sice nové postavy (policistka a reportérka, které jsou však spíše jen ke škodě věci), nejspíš z ideologických důvodů byly vynechány některé zajímavé detaily z doby kulturní revoluce a zcela chybí zmínka o jednom z nejzásadnějších dějotvorných aspektů, neschopnosti Trisolaranů lhát, jinak jde ale místy o téměř doslovnou adaptaci. Netuším sice, kde tvůrci vyhrabali nečínské herce (generálové, hrdlořezové na lodi a vlastně i samotný Evans), kteří vůbec neumí hrát, v zásadě jde ale jen o malou kaňku na jinak povedeném díle, na kterém skalní fanoušky asi nejvíc potěší právě ona doslovnost. Snad se dočkáme pokračování, protože ať už první kniha, tak i samotný seriál jsou jen pomalým rozjezdem ke grandióznímu finále, které se odehraje až za několik stovek let.

Další sitcomová retro-lahůdka, o jejíž existenci jsem se dozvěděl až z gaučového gagu v Simpsnech (blahé paměti). Není mi jasné, proč seriál neběžel už někdy v devadesátých letech na ČST spolu se slovensky dabovanou Addamsovou rodinou nebo proč po něm dosud nehmátla některá z desítek okrajových českých televizí. Záležitost, která je důležitá už jen kvůli pochopení velkého segmentu americké popkultury (čímž se opět vracím k Simpsnům jakožto nepřeberné studnici kulturních odkazů).

Typicky Vorlovské přehrávání funguje možná tak v komediích, ovšem ve filmu, označeném jako drama, působí poněkud trapně. Nejlepší zážitek tak nabízí asi jen simulacrum Věry Chytilové.