keporkakkk

Úžasná Ana de Armas v roli schizofrenické Normy Jean/Marilyn, která celoživotně bojuje se vzpomínkami na svou duševně nemocnou matku a tajemného, neznámého a hlavně vytouženého otce, kterého ale nikdy nespatří. Depresivní film nakonec vede k odhalení, že v dopisech se za jejího otce vydával její milenec, což ovšem labilní blondýnka, která ve snímku prodělá vícero traumatizujících potratů, nerozdýchá. Přes na první pohled neúnosnou stopáž jsem film zhltnul i kvůli za mě skvěle fungujícím přechodům barev a formátů jednotlivých scén a záběrů. To jen zvýrazňuje hereččinu zmatečnost a postupující duševní poruchu. Nečetl jsem dopodrobna ofiko životopis a nevím proto, jak moc nebo jak málo je to "podle reálu", ale jako filmové drama mě tahle biografie nadchla.

Nejde tomu upřít na svou dobu velkolepá výprava a skvělý výkony mnoha výborných herců. Mně osobně ale nesedí hlavně samotný věčně se usmívající Brabec - neomylný vyšetřovatel, často hodnocený jako "dobrej chlap" a "rovnej komunista", kterej je "pevnej jako skála." Některý díly jsou i napínavý, ale často je to i po dějové stránce dost nudné a hlavně nelogické, kdy kriminalistům často řešení padá samo do klína a zločinci se dobrovolně ke všemu přiznávají, jen když se na ne Zeman podívá a prísným hlasem jim doporučí, aby se teda jako přiznali, ze se jim pak uleví. Daleko horší je ale fakt, ze se jedná o nekdy az strasnou normalizační propagandu a zkreslování reálných událostí a případů (Únor, Babice, Mašíni, 68...). V duchu doby nám seriál šablonovitě připomene, kdo byli hlavní nepřátelé režimu a tedy i "badguyové" většiny případů: všichni Němci, bohatí průmyslníci a další zaprodaní buržousti, líní a zdegenerovaní sedláci, zrádní nekomunističtí politici, na Vatikán napojení katolíci a dekadentní umělci z kulturní fronty. Kazdopádne stojí za shlédnutí, ideálne spolu se seriálem Třicet návratů.