Johgas

Když žijete po svém, zraňujete tím okolí. Když žijete podle okolí, zraňujete sebe. Ale jak z toho ven? A co to vlastně je ta svoboda? Stojí nám to vůbec za to? Úžasné herecké výkony, prisámbohu, že Nicole Kidman jsem nepoznala :-) Se zatnutím zubů jsem přežila i Julianne Morre - jejíž příběh jsem nepochopila vůbec. O tom více mě oslovily zbývající dva. Co mě trošku rušilo, byl soundtrack, toho expresivního klavíru tam občas bylo o dost více, než děj snesl.

Kája prostě není herec. A než podepíšete jakoukoliv smlouvu, tak si ji pořádně přečtěte. A to je všechno, co jsem vám k tomu chtěla říct.

Velké zklamání. Nenechte se zmást, není to komedie, spíš zmatený film, který žánrově neví, kam patří. I Alan Rickman mi připadal, že do toho filmu nepatří. Zápletka docela nudná. Paul Oakenfeld je normálně skvělý, ale ani jeho hudba do tohoto filmu nezapadala.

Hm. Asi nejsem naladěná na tuhle vlnu. Vlnu jinotajů, symbolů, a co já vím čeho všeho ještě. Mně to prostě nebavilo. Konec byl drsný.

Výborný film, který jsem náhodou viděla krátce po smrti pana Brzobohatého. Pan Herec...ovšem velký dojem na mě udělal i Jan Kačer v roli psychiatra - jeho výroky by se měly tesat. Jinak film je temný, hodně depresivní...východisko jsem neviděla...Kamera a režie mi zas tak abstraktní nepřišla, ale hudba - ta se zažírala do morku kostí....přiznávám, nespalo se mi po tom úplně lehce...

Výborný film o spojení světa zločinu, policie a spravedlnosti. Jako dítě jsem ten film v 80. letech nechápala; bohužel díky naší realitě teď už dobře vím, o čem to je. Pravda není - je jen názor a ten se liší v závislosti na tom, kdo ho říká...asi tak.

Napínavá psychologická detektivka. Hodně koček a hodně myší, divák jen tak tak tuší, jak jsou rozdány karty...Nesedl mi Alan Delon - byl příliš kožený, na rozdíl od skvělého Clauda Brasseura, který tento film udělal. Závěr mi přišel až moc vykonstruovaný, scéna na vyhlídce podle mě už byla nadbytečná. Ale fakt napínavé.

Televizní film, s úspornými kulisami, kostýmy a velmi pěknými hereckými výkony. O nemoc jako takovou tu nejde; jde o rodinné vztahy a "vztahy v kolektivu pracovníků". Mezigenerační drama, kdy to staré stáří, co všechno vidělo a slyšelo a zná nejlépe se snaží utlouct to mladé, progresivní, nezkušené a naivní (skvělý Jiří Bartoška). Fandila jsem jemu, on dokázal ústav rozhýbat a očisit od zatuchlých postupů a Eva (Jana Brejchová) měla šanci se připojit "ke vzletu vhůru", jakkoliv těžkému. Vztahy v rodině bez komentáře, matka i sestra na vraždu - nechápavé a velmi jedovaté ženy. Komunikaci křikem nemusím....Prostě to Eva měla těžké a klobouk dolů, že všechno ustála. Ani na vteřinu jsem neměla pocit, že bych s ní kdy chtěla měnit. Shrnutí - mezilidské vztahy v 80. letech nebyly žádný med a tento TV film je věrně zachytil...

smutný film o pádu až na dno...nebo dokonce až pod dno.. Jack Lemmon herecky exceluje, při jeho záchvatech mne mrazilo, hlavně scéna ve skleníku ukázala destrukci osobnosti tak věrohodně, až mi bylo zle. U otevřeného konce jsem si říkala spolu s autory filmu "existuje vůbec cesta ven"? Odpověď neznám.

Nemám moc v oblibě Raymonda Chandlera, tudíž ani Phila Marlowa. K filmu jsem tedy proto přistupovala nedůvěřivě. Do atmosféry mne vtáhl okamžitě. Sice je děj trošku zamotaný - padouchů, co všichni nosí oblek a vypadají stejně, tam je poměrně dost, a jeden druhého vraždí jak na běžícím páse:-) - ale ta atmosféra je hodně hustá. Vydržela jsem na to koukat 2 hodiny bez dechu. Trošku mi vadilo, že některé dějové linie nebyly dokončené - například sešit šifer, které Phil odklonil ze stolu jednoho ze zabitých padouchů, vzápětí ho nabízí dalšímu záporňákovi, který je ihned poté zastřelen - ale my se nedozvíme, k čemu se sešit vztahuje? Gamblerství, drogy, pornografie - co v něm je? Nejsem velmi zběhlá ve filmových termínech, takže definici film-noir bych neodříkala, ale z tohoto snímku ta hustá černá atmsoféra, plná mlhy, jen čiší...velmi povedené.