Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Komédia
  • Akčný
  • Dráma
  • Dobrodružný
  • Animovaný

Recenzie (34)

plagát

Fantomas kontra Scotland Yard (1967) 

Mně osobně se třetí díl nezapomenutelného Fantomase líbil asi nejméně, ale i tak je u mne zastoupen na opravdu vysoké příčce. Skotsko s jezerem Loch Ness a tajuplným hradem převýšilo tajemností snad i jedničku. Tam jste Fantomase neznali, ale tady navíc dochází k vraždám, které myslím filmu ubrali. Naopak, co se týče akčnosti, tak trojka skvěle zavrcholila trilogii a i když čtyřka už nevznikla, tak pořád otevřený konec tohoto dílu diváky navnadí a znovu se podívají na jedničku. Myslím si, že bylo jen dobře, když filmaři s Fantomasem dál nepokračovali. Třeba ještě měli nápady, ale většinou je nejlepší první díl a další se natáčejí jen proto, aby se vydělalo. A to dnešní producenti nedokážou pochopit. Raději skvělou jedničku, než pět dílů, kdy po trapné a strašné pětce ani nemáte chuť se na ten původní díl podívat. Ale zpět k Fantomasovi. Louis de Funes je znovu impozantní, a i když mu na účinnosti oproti dvojce trochu ubrali, tak si své výstupy zabírá výhradně pro sebe. Scéna s koněm, s oběšenci a mnoho dalších si vybavíte i po mnoha letech, kdy jste Fantomase neviděli. S bravůrní hudbou a vším možným dávám 80%, protože i na tento díl se budu koukat opakovaně, a to je hlavní.

plagát

Fantomas sa hnevá (1965) 

Fantomas se zlobí převýšil svou vtipností dokonce i jedničku. Louis de Funes je zde o málo víc, tajuplnost jedničky se trochu snížila, vtipů zde neubylo, spíše naopak a celkově je dvojka v mém případě oblíbenější než jednička. Knižní předloha je samozžejmě o hodně jiná, skoro se s filmem ani nemůže srovnávat, ale myslím si, že kdyby Fantomas vůbec nevznikl, tak by celá jedna generace a snad i ještě několik dalších přišlo o jeden ze svých nejoblíbenějších filmů. Jeden z mínusů dvojky naproti jedničce jsou trochu nudnější scény, které v jedničce moc zastoupeny nebyly (např. rozhovor Fantomase s Helenou na panorama Říma), ale zároveň tyto nudnější scény zastínily skvělé okamžiky, kdy se kombinuje sci-fi a komedie s menší akcí (např. létající auto). Konec jako vždy vás navnadí na další díl, který však v tomto případě je asi nejhorší z celé série. Ale tomuto dávám 90%, jelikož jinou francouzskou starší komedii byste těžko pohledali.

plagát

Fantomas (1964) 

Jeden z přelomových filmů celé historie kinematografie jsem neodsoudil nikdy. Ani když jsem jej viděl poprvé, ani na základní škole, ani v současnosti. Fantomas se rázem stal komedií, která je u mne zapsaná s pěti hvězdičkami. Nejen, že zde exceluje Louis de Funes, Fantomase samého stvárnil Jean Marais, ale zároveň děj samotný má spád, je v něm obsaženo vše, co by v komedii s místy dobrodružným dějem nemělo chybět, a také se u něj nenudíte ani po opakovaném shlédnutí. Co se týče výše zmíněných hlavních herců, tak Louis de Funes hraje opravdu bezchybně. Většina jeho filmů je dobrých, ale Fantomas je myslím nejlepší. Jeho nezapomenutelné grimasy doplňuje navíc Jean Marais, který filmu také hodně přidal. V dnešní době asi ne, ale když Fantomas běžel v komunistických kinech, tak si lidi museli Fandora představovat jako akčího hrdinu. Když všechno shrnu dohromady s nezapomenutelnou hudbou, tak Fantomasovi dávám bezmála 85%.

plagát

Pán prsteňov: Návrat kráľa (2003) 

