Čtec

Čím raději mám Andrzeje Sapkowského a jeho knížky, tím víc mne štve, jak - jeho vlastní Poláci - výbornou předlohu filmově zprznili... Chtěli natočit úplně všechno, ale výsledkem je nesoudržné a nepochopitelné nic. S uspěchaným dějem a bez vysvětlení základních souvislostí, světa a jeho postav (například příšerně odfláknutý vstup Marigolda na scénu). K tomu strašné dialogy. Hodnotil bych ještě hůře, nebýt jediného, ovšem výrazného plusu - vlastního Geralta v osobě skvělého Michala Žebrowského.

Že mě to ještě překvapuje... Craigův Bond nakonec vždy všechno pohnojí a jediný koho doopravdy zachrání je opět jen on samotný (prý má jako hobby vlastní zmrtvýchvstání). Tentokrát to odnesla dokonce chudák M... Jen doufám, že královnu doopravdy ochraňuje Bůh, protože tenhle Bond to dozajista nebude... A co ten hlavní padouch, probůh? Vypelichaný Bardem, co dorazil ze země, která není pro starý? To už tedy byli jinší kabrňáci... Na druhou stranu ale kvituji mírný příklon k lehčímu tónu starých bondovských klasik. On nám ten Daniel snad dokonce časem s křečovitým šklebem pronese i nějaký ten vtípek.

"Jeden Američan, žijící na Bornholmu, řekl: 'V Americe je život jako rozjetý vlak a vy musíte být pořádně rychlí, abyste mu stačili. V Dánsku - a to je dobře - jede ten vlak pěkně pomalu. A na Bornholmu? Na Bornholmu na vás i počká...'"

Byly tam pěkné detailíky. Např. Robert Sedláček. Nechat si připnout ve Vladislavském sálu státní vyznamenání na fleecovovou mikinu, to se hned tak nevidí. No aspoň si předtím zapnul zip :-)

Ta písnička se mi líbí čím dál víc. Je taková nenápadná, ale milá a má moc krásný text. Videoklip se k ní hodí, je pohodový a příjemný.

Stříhali dohola malého chlapečka, kadeře padaly k zemi a zmíraly, kadeře padaly jak růže do hrobu, železná židle se otáčela ... ... Až na to, že to není jakýsi chlapeček, ale Katarína. Na to já se fakt nemůžu koukat. Písnička pěkná (teď nemyslím Mišíka, i když ta samozřejmě taky) to ano, ale dívat se, jak kudlají Katarínu, to ne ... ... Jenom se dívali, jenom se dívali, že už je chlapeček chycen a obelstěn, v té bílé zástěře kolem krku ... stříhali dohola malého chlapečka, dívat se na sebe, nesmět se pohnouti, nesmět se pohnouti na židli z železa, už mu to začlo.

No po tomhle by si člověk fakt skoro hodil mašli (padání to ne, toho se bojím, z toho je mi vždycky blbě)...Jinak podle mne nejlepší píseň Lany Del Rey.

Když jsem tuhle píseň poprvé slyšel z rádia, naskočila mi z ní husí kůže. Říkal jsem si, kdo to asi zpívá, protože Lanu jsem tehdy neznal. Pak jsem si ji vyhledal a pro změnu zase zůstal přikován k monitoru jejím stylem. Takže sečteno a podtrženo: píseň za 6*, styl za 6*, zbytek za 4*.

Klipy Lany Del Rey mají šťávu, její styl, to ani nemluvě a stejně tak její hudba. Je zajímavá a líbí se mi. Jen, ojoj, ten prezident...

Pěkné. Iva je příjemná jako vždy a sympaťák Pierre Richard je opravdu muzikální. Asi ho teď budu vnímat trochu jinak, nejen jako ztřeštěného kakofonního skladatele s černou botou.