MCZ

Přinejmenším v jednom ohledu mě nakonec Avatar překvapil. Dlouho jsem k žádnému filmu nepřistupoval tak neutrálně - žádné přehnané naděje ani nenávistná předpojatost, dokonce jsem úspěšně ignoroval celý ten hype; snažil jsem se zkrátka moc nečekat. A dostal jsem tedy ještě méně. Asi celou první polovinu jsem měl navíc neuvěřitelné obtíže film vůbec sledovat (stále sebou házející kamera, moc barev), pak to naštěstí začalo být lepší (nebo jsem si zvykl). Je to hezké, ale vše, opravdu VŠE je tak vypiplané, jen aby to vypadalo co nejlépe na plátně, což tak nějak odporuje mým představám uvěřitelného živoucího světa, přitom stačilo vykašlat se občas na fotogeničnost a vydat se alespoň pár kroků směrem k živelnosti či naopak větší osobitosti a byl bych spokojen. Uvěřitelný mimozemský svět? Snad někdy příště a bez make-upu. Příběh jsem opravdu znal předem (zná ho každý předem), vlastně mě zaskočilo, kolik klišé v něm bylo. Každopádně už chápu, proč psal Cameron scénář tak dlouho. Docela ale zaráží, že i tak prostinký příběh má opravdu dost totálních WTF momentů (hlavně postava M. Rodriguez). Asi je to zbytečné, ale neodpustím si krátkou úvahu o tom, jak by to byl skvělý film být příběh alespoň trochu originálnější - cizí svět k tomu ostatně přímo vybízí. A pak je tu konečně akce samotná a s ní další rozčarování v závěru - mám asi docela povrchní vnímání monumentálnosti, tak jen řeknu, že ta hrstka vojáků kdesi v lesích, pár desítek potvor a letadel nahoře bylo dost slabých. Jen stěží srovnávat třeba s Návratem krále, spíše s Návratem Jediho. Avatar nicméně není zlý film, jen hrozně hloupý a mělký, což by ještě nevadilo, protože těch 160 minut uteklo jako voda a docela jsem se bavil (vážně), vadí ale, že si hraje na něco, čím fakticky není; exkurzí na neznámé místo někde hodně daleko ve vesmíru. Přirovnání k lunaparku je totiž mnohem výstižnější.

Cool v tom nejlepším možném slova smyslu. 8/10

Na první dojem vypadá Family Guy jako hodně hloupý seriál, pro nějž je popis "něco mezi Simpsonovými a South Parkem" spíše kritikou; docela dlouho totiž tak trochu tápe a nemá jasný tvar. První tři série jsem měl nejednou nutkání s ním praštit, protože hloupý a trapný byl opravdu nemálo. Přemýšlel jsem, jak dlouho to ještě bude pokračovat (a zda má cenu pokračovat) a pak se, počínaje čtvrtou, seriál začal pomalu nacházet, v její polovině mě zastihlo několik těžce zlomových dílů (především PTV) a než jsem si to stihl uvědomit, naprosto jsem mu propadl. A s dalšími to bylo jen lepší. Největší předností je humor, ten (byť by jeho popis člověk snadno odbyl slovy "vulgární, nechutný a nekorektní") časem krystalizuje do mnohem sofistikovanější a absurdnější podoby, než kam by se oba výše zmínění předchůdci mohli kdykoli dostat, byť si stále udržuje uvedené rysy. Jedním z pilířů je tu rozhodě skvělý hlasový výkon hlavního tvůrce Setha MacFarlanea (tři hlavní a desítky vedlejších charakterů), asi tedy netřeba zdůrazňovat, že český dabing (ale i překlad) seriál zabijí více, než to bývá obvyklé. Stavební škála je jinak opravdu pestrá: lepší i horší gagy jsou samozřejmostí, podstatnou část - a to i z hlediska stopáže - pak tvoří flashbacky ("vzpomínky" naprosto nesouvisející s vyprávěním; spoustu jich nicméně našinec asi nepochopí, jelikož odkazují na u nás neznámé osoby a události), není ani vzácné, když je jeden vtip znenadání přerušen jiným nebo se zničehonic objeví pokračování fóru někdy z předchozí série... Už bych se ani nebál sáhnout po termínu "pythonovský", neb určitá inspirace je více než zjevná. Není to seriál pro každého a první série musí člověk ustát, než ho pohltí, ale vyplatí se to. Náramně. Perfect Castaway, PTV, Whistle While Your Wife Works, McStroke, 420 a hafo dalších. 9/10

Docela fajn podívaná, i když nic extra a být to o 20-30 minut kratší, asi bych se nezlobil. A ani atmosféra nebyla tolik výrazná, jak jsem čekal. Bod ale přidávám za fakticky dobrou Juliette Lewis, hudbu a pár (vizuálně) opravdu vydařených scén. 7/10

