pan Hnědý

Obraz, který se rozplývá a zvuk, který doznívá. Dotek zvuku počasí, lesa, přírody, jako bych se na chvíli ocitl v optice Dona Askariana a jeho Avetik.

Peruánský, až snový art, který dozní po čase. Velká škoda, že jsem film neviděl ve festivalovém nádechu.

Film po kterém si člověk začne vážit každé vteřiny svého života. Emocionálně zdrcující film o umírání. Dvojnásobně silnější, když jde o člověka, který má rodinu a malé děti. Výkon Milana Peschela zaráží dech. Smích, smutek, slzy v očích - film, který mě zasáhl v plném rozsahu.

Závěrečná katarze perfektně vyzařuje vizionářskou Tsai optiku (stav vnitřního zdrcení bez východiska). Pouze pro náročné publikum.

Fyzicky bolestivý zážitek. Statická kamera, která zaznamenává prázdnotu a destrukci člověka. Podruhé nikdy. Viz. Willblake.

Film o sebeobětování za lásku a samotu. O člověku, který obětuje vlastní život, aby odčinil štěstí druhému za ublížení, které spáchal. Obětování za nenaplněné lásky, které se vzdáme příliš brzy, i když je velmi blízko. Sorrentino měl zůstat na stejné vlně originality, vizuální krásné optiky, než tvoří nyní - politicky angažované filmy o tom, jak ovlivnit člověka na bázi moderní společnosti a špinavých peněz.

Vizuální a sonický dotek australské performance skupiny Botborg.

Vizuální a hudební dotek American Honey (2016), minimálně pro mé oko a sluch. Ohlas z Sundance FF nepřesvědčil, přesto festivalový nádech zanechává dojem. Soundtrack Blow-Don't wait for us, ve mě stále rezonuje. [MFF Cinematik 2018]

Nejsilnější zážitek z letošního filmového festivalu Cinematik. Autentický, depresivně a hlavně technicky a herecky překonává další filmové standardy. Technicky kamerou na jeden záběr, bez jediného střihu a hlavně herecky (neherci podávají emocionálně zdrcující výkony). Andrea Berntzen překonává herečku Laia Costa z Victoria (2015). Nepamatuji takové ticho v kině v závěrečných titulcích a odchodu z kina. Síla. [MFF Cinematik 2018]

Gaspar Noé s nejsilnější dávkou lsd. Kamera opět působivě experimentální. Statiku zde nehledejte. Nejhorší ale je, že Noé nepřináší, ani nesymbolizuje filmem žádnou výpověď a zanechává divákovi pouze vizuální efekt a ještě k tomu na hranici snesitelnosti. V rámci nočního festivalu skvělá věc, ale pro mě i přes lásku k experimentálním filmům příliš slabé. [MFF Cinematik 2018]