robbez

Jedna z nejsilnějších a nejupřímnějších filmových výpovědí o Ježíši. Šířit boží království láskou nebo sekerou? Žít vlastní život nebo ho obětovat?

Nejdříve mi ta nezvyklá divadelní stylizace jednotlivých scén a přechodů mezi nimi docela vadila. Říkal jsem si, že tady chtěl zase někdo za každou cenu podat klasický obsah experimentální formou. Postupně mi to ale přišlo docela zajímavé, originální a vlastně i vzhledem k danému tématu a zápletce celkem vhodné. Dokonce jsem získal dojem, že ty základní existenciální myšlenky díla získaly možná svým způsobem díky silně expresivnímu, stylizovanému a teatrálnímu podání ještě větší sílu a přesvědčivost. Snad jen ten výběr hlavních mužských hereckých představitelů nebyl typově příliš dobrý a vhodný.

Působí to jako celkem kvalitní zpracování klasického díla klasickým způsobem, ale asi to bude oproti literární předloze poněkud zjednodušené, uhlazené a hlavně nepříliš ruské. Hlavní záměr díla byl zřejmě ukázat na vztahu dvou zcela odlišných párů dvě zcela odlišné podoby lásky. Anna a Vronskij představují lásku v podobě náhlé a prudké vášně, šílenství a smrti (v uvedeném pořadí). Levin s Kitty k sobě najdou cestu teprve s odstupem času a jejich láska má podobu úcty, něhy a jakési duchovní zralosti a klidu. Takovou lásku chtěl ve svém životě zřejmě uskutečnit i sám Tolstoj, ale nějak se mu to v reálu nedařilo.

Už dlouho jsem neviděl tak bezútěšný film. Ubohost a trapnost lidské existence je tu zobrazena naprosto dokonale. Kdo se má ale na to vydržet koukat? Celé je to vlastně o tom, jak jeden sebestředný magor, pseudointelektuál a exhibicionista oblbuje znuděné nebo deprimované jedince a z nějakého důvodu mu dělá dobře, že má vedle sebe jiného magora, který je zase pro změnu slabomyslný a agresivní. Jednoduše řečeno: vrána k vráně sedá a magor magora si hledá.

Mám rád útulné příbytky hobitů, vznešenou důstojnost elfů i charismatického sympaťáka Gandalfa, ale sledovat většinu filmu "akční" bitky trpaslíků a skřetů je vážně docela otravné.

Působivá rodinná sága, která zároveň skvěle ilustruje politické a společenské zvraty 20. století ve střední Evropě. Jen mi trochu vadí posilování stereotypů o úspěšných a bohatých židech.

Celkově film působí mile a vtipně, ale scénář je poněkud přihlouplý. Pořád jen samé minulé a současné nevěry a trapně podaný boj za ženskou emancipaci. Jedno klišé za druhým.

Bohatou invenci a fantazii tu poněkud překrývá spirituální humanistický kýč. Celé tři hodiny se tu do diváků neustále a opakovaně hustí, že naše životy nám nepatří, všechno souvisí se vším, minulé a budoucí životy různých lidí jsou vzájemně provázány a že vždy a za všech okolností máme bojovat proti jakýmkoli formám útlaku a nesvobodě. Vytrvalé omílání těchto myšlenek v různých variacích a situacích mi už po čase bylo celkem protivné.

Působivý zážitek. Pokud si mám vybrat mezi životem a fikcí, tak chci raději to druhé. Je to totiž většinou ta zajímavější varianta.

Pokud sami Irové měli dojem, že je to nejlepší film o jejich zemi, tak na tom asi něco bude.