Poslední díl trilogie je opravdu jakýmsi vyvrcholením. Nejen, že Frodo stojí u bran Mordoru a záhy i na Hoře osudu, ale také velká bitva je plna něčeho nového. Třetí díl je také nejtemnější a nejdrastičtější. Pořád v něm však zbývá původní kouzlo. Ten, kdo má rád akční rychlovky tento snímek ohodnotí nejlépe, ale naopak, kdo má rád nostalgii, tak si vybere spíš Společenstvo. Čtyřhodinová nesetříhaná verze má v sobě na první pohled nejdůležitější scény, např. Sarumanova smrt nebo zřícené město mrtvých, proto se na ni dívám nejraději. Jak jsem už ale řekl, je čtyřhodinová. Co se týče hereckého obsazení, tak se nezměnilo, Denethor byl spíše přínosem, styl stále stejný, vše co bylo v knize podstatné, se zde objevilo také. Co se týče několika konců, tak buďme rádi, že se zde vynechala menší bitka v Kraji na konci knihy. Ale je pravda, že film mohl skončit západem slunce a ne návratem do hobití nory. Emocionálním záběrům věvodí Frodova závislost na Prstenu a hádka se Samem. Hora osudu a celý Mordor je více než opravdovým a Minas Morgul se může rovnat hororu. Film se vším všudy, stále výbornou hudbou, skvělým propracováním a jedním z nejlepších režisérů všech dob, se tedy definitivně zapsal k nejvýznamnějším filmům světové kinematografie a ovlivnil celou řadu diváků, sledující nejen fantasy, ale i jiné žánry filmového světa. Proto mu dávám také neuvěřitelných 100%. Nevím který z dílů se mi nejvíc líbil, ale každý mi přinesl něco. Jednička své kouzlo a nostalgii, dvojka očekávání a napjetí a trojka akci a temnost všeho druhu. Proto se Pán prstenů umístil se všemi svými díly na špici mých oblíbených filmů.

plagát

Pán prsteňov: Dve veže (2002) 

Hodně lidí žíká, že dvojka jedničku nepřekoná, někdo tvrdí opak. Nemůřu souhlasit ani s jednou skupinou, protože v něčem jsou Dvě věže horší, v něčem lepší. Větší rozvláčnost děje filmu ubírá, ale zároveň přidává na procítěnosti. Samozřejmě, ten kdo si film nezamiluje, prostě se mu jen líbí, scény se Stromovousem jednoduše odbyde, přetočí, nebo znuděně čeká až skončí. Pravdou je, že film si zamilujete až po opakovaném shlédnutí. Tolik zážitků najednou nestrávíte a někdy to i nepochopíte. Proto bylo jen dobře, že se na světě objevila i rozšířená verze. Už kvůli donucení některých fanoušků dívající se na zkrácenou verzi pouze s dabingem, aby se podívali i na originál. Filmu naopak přidává zachování stylu natáčení. U hodně filmů na pokračování je zvykem, že filmaři celé pojetí změní. Tady se to však nestalo. Krásná novozélandská krajina zůstala, herci také, jejich výraz se nezměnil a hudba nabyla na větší grandióznosti. Glum ve filmovém pojetí zazářil jako nikdy nikdo. Směšná napodobenina Eragon, která už jen knihou velmi opisuje Pána prstenů a hlavně hrozně trapným a zženštilým filmem, se svými zdegenerovanými razaky se nemůže Glumovi ani zdaleka vyrovnat. Už jen Andy Serkis postavě přidal velkým charismatem. Takže jelikož dvojka je film, kde Frodo nemůže na nikoho spoléhat a ví, že střetu s Mordorem, který se lépe na plátně ztvárnit nedal, se nevyhne, a jelikož jsou Dvě věže jakýmsi mezníkem, ve kterém se připravujete na bitvu, která úžasnou filmovou trilogii zakončí, dávám i tomuto filmu 100%.

plagát

Pán prsteňov: Spoločenstvo Prsteňa (2001) 

Film jsem viděl sice hodněkrát, ale líbil se mi až po přečtení knihy, a to jsem se stal už opravdovým fanouškem, který hodlal obětovat plno času shánění tehdy nové prodloužené nedabované verze, která je samozřejmě lepší, i když kvůli dlouhému času někoho může omrzet. Pán prstenů je film se vším všudy. Velkou procítěností, která u druhého dílu trochu chybí, efekty, mysteriózností, fenomenální hudbou, výbornou režijí...prostě vším. U hodně filmů vidíte, že je to prostě film, ale tohle by mohla být klidně i skutečnost, prostě kdyby Středozem existovala, tak by to do ní opravdu přesně zapadalo. Výkony herců do filmu jednoduše patří, věnují je filmu a ne divákům, Peter Jackson dal Společenstvu naprosto všechno, to vidíte hned na začátku. Nejen že skvěle obsadil herce (např. Christopher Lee se pro Sarumana narodil), ale také se věnoval tak naoko zbytečným věcem, jako výbavě hobití nory. Samozřejmě, že jsou tu nějaké chyby, ale na tak dlouhý a dobrý film je jich tu málo. Co se týče knihy, tak ve filmu je přesně to, co by mělo být, ani o nic víc, ani o nic méně. Scény, které v jedničce chybí, jsou nahrazeny ve dvojce. Takže s hudbou, která o ději přímo vypovídá a vším, co do Společenstva patří, dávám 100%, protože tak skvěle natočený snímek se už dlouho ve světě kinematografie neobjeví.

