honzii

Vynikající pokus o znepokojující thriller, který i přes neskutečný hype dokázal splnit většinu mých očekávání. Fincher mě konečně zase zaujal. Rozehrál pozoruhodnou hru plnou náznaků, ve které si nejsme jistí vůbec ničím. A když nám potom odkryje všechny karty, necítíme se podvedení. To, kam se poté příběh odebírá je úplně mimo divákovo očekávání a možná proto některým nesedělo finále. Ve svém vyznění je film ale natolik děsivý, že to finále opodstatnění má. Thriller, který má všechno - překvapení, napětí, pozoruhodné charaktery, atmosféru i krev. Oba hlavní protagonisté jsou ve svých rolích přesní nejen obsazením, ale i hereckými výkony. Affleck dokonale těží ze svého omezeného hereckého rejstříku a jeho prkennost zde perfektně slouží příběhu. Rosamund Pike zase přeskakuje z civilního sympatického projevu do chladné vypočítavosti stejně dobře, jako přeskakuje mezi různými americkými akcenty, a moc jí tuhle roli přeju. A jako poslední musím vyzdvihnout práci s hudbou a se zvukem, díky které jsem seděl dvě a půl hodiny jako přikovaný. Možná mi chybělo něco víc - větší komplexnost proměny postavy Amy, větší prostor pro Neila Patricka Harrise, lépe vysvětlené a vybudované motivace postav a podobně. Ale určitě se jedná o pozoruhodný film, který toho má hodně co nabídnout.

Jeden z nejvýstižnějších filmů naší doby. Ne náhodou je příběh zasazen do Tokia, které ideálně symbolizuje celý svět, zábavný, plný světel, hluku a rozkoší, kde je jednoduché podlehnout pokušení, ale těžké dosáhnout opravdového spojení. A právě jedno takové se povede navázat dvěma osamělým duším, které nedokáží najít cestu ani k vlastnímu partnerovi, ať už na začátku manželství, nebo v jeho pokročilém stádiu. A oba brzy poznají, jak důležité a vzácné to spojení je. Protože právě takové spojení nás dokáže naplnit nadějí, že se v tomto šíleném světě nemusíme cítit úplně sami. Jednoznačně nejlepší role Billa Murrayho a Scarlett Johanssonové.

Vesmírná blbina, která vám prostě sympatická buď je, nebo není. Určitě se dalo čekat více humoru, jeho nedostatek ale vyvažují právě sympatie k tak trochu trhlým postavám. Zároveň se dal čekat zajímavější příběh s neotřelým záporákem, jenže zde jakoby to bylo jedno. Záporák nabízí dostatečně zajímavou podívanou co se týče charismatu (Lee Pace jede), ale i hrozby (zničení galaxie) a v neposlední řadě funguje i to, že se záporák, snad narozdíl od všech ostatních postav bere příliš vážně a tím to celé působí jakoby klasicky až parodicky (scéna, kdy Petr před Ronanem zpívá a tančí). Vyprávění ve stylu "origins" nabízí úsměvné konfrontace mezi hlavními postavami (Gamora vs. Quill, všichni vs. Rocket atd) a jejich sblížení a utužování vztahu je velmi nosným prvkem filmu. K tomu si připočtěme další atraktivní postavy (roztomilý Groot, švihácký Yondu, Collector..), atraktivní lokace a jejich design (Knowhere, vězení, vesmírné lodě atd.), dostatek různorodé akce, stylový soundtrack, a vyjde vám prima zábava, která svým způsobem dává vzpomenout i na to, proč byl skvělý takový Červený trpaslík - parta nepříliš inteligentních outsiderů/blbounů se tu stává hrdiny a i přes počáteční vzájemné nesympatie přáteli. Pár podivných much se najde hlavně v logice, ale o tu v takovém filmu opravdu tolik nejde. Je to příjemně sebeironické, dostatečně cool, skvěle nadesignované, obsazené (Pratt je v roli Quilla přesný) i natočené a v celém tom světě Guardiens of the Galaxy je mi prostě dobře a nedivím se, že to sklízí finanční úspěchy napříč zeměkoulí.

Film roku, ne-li film desetiletí hlavně pro film samotný. Terrence Malick není senilní, naopak je v plné síle, schopný vyprávět eposy o lidskosti, víře, snech a odpuštění. Podle mého názoru zde patos, který mnohým může vadit, používá cíleně a účelně, stejně jako všechny jiné formální či režijní prostředky. V zásadě je důležité, že Malick našel určitou formu vyprávění, se kterou jsem se ještě u filmu nesetkal (u Tenké červené linie tyto tendence teprve tušíme) a funguje podle mého na výbornou. Tento film je ovšem na více zhlédnutí, na rozbory, analýzy a já se těším, až budu objevovat nové a nové roviny, které mi při první projekci utekly. A herecky je to neskutečné (ty děcka!!), stejně jako formálně (neotřelá kamera, široké sklo, přirozené světlo, barvy, kompozice.. a dokonalý zvuk). Tento film nemůže působit perfektně, protože je tak nový, tak autorský a tak subjektivní. Když se ale napojíte, čeká vás neuvěřitelný prožitek.

Hlavní role: Hanks, Wilson, ostrov..

Netřeba na Souboj Titánů házet špínu. Je to čistokrevný blockbuster pro potěšení základních diváckých choutek. Taková jednohubka, která se nesmí brát smrtelně vážně a hlavně srovnávat s původním filmem. A když se vám to povede, dostane se vám celkem zábavný úlet. Pozorování nového Souboje Titánů vám také moc usnadní forma. Triky, kamera a světlo jsou prostě nádherné, stejně jako Gemma Arterton, které jsem tu konečně docela přišel na chuť. Koncept a design místy příjemně překvapí (lokace, převozník, čarodějnice, jinové, efekty ...), jindy zase zachází za hranice trapnosti (bohové a jejich "můstek", Hádes a jeho účes, Medůza, Acrisius alá zrůda), což je velká škoda. Jako guilty pleasure však funguje velmi obstojně a hlavně pro milovníky CGI doporučuju.

Tady nemá cenu nějaké složité analýzy. Je to prostě dobrej film o pochybách jednoho profesionála a o jedné opravdu prekérní situaci. Napínavé, vtahující a Hanks mě potěšil - opět našel svojí novou rovinu.

Danny Boyle v zásadě natočil dokonalý film o záchraně planety, který nejen skvěle vypadá, ale i skvěle funguje (lehkost, s jakou Danny Boyle buduje atmosféru a emoce je neuvěřitelná, s rozporuplným finálem ať se každý popere po svém, pravda je, že přestože finále jde tak trochu proti tomu, co do té doby Boyle nastolil, své obrovské opodstatnění má). Film, který můžu vidět nekonečněkrát.

Za triky, Kevina Speceyho a Kate Bosworth. Myslím že jako pokračování série nezklamalo.

Ne, že bych se ve fast-foodech stravoval často a pravidělně, ale tenhle dokument člověku trochu otevře oči. Na mě to zapůsobilo. A nejde jen o McDonaldy, ale o stravování obecně. Člověku, který nesportuje a jí docela hodně, jako já, se hned chce jíst víc zeleniny a třeba si jít i zaběhat. Brávo.