flu

Geniální mix osmdesátkové spielbergovské estetiky a kingovských "mládežnických" psychohororu z téže dekády. To vše opentlené špičkově poskládaným dobovým soundtrackem a originální muzikou, která zní jako nějaké ztracené skladby mistra Carpentera. Že by seriál roku?

Hypnotická noční můra, která vystihuje atmosféru současného Turecka tak trefně, že lépe už to snad ani nejde.

Quality TV pro náročného diváka. „Show Me a Hero“ je pečlivá a faktograficky přesná dramatizace ideového a politického střetu mezi komunálními politiky, (ne)spravedlivě rozhořčenými občany a hnutím za práva menšin, jehož středobodem se v 70. a 80. letech 20. století stala výstavba sociálního bydlení ve většinově bělošských čtvrtích města Yonkers ve státě New York. Je obdivuhodné, že i z tak nezáživné a ryze lokální látky, jakým komunální politika jednoho z několika desítek předměstí gigantické severoamerické metropole bezesporu je, dokázali Simon, Zorzi, Haggis a celý herecký ansámbl (Oscar Isaac ten Zlatý Globus dostal zcela zaslouženě, nicméně za zmínku stojí i výborný Alfred Molina či v podstatě všechny hlavní ženské postavy v čele s Katherine Keener, které jsou zahrané opravdu skvěle) vytřískat solidní dramatický potenciál a přetavili ji v obecně platnou moralitku o povaze politiky, síle předsudků a víře v demokracii. Což jsou ostatně témata, která palčivě rezonují (nejen) americkou společností i dnes, byť v odlišném kontextu. Závěrem lze jen doufat, že Simon onu laťku, kterou sám sobě svými předchozími projekty (Corner, The Wire, Generation Kill, Treme a s nepodstatnými výhradami i Show Me a Hero) nastavil proklatě vysoko, dokáže udržet i do budoucna.

You should move to a small town, where the rule of law still exists. You will not survive here. You are not a wolf. And this is the land of wolves now. Bezchybné...

Solidní španělská žánrovka. Člověku se určitě vybaví první série "True Detective" (andaluzský venkov kdesi na "hlubokém jihu", močály, sériový vrah, dvojka svérázných detektivů), leč "La Isla Mínima" se obejde bez přehnaného filozofování a vzhledem ke klasické filmové stopáži si nemůže dovolit ani žádné košaté odbočky. Příběh je tak načrtnut jednoduchými tahy, rámován nádhernou kamerou Alexe Catalána a do zneklidňující nejednoznačnosti zabarven zasazením do postfrankistické kocoviny léta páně 1980.

Americký Středozápad, sníh, krev, více či méně vyšinuté charaktery a pár jedinců, kteří si v tom všeobecném blouznění dokázali udržet rozum a lidskou důstojnost. Seriál zachoval veškeré ingredience filmového Farga (včetně pořádné dávky černočerného humoru) a zároveň se dokázal od svého předchůdce plně emancipovat. Výsledek pak působí dojmem jakéhosi paralelního coenovského vesmíru, který je fanouškům tvorby obou bratří zároveň důvěrně známý a přitom v mnoha ohledech zcela odlišný. První série za 4*, druhá za plný počet (řemeslně excelentně provedený pastiš na sedmdesátkovou kinematografii a sarkasticky zlomyslná pocta celé té éře jako takové).

Východní Brooklyn, 1980s, skvadra totálně zkorumpovaných policajtů, loupeže, vydírání, dealování, kokain, chlast a nekonečný kolotoč peněz... zkrátka příslovečná "the Game" se vším všudy. Stranger than fiction.

Odchylek od - dle mého názoru téměř nezfilmovatelné - předlohy je tam více než dost. Nicméně, pokud se přes to dokážete přenést, zbyde vám řemeslně poctivě natočenou žánrovka, jaká tady už dlouho nebyla. A byť je to natočené jen "na motivy" knihy, pořád se jedná o jednu z mála těch opravdu dobrých adaptací P.K.Dicka.

Životopisný seriál? Dokudrama? Ale kdeže. Právě ona "wannabe" biografická a dokumentární rovina je tím místem, kde "Narcos" selhávají na celé čáře. O pozadí vzestupu kartelů v zemi, která byla od konce čtyřicátých let dvacátého století soustavně rvána na kusy šíleným politickým násilím (liberálové vs konzervativci, levicové guerilly, paras, eskadry smrti, stovky tisíc mrtvých), se člověk nedozví vůbec nic. Stejně tak tvůrci zcela rezignovali na to, aby osvětlili vazby mezi organizovaným zločinem a byznysem, politikou, bezpečnostním aparátem, zkrátka všemi těmi, kteří mu poskytují (poskytovali?) legitimitu a krytí a umožnili drogovým kartelům, aby se v daném místě a době staly integrální součástí celé společnosti. V neposlední řadě pak "Narcos" dost manipulativně pracují jak s fakty, tak s více či méně divokými fámami a v celé řadě případů pak skutečné události popisují úplně jinak, než se ve skutečnosti odehrály. Což by nevadilo, pokud by tvůrci přiznali, že to celé je ryzí fikce (based on facts), což se jaksi nestalo. Ve výsledku pak "Narcos" rozhodně nepřináší žádný nový pohled na onu nešťastnou válku proti drogám, nýbrž jen starou dobrou pohádku o boji amerického dobra s kolumbijským drogovým zlem. Což je dle mého názoru poněkud málo...

Prostřednictvím paralelně vyprávěných příběhu arizonské dobrovolnické milice a michoacánských "Autodefensas ciudadanas" se autorům podařilo zachytit válku proti drogovým kartelům, která v jednotlivých mexických státech s proměnlivou intenzitou zuří už řadu let, v celé její nejednoznačnosti a se všemi morálními dilematy, které ji zákonitě doprovázejí. Navíc se dokázali vyhnout jakémukoliv patosu a bulvární senzacechtivosti. Výsledkem je dokument, který beze zbytku naplňuje otřepanou frázi, že skutečnost je mnohdy "stranger than fiction".