MikyAff

Ghúlové jsou zajisté zajímavé téma a díky tomu se také příjemně sledují. Zároveň obdivuji tvůrce, že se odvážili jít zde až do takového násilí, jaké můžeme vidět ke konci. Škoda jen, že jsme se nedočkali nějaké hlubší zápletky a děje. Nebo to tak přišlo jen mně? Nejzajímavější je nejspíš poslední díl, který ač je velice brutální, tak nám konečně ukáže pořádného Kanekiho. Škoda jen, že jsme si na to museli počkat tak dlouho. Aspoň díky tomu vypadá další série slibně. Nakonec snad jen dodat, že se zde objevil jeden z nejlepších openingů.

Naprostá paráda! Jsem hrozně ráda, že jsem se na to vydala do kina a mohla si tu podívanou užít plnými doušky. Sice nás tu už nic moc nepřekvapí. Během sledování odhadujeme, kde bude chyták tentokrát. I přes to jsem si to naprosto užila. Ty velkolepý scény s úžasnou hudbou, popisováním tajemství a parádními herci! Tohle mi fakt utkví v hlavě hodně dlouho. Největší obdiv zasluhuje úsek s házením karty a obzvlášť kouzelnický trik s umělým deštěm. Takhle soustředěná a zabraná jsem v kině nebyla poměrně dlouho. Vcelku srovnatelné s jedničkou, protože u obojího se najde něco, co v tom druhém chybí a nebo naopak přebývá.

Ne takový jako jednička, ale i tak si člověk při sledování celkem solidně ukáknul. Celkem jsem čekala, že když jsem takový cvok a jdu na to do kina, většinu času strávím s rukou před očima a budu se třást strachy. Z naší trojce, co jsme se na tenhle film sešli, jsem z filmu viděla prakticky nejvíc. Vlastně úplně všechno až na jednu jedinou scénu ke konci. Zbytek z nás si zakrýval oči nebo se stáčel do klubíčka a nyní cituji: ,,Koukala jsem na Janu, protože měla takovej pozitivní úsměv." Ano, správně. Já se při tom hororu usmívala. Tam totiž byly tak neuvěřitelně průhledný scény, že to jinak nešlo. Celkem i zbytečně protahovanej film, ale za to s úžasným bubákem, kterýho vidím teď všude možně. Prostě co je děsivějšího než hnusná jeptiška. Při té závěrečné scéně s ní, kdy hodila ten naprosto úžasně hnusnej úsměv, jsem měla husinu od nohou snad až na zadku a kdoví kde ještě.

Nějak tenhle díl nepovažuju za Marvelovku. V mým světě jsou Marvelovky totiž lepší. Jakožto jednohubka o Wolverinově příběhu se to dá v pohodě snést, ale člověk co chce větší zážitek nebo podívanou, má jednoduše smůlu. Ty rádoby velkoakční efekty, kdy je vysloveně znát, že herec je zachycený na laně, aby mohl lítat vzduchem, to opravdu nefunguje. Navíc teď, co už jsme mohli vidět Deadpoola v jeho samostatným filmu, je sranda sledovat, jak si to předtím ti filmaři zamotali.

Několik prvních dílů, kdy se začíná se zápisníkem lehce jen dovádět, to vypadá na velice slibnou sérii, kdy jsem se těšila, jaký různý intriky se budou vymýšlet a každou chvilku budeme někoho mordovat. Jenže to vydrželo opravdu chvilku. Potom se to zvrtlo v detektivní honění Kiry, kým byl každou chvilku někdo jiný a už to nebylo ono. Zápisník už se tolik neukazoval, primárním tématem se stalo honění padoucha. Hlavně odchod jisté postavy mi hrozně zasáhl a bez ní už to nebylo vůbec ono. I tak jsem ale dychtivě všechny díly viděla během jednoho týdne. Ono i když už se to netáhne v liniích, v jakých jsem si představovala, tak i přesto si to diváka opravdu hrozně získá. Ani nevím jak, ale k postavám jsem velmi rychle přilnula a to včetně Shinigamiho Ryuka, který se mi zezačátku absolutně nelíbil, ale po nějakém čase si jeho zlověstný smích jednoduše oblíbíte. Navíc jsem asi prostě úchyl, ale mám slabost i pro kreslený kluky. Ryuzakim jsem se okamžitě stala posedlá a i když to občas bylo na hraně, tak Raito taky dost bodoval. Death Note sliboval skvělý anime zážitek a v jistém směru to také splnil.

