Tuttovka

Spectre je fragmentárně dobrý film. Je zde hodně míst s kvalitní akcí i vtipných momentů. Reklama je poměrně vkusně schovaná a až na výjimky neruší dojem z filmu. Hudba kamera střih jsou na vysoké úrovni a nepotřebují dalších komentářů. Naprosto zásadní problém, ale nastává s hlavním padouchem. Waltz se v roli opravdu snaží, ale jeho počínání je poměrně nelogické. Jonathan Pryce v roli hlavního antihrdiny bondovky "Zítřek nikdy neumírá" řekl, že nejdůležitější na dobrém článku není, kdo, kdy, kde, jak, ale proč? Motivace hlavního antihrdiny ve Spectre je skutečně groteskní. Když jsem byl malý, tak mě také štvalo, že příbuzní měli raději mojí sestru, ale přiznám se, nepovraždil jsem je a dodnes ji nepronásleduji. Důvody hlavního padoucha pro jeho konání jsou skutečně retardované. Pokud bychom jim měly uvěřit, musely by být lépe vysvětleny. Když přišla věta,: "Já jsem zdrojem veškeré tvé bolesti," tak jsem málem vyprskl smíchy. Při představě, že by spolu byli předchozí padouši v jedné organizaci je velmi těžko uvěřitelná. Film není špatný, je možná trochu dlouhý, ale hlavně nechává na řadě míst zásadní pochybnosti, které většině diváků nabourávají zážitek z jeho sledování.

Pořad je určitě spíše shrnutím základních faktů o daných historických událostech. Padesát minut mluveného slova nemůže určitě nahradit kvalitní odbornou literaturu. Myslím si, že je užitečný pro řadu lidí, kteří se chtějí rychle dozvědět o určitém tématu to nejdůležitější. Přesto je to asi to nejkvalitnější, co na našich obrazovkách máme. Mnohdy je obsah pořadu relevantnější než dokumenty nebo knihy z populárně - historické produkce.

Rivalové (Rush) 2013 - recenze Rok 1976 nám dopřál řadu sportovních zážitků, které jsou dosud živé. Nemám však na mysli úspěchy našich fotbalistů ani hokejistů. Zřejmě nejdramatičtější boj v dějinách Formule 1 se odehrává v průběhu téhož roku. Dlouhý čas uplynul, než se ho kdokoli odvážil zfilmovat. Rivalové (Rush) ukazují svět plný velkého ega, odhodlání, ale i překonání sebe sama. Sedmdesátá léta a pach spálené gumy jsou nebezpečné prostředí. Strašák v podobě smrti číhal na každém kroku. Přesto se našla celá řada odvážných i lehkovážných mužů, kteří chtěli překonat to, co bylo považováno za nepřekonatelné. Jak jste poznali z mého oslavného tónu, jsem velkým obdivovatelem těchto mužů z dnes již dávno vyvanulých časů. Na rychlých kolech se rozvíjí příběh soustředěného génia a adrenalinového lamače srdcí. První, který nese na své ohnivzdorné kombinéze jméno Niki Lauda, proslul svou genialitou za volantem i technickými dovednostmi. Jamesi Huntovi, jeho rivalovi v tomto souboji, dala příroda do vínku onen potenciál rozeného bojovníka a odhodlanost neslučující se s pudem sebezáchovy. Zároveň mu nadělila i velkou míru nespoutanosti a přímočarosti. Rozdílnost jejich povah stejně jako různé společenské poměry, z kterých se vypracovali na vrchol, z nich učinily jedinečné herce tohoto představení. U snímků s takto silným nábojem je zcela nutné odlišit od sebe příběh a provedení. Na plátně cesta obou jezdců rozhodně nesrší akcí a rychlostí. Slabší tempo může řadu diváků zklamat. Je to způsobeno zaměřením na postavy protagonistů, které není pouhou sondou do závodnického světa. Osobní život rivalů hraje nezanedbatelnou roli. Střídání rovin vede ke zpomalení děje a místy až k jeho zadrhávání. Vytčený cíl tvůrců tkvěl přesně v této kombinaci a podařilo se jej splnit, byť vyvstaly problémy. Ron Howard si vybral velmi vhodný prostředek vyprávění. Značnou část událostí zprostředkují média a sportovní komentátoři. Souboj špičkových jezdců je velkým magnetem, ale rivalství bývá to, co sdělovací prostředky přitahuje a mnohdy je jimi i uměle vytvářeno. Rozhodnutí rozdělit vyprávění mezi novináře a protagonisty, bylo chytrým tahem, jenž dodal dílu opravdovost. Dialogové pasáže nejsou příliš dlouhé. Postavy konají a hovoří přímočaře. To je způsobeno koncentrací na děj. Tento minimalistický projev děj zrychluje, vytváří prostor divákově představivosti. Obraz Formule 1 se vším všudy odpovídá její reálné historii. Objevují se i skutečné závodní monoposty. Pozorným divákům je však nabídnuto několik těžko uvěřitelných záběrů. Samotných akčních sekvencí není velký počet a mnohdy vypadají poněkud amatérsky. Za všechny bych jmenoval záběry doprovázející předjíždění na „rovince“. Zejména pobavi pohled na Nikiho Laudu, který předjíždí svého stájového kolegu, jenž řídí totožný vůz a míjí jej rozdílem dobrých čtyřiceti kilometrů v hodině. Tato zakolísání nemůže zachránit ani svižná kamera připomínající skutečné natáčení závodu. Realistické průhledy skrze šasi vozů kombinované se zběsilými mechanickými zvuky navozují dobrou závodní atmosféru. Jejich větší koncentrace ale může rušit. Hans Zimmer vytáhl vkusný a mimořádně nápaditý soundtrack. Rockově laděná hudba velmi dobře koresponduje s prostředím i dobou, kdy se příběh odehrává. Na závěr je třeba říci, že Rivalové (Rush) skutečně nejsou čistě adrenalinovou akční podívanou ani doslovným životopisem. Kombinování více prvků má za následek jistou malátnost a nedá se hovořit o nějaké přílišné zábavě při jeho sledování. Emoce jsou však natolik silné, že přenesou i lehká zakolísání režiséra. Pravdou je, že Ron Howard se stal jakýmsi specialistou na životopisná vyprávění. Chtěl vytvořit film pro automobilové nadšence i zcela nezasvěcené publikum. Takové rozhodnutí je výzvou, která se ale neobejde bez kompromisů. Tvůrci jich učinili několik a pravděpodobně vytvořili jeden z nejpůsobivějších snímků o tomto sportu. Historie kinematografie rozhodně podobnou tematikou nepřetéká. I to možná svědčí o její náročnosti. Lze dodat jediné. Ať už závodění milujete či zatracujete, budete se těšit na plápolající šachovnicovou vlajku.