honzii

Takový příjemný románový film/pohádka pro dospělé, kde se schází atraktivní herecký ansábl v čele s nádhernou a charismatickou Juliette Binoche. Neotřelé téma morálky, svobody a pokušení, skvělá režie i herci a linoucí se vůně čokolády. Mně se to moc líbilo.

Americký sniper je příběh hodný filmového plátna, ale přichází s křížkem po funuse. Veškerá jeho témata byla myslím už ztvárněna a nic moc navíc snímek bohužel nenabízí. Cooper sice poprvé pořádně hraje, krásná Sienna Miller pláče jako o život, umírají ženy, děti i kamarádi ve zbrani, ale protože nám film neříká nic, co bychom sami nevěděli nebo neviděli jinde, vše ztrácí na působivosti. A tak jediný opravdu silný a drsný moment, který by nám nabídl něco navíc, byl z úcty a strachu vynechán. Dramaticky to funguje slušně, ale například s napětím Clint moc dobře pracovat neumí a v celém filmu nastanou jen dvě tři scény, kdy ho opravdu cítíte, což je obrovská škoda. A tak i přes atraktivní látku, silné obsazení i tvůrčí ansábl přichází něco, co zaujme, ale nestrhne. Cením však přístup, který není ani moc patriotistický ani propagandistický. I když se to tam taky najde..

Jeden z nejlepších životopisných filmů, jaké jsem viděl. Kvalitní, neukecaná a až meditativní filmařina, perfekně podpořená dokonalou hudbou Philipa Glasse a neméně dokonalou kamerou starého prďáka Deakinse nám dá nahlédnout do života jednoho z nejinspirativnějších vůdců současnosti. A vy jen fascinovaně sledujete, jak před vámi roste ohromná osobnost od malého dítěte až po dospělého vůdce jedné z nejstarších a nejduchovnějších civilizací světa, to vše v jejích nejtěžších chvílích.

Vesmírná blbina, která vám prostě sympatická buď je, nebo není. Určitě se dalo čekat více humoru, jeho nedostatek ale vyvažují právě sympatie k tak trochu trhlým postavám. Zároveň se dal čekat zajímavější příběh s neotřelým záporákem, jenže zde jakoby to bylo jedno. Záporák nabízí dostatečně zajímavou podívanou co se týče charismatu (Lee Pace jede), ale i hrozby (zničení galaxie) a v neposlední řadě funguje i to, že se záporák, snad narozdíl od všech ostatních postav bere příliš vážně a tím to celé působí jakoby klasicky až parodicky (scéna, kdy Petr před Ronanem zpívá a tančí). Vyprávění ve stylu "origins" nabízí úsměvné konfrontace mezi hlavními postavami (Gamora vs. Quill, všichni vs. Rocket atd) a jejich sblížení a utužování vztahu je velmi nosným prvkem filmu. K tomu si připočtěme další atraktivní postavy (roztomilý Groot, švihácký Yondu, Collector..), atraktivní lokace a jejich design (Knowhere, vězení, vesmírné lodě atd.), dostatek různorodé akce, stylový soundtrack, a vyjde vám prima zábava, která svým způsobem dává vzpomenout i na to, proč byl skvělý takový Červený trpaslík - parta nepříliš inteligentních outsiderů/blbounů se tu stává hrdiny a i přes počáteční vzájemné nesympatie přáteli. Pár podivných much se najde hlavně v logice, ale o tu v takovém filmu opravdu tolik nejde. Je to příjemně sebeironické, dostatečně cool, skvěle nadesignované, obsazené (Pratt je v roli Quilla přesný) i natočené a v celém tom světě Guardiens of the Galaxy je mi prostě dobře a nedivím se, že to sklízí finanční úspěchy napříč zeměkoulí.

