honzii

Jestli je někdo filmový vizionář, pak je to Boyle se svým týmem. Z jednoduchého příběhu, jakkoli neuvěřitelného, se mu podařilo vytvořit velmi hodnotný celovečerní film, který okouzluje spíše formálními nápady, prostředím a hereckým výkonem Jamese Franca než samotným dějem. Je mi líto, jak spoře je tento film přijímán a proto zaokrouhluju nahoru a ne dolu.

Tohle mělo bejt točený na film, ten digitální look zde vypadá opravdu strašně, na tohle nejsem u Baye zvyklej. A co pak člověku zbývá, když to ani nevypadá pěkně. Ale John Krasinski byl celkem vtipná volba.

Docela jsem se i bavil! Ale ve chvílích, kdy to tak tvůrci moc nezamýšleli.

Už se mi trochu zajídají ty příběhy o otcích, kteří zasvětili svůj život nějaké organizaci na úkor rodiny, aby to pak doháněli v důchodu. A co čert nechtěl, zrovna, když mu to začne se starou rodinkou opět klapat (protože takhle to přeci často bývá), musí zneškodnit teroristickou organizaci, protože v CIA se prostě nenajde nikdo lepší než záchvaty a halucinacemi trpící, pomalej a starej pardál na sklonku života... Costner celý film táhne na zádech jako globus, zatímco mu neustále lítají klacky pod nohy v podobě klišoidního příběhu, naprosto trapné Amber Heard nebo toporných dialogů. Zachrání to jen charisma stárnoucího Costnera, pár dobrých humorných momentů a slušná režie.

"Usama." "Usama." Ti, kteří byli zklamáni u Hurt Lockera zde nejspíš jásat nebudou. Zero Dark Thirty není film, od kterého byste měli očekávat "zábavu" nebo "parádu". Zde opravdu nejde o vzrušení z draze natočených honiček a stříleček. Podobně jako v Hurt Lockerovi je středem filmu postava, která si projde od nezájmu (na začátku filmu říká, že se pro tu práci dobrovolně nepřihlásila, stejně tak jako v Hurt Lockerovi byl Renner převelen do nové jednotky) po zaujetí až k posedlosti. A tento její příběh se náhodou protne s příběhem Bina Ladina. Je neuvěřitelné, jak Kathryn Bigelow s naprostým klidem a nadhledem konfrontuje tento syrový, dramatický a velmi ženský příběh s honem na Ladina. A já nevím, jestli mě více zasáhnul příběh jedné cílevědomé zrzky, která porazila nepřítele USA, nebo ten místy nesnesitelně napínavý špionážní hon, který tak miluji díky Greengrassovi. Poslední půlhodinka mě nenechala vydechnout. Vřele doporučuji.

To, že se od toho žádnej zázrak čekat nedá, je jedna věc. Ale že to místy připomíná levnou parodii první 300, to už je trochu na pováženou, s přihlédnutím ke skoro dvojnásobnému rozpočtu. Herci nic moc, obraz o třídu dvě horší a místy nechutně přeplácaný nebo přepálený, atmosféra nebo kulervoucnost skoro nikde. Tohle není film pro srdcaře, ale pro desetiletý kluky, co nikdy neviděli prsa.

Takový napínavý thriller s přímočarým tahem na branku. Neeson mě upřímně bavil a jeho drsných 96 hodin jsem si neméně upřímně užíval.

Je to tak, že teprve druhý díl se stal opravdovým guilty pleasure. Ano, je to nahlavu, ale ve své prostoduchosti vlastně upřímnější než jednička. Jednička chtěla být plnohodnotným thrillerem, tady jde o čistou zábavu. Není to skvělé, ale když víte, jak se na to dívat, dá se to dobře slupnout jako malina.