honza.g

Polívka hraje skvěle, Mihulová se snaží, zato uvěřit, že Vilhelmová je léčitelka se mi nedaří. Ale hlavní slabinou je scénář, který moc nedrží pohromadě, jsou v něm hluchá místa, občas to připomínalo časosběrné dokumenty od Třeštíkové.

Klasický Allenovský střet kultur, tentokrát hraje prim americká starší generace vs. mladá italská, ale i ostatní mají jiskru. Celá škála humoru, od laciného (předstírání prostitutky, že je snoubenka) až po jemný sarkasmus režiséra v důchodu.(spoiler: "Nesvírej pěsti - Při turbulenci musím, jsem ateista.")

3 * za atmosféru a vykreslení "ducha doby", rovněž mnohé herecké výkony se mi líbily. Zásadní chyba je, že scénář je napůl cesty mezi dokudramatem a epickým příběhem inspirovaným historií. Nevyčítám autorce míchání historických a fiktivních postav a už vůbec ne vyfabulované dialogy, které nejsou historicky doložené, pokud nejdou proti historicky známým postojům a faktům. Jenže když třeba Štěpánek čte v rádiu úplně jiný projev než ve skutečnosti, což je snadno ověřitelné, tak pak mám pochyby o dalších zásadních činech hlavních postav, nejen, zda se odehrály, ale zda se mohly stát, a tedy zad nastíněné charaktery postav nejsou neuctivě zkresleny. Celé to dělá dojem, že jde o zobrazení velmi subjektivního náhledu scénáristky (nebo možná jejího otce) na některé tuzemské herce a další filmaře.

I když je to neumělé díky nezkušenosti dokumentaristky, není to hloupé ani nudné. A k zamyšlení to vede: ani náhodou nechci naznačit, že do klubka vazeb a problémů jadransko-balkánské oblasti vidím, a tento dokument nepřinesl ani malé světélko, ale zkusil jsme si představit, kolik západních i východních intelektuálů a především novinářů by psalo ve prospěch Československa, kdyby tehdejší president Beneš nepřijal Mnichovský diktát a my bychom se tvrdě bránili německé invazi. Jsem přesvědčen, že hlasy na naši podporu by se byly utopily v moři odsouzení adresivního, umělého národa, který utiskoval pracovité Němce, žijící v Praze a okolí mírumilovně "od nepaměti". Pokud by ovšem dnes chtěl někdo zpochybňovat obraz Srbů jako zloduchů a agresorů, měl by si rozmyslet, zda si vezme na pomoc rétoriku pana Dolečka. Podle mne je jeho způsob argumentace pro Srbsko spíše medvědí služba.

Hezké záběry, vtipné nápady jak ilustrovat poměrně složité fyzikální jevy. Americky ukecané a lehce natahované, ale není to podbízivé nebo okatě naučné. Malinko ruší ty dlouhé odskoky od popisovaného jevu: aby některé ty ilustrační akce předvedli, musí se jako vypravit na jejich místo. Takže nestačí říci, že "jsme 1300m pod zemí, ale musíme s Hammondem do výtahu a aspoň půl minuty s ním jet výtahem (ve skutečnosti to muselo být mnohem déle) a pak ještě další minuty okukujem prostředí laboratoře, nebo jeskyni. Ale není to nudné, asi je to nutné pro odpočinek diváka, aby se za chvíli mohl soustředit na experiment a popis jeho analogie ve vesmíru. Výsledek je dlouhý pořad (2 díly) s celkem řídce se vyskytujícími poznatky. Jako prostředek pro popularixaci vědy i mezi fanoušky Top Gear dobré.

Vtáhne to do děje a budete držet palce, aby to dobře dopadlo. Pro Čechy s historickou zkušeností Vítězného února a "soudními" procesy 50.let je zajímavé vidět revoluční gardy sice o 30 let mladší (tedy např. s novější technologií) a zároveň s blízkovýchodní mentalitou. Pro běžného Američana v kině je to asi obraz pekla.

Z. Mahler "trpí" chorobou zvanou historická fabulace. A to odedávna, takže je v tom hodně dobrý. Děj jeho scénářů je mistrně veden od jednoho doložitelného faktu k druhému, šmýkne se kolem všeobecně uznávaných odhadů a místa, o kterých historie mlčí, vyplní tak, že to má hlavu a patu. Můžeme si být celkem jistí, že tak, jak to napsal se to určitě v celku neodehrálo, ale skoro žádnou pasáž nemůžete vyvrátit ani označit jako krajně nepravděpodobnou výsledkem je často manipulace diváka, mnohdy směrem od všeobecně rozšířeného mínění. I divák mající průměrný přehled o historikých faktech si pak řekne "kdoví jak to bylo". Nejlepší je oprostit se od představy, že jde o reálné obrazy z dějin (národa českého) a dívat se na to bez kontextu se školní znalostí dějepisu. A pak taková TV inscenace může být něco jako moralitka nebo pohádka pro dospělé. A tato celkem ušla.

Hodnotit seriál rozhovorů je trochu zvláštní. To jak se mi líbí jednotlivé díly může snadno ovlivnit ten který host. Že dávám 95%, znamená že hosty do toho nevtahuji a tak vlastně hodnotím kvalitu moderátora, a koncepci rozhovorů. Tak je tak odlišné od naprosté většiny jiných talkshow, že jí ani toto přízvisko nesluší. Pan přidal sice vystupuje jako nesmírně přívětivý hostitel, ale jeho otázky jsou tak přesné a občas i ostré jako skalpel. Jde opravdu o dílo, protože výsledný pořad je sestříhán, takže zapomeňte na zábavné přeřeky, bodré vtípky nebo nějaké napětí. Výsledkem je prezentace zajímavé osobnosti, která nikoho neuráží, ale také nerozesměje. O zpovídané osobě se dozvíte nesrovnatelně více než z jakéhokoliv jiného rozhovoru a (zdánlivě překvapivě) i víc než z TV medailonků všeho druhu (od GENu po 13.komnatu).

Na Y-psi-lonku málo bláznivé, ale aspoň se snadněji najde halva a -ata.

Že opravdu náročnou knihu nelze převést do filmu, je známo, Tento film ale dokazuje, že nelze ani na jejím základě vystavět velkolepý film, aniž by se od předlohy výrazněji odchýlil. Prostě film musí sledovat svou linii, respektující filmovou stavbu, a to znamená, že z myšlenek knihy musí vybírat. Čím víc se bude režisér snažit držet knihy, tím to bude horší. Takže dobří režiséři a scénáristi se o to nesnaží, a soustředí se na to milovníky knihy nenaštvat. Tady se to zjevně podařilo, ale za cenu, že filmový děj drží pohromadě jen těm, co knihu četli, nebo možná výjimečně citlivým a pozorným divákům. Proto nemohu dát plnou palbu (4.5 *), přestože pro mne ten film nemá chybu.