Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Horor
  • Krimi

Recenzie (82)

plagát

Hnev Titanov (2012) 

Virtuózní podívaná. Nechce být ničím jiným. Přesto jí mnozí opovrhují, protože je to "jen zábava". Přitom stačí jen vypnout makovici a vejrat a aspoň na hoďku a půl nic neřešit. Toto je showbussines, milánkové, nikoliv festival v Cannes. Copak někdo odsuzuje adrenalinové poutové atrakce? Na ty se buď vleze nebo ne. A neremcá se pak, že to nemělo žádnou myšlenku. A vyčítat velkým hercům, že se snaží stupidní dialogy zahrát jako by je napsal Shakespeare? Jsou to přece velcí herci ve velkofilmu. Něco takového může opravdu vadit jen hlupákovi, který si nevidí na špičku nosu. Snobovi, co má možná přehled, ale jinak ví prd. Přesný názor - verbal

plagát

Diabol v tele (2012) 

Dobré. Velmi dobré. Publikum uměnímilovné a srovnávající nechť si trhne nohou. Toto je znamenitý vymítačský film, kterému netřeba hrachové kaše, slizu a podobných středověkých rekvizit. Nehraje si na něco co není, i když by to zde patrně některé potěšilo.

plagát

To bude boj! (2012) 

Nic moc. Nehledě k faktu, že se Reese rozhodla pro toho vyššího a příliš "glamorous" chlapa, Pár omšelých vtipů v dialozích matky a dcery, několik za hubičku pořízených quasiakčníéch scén. Tuctovka do tuctu.

plagát

Smrť čaká všade (2008) odpad!

6 Oscarů? Za co? Za nerozhodnost v žánru? Za dvě hodiny předvídatelnosti? Za herce, kteří nemají co hrát a říkají dementní hesla? Za pokus o novou Apocalypse Now, který zkolaboval svými ambicemi? Ode mě je to apartní odpad hodný právě těch servilních 6ti Oscarů *Thumbs down* Dosti přesný komentář - verbal

plagát

Neznámy Shakespeare (2011) 

Je mi celkem fuk zda autorem velkého díla je Třeshruška nebo Houžvička či Slanina. Na jeho kráse a velikosti to nic nemění. Na druhou stranu, Kreilerova hypotéza připisující autorství Edwardovi de Vere, 17. hraběti z Oxfordu není nezajímavá. Emmerich mě renesančním thrillerem docela mile překvapil. Po technické stránce brilantní, herecké obsazení hvězdné a výkony přesné až mistrovské. Leč i jako dosti informovanému mi dalo dosti práce se orientovat v „who is who and when“ díky častým časovým skokům. Tam je to, bohužel, nemotorné a matoucí. Alžbětinské divadlo se v době největšího rozkvětu pyšnilo nejen přepychovými dekoracemi, leč zároveň i přepychovými kostýmy. Na této složce se, žel, ušetřilo se spolehnutím na fakt, že mainstreamové publikum to stejně neví. Mohlo by to být na 4 možná až 5 hvězd a stačilo málo. Škoda.

plagát

Štyri slnká (2012) 

Je to k uzoufání stejné. Slámovy filmy strkám do šuplíku "apartní monotónnost" a tím to pro mne hasne.

plagát

Ghost Rider 2 (2011) odpad!

K tomu se dá jen říct, že jde o šmíru nejhrubšího zrna. Obávám se, že Nicolas Cage už níže klesnout nemůže. Nebo ano...?

plagát

S*áči (2011) 

Šel jsem se podívat na kamarády z bezvadného seriálu. Bohužel zestárli, zkrotli, ztrotli a stali se téměř nesnesitelnými. Pravda, mohl jsem to předpokládat. Inu, moje chyba...

plagát

2012 (2009) 

Čirá lidová zábava, kterou Emmerich dokonale ovládá a necpe do ní přísady, které tam nepatří. Má snad někdo intelektuální problém když si kupuje lístek na horskou dráhu? :)

plagát

Princezná pre draka (2011) 

Mohlo to být horší. A mohlo to být i lepší. Vzhledem k finanční náročnosti CGI triků se české televizní pohádky neustále uchylují k příběhům jakoby pohádkovým, leč bez kouzel. Po slibném začátku jsem si říkal, že snad konečně…a ono nic. Po vyčerpání limitu určeného na celkem zdařilého draka se z pohádky stala kostýmní konverzačka, kterou nad vodou drží velmi dobrá kamera, skvěle vybrané lokace a výborná atmosféra scén zabíraných pouze ve světle pochodní a svíček a „velkofilmová“ hudba. A je nutno vyzdvihnout herecké obsazení a vedení herců, při kterém měl režisér Vít Karas velmi šťastnou ruku. Libuše Šafránková má šarmu na rozdávání a její smysl pro jemný humor a ironii je odzbrojující. Královská dvojice v podání Jaroslavy Kretschmerové a Jiřího Bartošky je jen lehounce groteskním obrazem starého manželství a oba umělci vytvořili skvělé duo protikladů. Jaroslava Kretschmerová svou královnu vybavila mnoha půvabnými detaily stárnoucího diblíka. Vojtěch Dyk je prostě člověk mnoha talentů, obdařený hereckým vkusem. Vlasně jsem nezachytil ani jeden křečovitý a na pilu grotesknosti či typicky české „pohádkovost“ tlačící výkon. A i když přesahy z pohádky do současnosti nebyly tím nejšťastnějším nápadem, byly vlastně jediným znakem, že jde o českou pohádku. A to pokládám za klad. Trocha kosmopolitnosti českému umění vždy prospívala.