Stále velmi dobrý seriál, za jehož přednost považuji mimo jiné uzavřenost jednotlivých sérií. Nespoléhá se pouze na svou výjimečnost a kde jiné seriály pokračují do nekonečna (a nezřídka svou sílu rozmnělňují), má v případě Dextera každá série své ústřední téma (které se obvykle odhaluje až v jejím průběhu), kdy s bližícím se finále začíná přituhovat a ve dvanáctém díle perfektně graduje. Možná se to takhle zdá být trochu schématické, ale zdání klame - každá sezóna má určité rysy, vedlejší charaktery a ne vždy je na první pohled patrné, kdo je hrdinovým hlavním sokem. Při začátku čtvrté jsem si myslel, že už mě Dexter ničím nepřekvapí a ona se z ní vyklubala zatím druhá nejlepší série vůbec; je ale pravda, že případná pátá by měla být i poslední - tenhle seriál si zaslouží, aby skončil v nejlepším. Asi jediný důvod, proč Dexter i přes své kvality patrně nikdy neskončí mezi mými top seriály, je fakt, že ústřední hrdina (ačkoli dobře napsaný i zahraný) nemá zkrátka nic, kvůli čemu bych si jej nějak zvlášť oblíbil a vedlejší postavy jsou tu opravdu vedlejší (byť občas mají více prostoru, než by mít měly). Každopádně osvěžující krvavá oáza v poušti nudných kriminálek. 9/10

Mám za to, že u všech ostatních zombie filmů tvůrci nejprve vymyslí příběhovou kostru (byť naprosto jednoduchou či přímočarou) a teprve pak k ní přišpendlí setkání se zombíky. Tady to někdo zjevně udělal přesně naopak, a nedivil bych se, kdyby byl samotný děj vymýšlen až na place. Další pomyslné body strhávám za nepřekvapivost; stačí vidět kterýkoli z trailerů a už znáte všechny klíčové okamžiky filmu (tedy vyjma jednoho, dobrá). A navíc to ani není tak brutální nebo vtipné - tedy jako jiné zombie filmy/komedie... 4/10

Achjo, Naushiku (stejně jako předtím Mononoke-hime) je pro mě trochu těžké ohodnotit. Když film budu brát jako pohádku a pokusím se na něj dívat "dětskýma očima", přestane mi vadit ta naivita hrdinů i děje, stejně tak ekologická tématika a začnu si užívat nápadité vizuální stránky a skvělé fantasy/postapo atmosféry. Jenže natolik, abych zcela zapomněl svůj kritický pohled (což se někdy opravdu stává), mě to stejně neupoutá a tak se dostavuje vystřízlivění; většina postav je plochá a nezajímavá, občas jejich jednání naprosto postrádá smysl (teď mám namysli zejména Kushanu) a ten ekologický podtext mě místy irituje opravdu převelice. Výsledné hodnocení tedy uděluji jen s notnou dávkou shovívavosti. 7/10

Myslím, že Black Lagoon se naprosto trefila do mého vkusu - co na tom, že postrádá hlubší smysl, hlavně je to stylová akční jízda od openingu až po závěrečné titulky, příkladně ujetá, napěchovaná černým humorem, kde se počet vystřelených kulek nebezpečně blíží nekonečnu. Sice je škoda, že vrchol, na který seriál vystupuje při konci první série a drží se na něm i v první půli druhé (která je opravdu šmakózní), nevydrží dokonce, ale tak oproti jiným ohlasům mi závěr tak špatný nepřišel, rozhodně ne natolik, aby zkazil celkové dojmy. The Vampire Twins Comen, Swan Song at Dawn, The Roanapur Freakshow Circus. 9/10

Kvalitní akční sci-fi se skvělým vizuálním zpracováním a nečekaně obstojným příběhem, které mě svou "alternativností" coby ne-fanouška ST ni trochu neuráží, ba naopak; za pokračování se zlobit nebudu. 8/10

Daria je pro mě opravdu velkým překvapením. Tedy měl jsem reference, že je to dobré, jen jsem netušil, že až tak moc. Vizuální stránkou dík absenci vyhraněnější stylizovanosti asi nikoho neohromí, ale vypadá hezky a především zbytečně neupoutává pozornost od toho nejpostatnějšího - děje. Takové pojetí postav, kde si oblíbíte i toho největšího idiota, se jen tak nevidí, koncepce je mimochodem i skvělou protiváhou vůči všem hraným teenage filmům/seriálům, kde jsou ve středu pozornosti ty nejobyčenější (=v kolektivu nejpopulárnější) figurky... Taktéž naprosto nesrovnatelné se současnými one-man show seriály/sitcomy, jelikož i přestože hlavní hrdinkou je vždy Daria, která by mimochodem svým ostrovtipem mohla soutěžit i s Černou zmijí, ostatní postavy baví stejně, tedy úměrně svému prostoru "na place". Ať už se totiž jedná o nekonformní Jane, povrchní sestru Quinn či rovnou celý Fashion Club, otce s těžkými komplexy z dětství, kariéristickou matku, kapelu Mystik Spiral nebo kohokoli jiného, vždy je radost počínání postav sledovat a přestože stále ve sféře nadsázky a absurdid, mnohé charaktery mi přijdou tak nějak mnohem lidštější než jejich hrané protějšky. K tomu naprosto pohodová atmosféra a kopec - co kopec, hora! - párádních hlášek. Supercute. Vybrané pamětihodnosti: The Teachings of Don Jake, Pierce Me, Speedtrapped, The F Word, Art Burn. 9/10