Trailer dokázal příjemně nalákat, tak jsem čekala, jak parádní horor zažiju. Nezažila. Jediný, co tu tak nejvíc funguje je atmosféra. Ale ne hororová. Prostě jsem jen celou dobu byla znechucená, jak divnou rodinku tu pozoruju. S mamkou jsme si nepadly do oka na první pohled. Taťka byl zezačátku v pohodě, ale někdy v půlce filmu se náš vztah rozpadl. Dva malý fakany, co honí kozla bych nejradši hodila do řeky, ať si je užijou jinde. S divným klučinou jsme to nějak ustáli a vlastně jediný, kdo u mě celkem zabodoval byla blondýna. Těšila jsem se na větší týrání z pohledu čarodějnice, intriky a podobně. Ta však nemusela udělat téměř nic a celá rodina šla rychle do sr.. kytek. Nějak mi tyhle psychologicky zaměřený horory nesedí. Nefugujou na mě. Byť to může být sebelíp zahraný, tak si někdy radši pustim tuctovou lekačku s příšerama a litry krve. Navíc, když v momentě, kdy se tam konečně nějaká čarodějnice objeví v chlívku u kozy a čeká nás její pohled a smích, tak jsem jen dostala záchvat smíchu s bábou. To účel nejspíš nebyl.

Nějak bych ani nečekala, že když budeme celou stopáž filmu zavření na jednom místě s jedním hercem, bude to nějak extra velká zábava. Ale že se budu ve velmi vypjatých chvílích nudit, to zas ne. Ryan Reynolds si tu jede solidní sólo vystoupení, kterým ohromuje celou dobu. Jakmile se blížíme do finále, říkáme si, že by to přeci jen mohlo skončit happy endem, ale stále tam někde je červík pochyb, že to tak tvůrci neudělají. Právě ten konec je také nejspíš nejsilnějším momentem celého filmu.

Bez výrazného děje nebo zápletky. Bez zajímavých herců, snad až s vyjímkou Ryana Reynoldse. Ten byl tak to jediný, co mi dokázalo odradit od vypnutí. Bez vtipu. Sakra, to byla ale ztráta času. Trojka nebyl zas tak špatná a čekala bych, že jako u většiny filmů, bude jednička daleko lepší. Nojo, mýlila jsem se.

Oproti jedničce je to horší, co si budeme nalhávat. Zápletka není tolik originální a hlavně prostředí akční střílečky nikterak zábavné. To, že z Kirita udělali vzhledově spíš holku mi taky zrovna na nadšení nepřidalo. I když jeho pozdější vývoj vztahu se Shine byl zajímavý. Konečně tam neotravovala Yui nebo Asuna a mohla jsem si ho užít. Jenže uprostřed série se zas změnila dějová linka a šlo to do háje. Přiznám se, že lov Excaliburu jsem ještě ustála. Jakmile však přešla pozornost na Asunu, sledování jsem ukončila.

Klidně tomu i ty čtyři dám. Proč? Protože po dlouhé době je tu pořad, kvůli kterému jsem ochotná zapnout nejen televizi, ale dokonce i Novu a to je co říct. Je fajn vidět až zparodované verze známých písní. Někdy se člověk navzteká, jak to zkazili a jindy se rád od srdce zasměje. Pořád ale nesmíme zapomínat, že se jedná o český pořad, takže o rádoby vtipné, ale až trapné hlášky, tu není nikdy nouze.