plagát

Sám doma 2: Stratený v New Yorku (1992) 

Absolutně nesouhlasím s tvrzením, že dvojka je o hodně horší než jednička. Ano, je pravda, že i mě se jednička líbila více, New York ji hodně kopíruje, ať závěrečnými pastmi nebo dějem samotným, ale zároveň nové prostředí vám přinese také něco nového. Vrací se i staří známí lapkové, některé pasti jsou sice naprosto přehnané, ale Columbus si uvědomoval, že jsou nemyslitelné, a právě proto je tam dal. Takže i dvojku si rád pustím o Vánocích. Takže 75%!

plagát

Sám doma (1990) 

Moje oblíbená zábava o Vánocích. Dívám se na Sám doma 1 a 2. Film se mi nelíbí kvůli Macaulayi Culkinovi, v podstatě jako herec zas tak dobrý není, ale kvůli dvoum zlodějům, kteří jsou opravdu skvělí, Williamsově hudbě, Vánoční náladě...Je to sice obyčejný happyendovský film, ale zároveň je obohacen něčím novým, a také nápad samotný byl a je originální v historii kinematografie. Druhý díl je v podstatě to samé, ale líbí se mi přibližně stejně. Třetí díl byl tak odporný a hrozný, že jsem měl chuť ho vypnout hned po začátku...Ale prvního Kevina, dirigovaného Chrisem Columbusem hodnotím jako opravdu dobrý film s 80%.

plagát

Charlie a továreň na čokoládu (2005) 

Burtonova Alenka v Říši divů mě vůbec nenadchla a trochu jsem se bál při pomyšlení na další nepovedený film. Po shlédnutí Karlíka jsem se však utvrdil v názoru, že je to jeden z nejpovedenějších filmů historie bláznivých komedií. Aby taky ne. Johnny Depp zde exceluje, Tim Burton řádí, Karlík se svou chudobou je opravdu k pousmání a scénu doplňuje Helena Bonham Carter a Christopher Lee. Burtonova fantazie je prostě nepřekonatelná, při každém záběru se bavíte a někoho ten film nadchne tak, že se dokonce naučí i umpa-lumpské písničky nazpaměť. Film barev, film výborných vtípků, film přemrštěnosti. A navíc to není film jen pro děti. Plno dospělých se na něj s chutí podívá i poněkolikáté. Takže s výborně doplňující hudbou dávám nakonec přes 90%. Český dabing není zas tak špatný. Gratuluji Burtone.

plagát

Kráľova reč (2010) 

Velmi emocionální film na mě zapůsobil hned po prvním shlédnutí. Nejen úžasnými hereckými výkony, kamerou a hudbou, ale i samotným vzezřením snímku. Přesně soucítíte s Bertiem, když má pronést poslední zásadní řeč, hádka s Lionelem je tak působivá, že máte pocit konce, zkázy a s Lionelem, jak tam v dešti zpomaluje a zastavuje se, soucítíte. Pak když vidíte prostředí paláce a prostředí Logueova domu, tak také cítíte určité emoce. Navíc je doplňuje trocha vtipnosti, takže se aspoň jednou nebo dvakrát zasmějete. Co se týče herců, tak Helena Bonham Carter byla skvělá, výborně si zahrála královnu matku, ale ostatní dva hlavní herci se prostě hvězdami ani ničím jiným vyčíslit nedají. Firthovo koktání a jeho výraz výborně doplňuje ustaranost a mírná "poťouchlost" Geoffreye Rushe. Vše navíc zahaluje do hábitu předválečných let hudba Alexandra Desplata. Tom Hooper to tedy dokázal. Natočil opravdu suverénní snímek, za který se nemusím stydět dávat nějakých 95%.