Smutný povzdech. Hobit teoreticky představuje momentální vrchol blockbusterové filmařiny, ale toto označení si rozhodně nezaslouží. Tady jsou důvody: Vůbec se nepodařilo vybudovat vztah diváka k postavě Barda (který je podle mě špatně obsazený) a k lidem z Jezerního města. Trpasličí armáda je až na Daina na praseti naprosto anonymní a těžko se jí fandí, když v jejím čele stojí dvě více méně nesympatické postavy (Thorin a Dain, ostatní trpaslíci jsou v pozadí). Thranduil je sice postava atraktivní, ale v zásadě trpí tím samým - díky své chladnosti postrádá jakékoli sympatie (což na konci tak trochu prkenně dohání). To vše má potom za následek docela přirozeně jediné - bitva pěti armád je nám fuk. To je naprosto skandální efekt (zvlášť když si uvědomíme, jak perfektně byly vybudované obě velké bitvy v předchozí trilogii PP). Film tak samozřejmě jakž takž funguje pouze v rovině jednotlivců, kterým hrozí nebezpečí. Tam je ale problém znalost děje či jeho předvídatelnost (Killi, Thorin, Legolas, Bilbo, Tauriel) a překombinované soubojové sekvence to nijak nezachraňují. Celý film, přestože přetéká pouťovými a trikovými orgiemi, naprosto postrádá silné audiovizuální momenty (větší hřích snad na blockbusteru spáchat nelze). Dramatické momenty nefungují, jak by měly (Thorinovo šílenství je ok, ale ta proměna?) a vše je naivní, zkratkovité, ploché. Režie je odosobněná bez větších dramatických nápadů (snad až na Thorinovo šílenství), pohádkovost zde už bohužel ničí vážnost a fatálnost příběhu a ani forma (hlavně kamera a hudba) přes své možnosti nenabízí nic navíc. Je to vysokorozpočtová rutina, která parazituje na nostalgii a vztazích z předchozí trilogie, ale selhává v budování těch nových. Velká škoda, Petere. Abych jen nehudroval, tak zde je to, co se povedlo: šílenství Richarda Armitage, arogance Lee Paceho, Azog

Fury na poli druho-válečných filmů nenabízí nového skoro nic. Naopak naplňuje popcornová očekávání a klasické šablony, což je v dnešní době po tolika druho-válečných filmech trestuhodné. Honí si triko, aby ukázal realitu krvavé války, ale nezapomíná na svuj účel - být blockbusterem. Ke konci už zůstává rozum stát, Brad za padinou zašlapuje poslední zbytky realističnosti a na konci už doufáte, že ta ostuda nějak slušně skončí. Za kameru a guilty pleasure třetí hvězda.

Emocionálně a audiovizuálně působivý, v žánru lehce rozpačitý, jako celek ne uplně kompaktní. Tento film si samozřejmě vyžaduje o něco přísnější měřítka než lecjaký trikový cajdák, s tím se musí počítat. Nolan možná je jinde, ale neznamená to jen to dobré. Nezvládnutý scénář podkopává vše a ruší jinak skvělý zážitek. Kéž by věnoval více péče logickým dírám a slepým uličkám, dialogům a omezení vesmírné kovbojštiny. Mohl to být skvělý film.

Dokonalost neexistuje a jestli ano, je nedokonalá. Newsroom je občas příliš rychlý, dosebezahleděný a bez znalostí americké politiky často absolutně nesrozumitelný. Postavy se předhánějí v roztržitých/sofistikovaných dialozích a často znějí podobně. ALE: Newsroom je prostě výtečně vykonstruovaný a promyšlený jako málokterý seriál. Sorkin s lehkostí využívá zpravodajský svět i reálné události k tomu, aby se vyjádřil k nejzásadnějším tématům týkajících se zpravodajské práce. To vše ilustruje na svých pozoruhodných charakterech, které si zamilujete pro jejich sílu i slabost. Když si k tomu připočtete, že seriálu nechybí tempo, napětí, intrky, humor i romance, možná vám vyjde jeden z nejlepších projektů HBO a vůbec seriálové produkce. Miluju ty charaktery, miluju to prostředí a trhá mi srdce, že jsem právě dokoukal poslední epizodu tohoto pozoruhodného počinu.

Tony Scott uměl a je radost sledovat jeho vždycky něčím ozvláštněnou režii. Takovéto filmy se už dneska netočí.

Tenhle film je zajímavý z několika důvodů. Ve světě, kde je hlavním měřítkem člověka sociální status, vypráví o partách, kde o vašem postavení rozhodují jen odhodlání a pěstí. Je v tom něco lidsky fundamentálního. Jakoby člověk byl předurčen k boji a dnes si jen složitě hledá motivaci v podobě fotbalu. Zároveň je to živočišné měření sil. Hledání vlastní hodnoty skrz fyzická vítězství. Právě proto mě na filmu nejvíce bavila postava vůdce hooligans. Jeho filozofie, motivace i schopnost manipulace. Přesto nemůžu s hodnocením výš. Na psychologickou sondu je to příliš naivní a prosté a deníčkové voiceovery hlavní postavy jsou dost otravné.