flakik

Zajímavý příběh ještě zajímavější chůvy/fotografky, která nafotila extrémně úžasnou práci. Škoda, že dokument nešel víc do detailu a vždy utekl od tématu, když mezi některými pamětníky docházelo k neshodě a zvláště pak, když se začalo mluvit i o její "temnější" stránce. To přeci nevadí, že bere děti na jatka, hlavně že dělá skvělé fotografie.

Uff, americké klišé - hoši a děvčata bojují za nás a když se vrací s PTSS/PTSD, je potřeba jim pomoct. Druhou část nepopírám, ale nešli do toho už vlastně s tímto rizikem, nikdo jim nesdělil všechny možné následky? Navíc se zde setkáváme s případy, kdy se veteráni chystají spáchat sebevraždu nebo ji dokonce zrovna páchají a jen čekají, než zaberou prášky nebo pomalu vykrvácí. Co mezitím dělat? Zavolám přeci na krizovou linku, spíš se mi to zdá jako určitý druh exhibicionismu, který je zde zakryt "heroickými" výkony. Takže celých 47 minut sledujeme pracovníky call centra, jak se postupně vypořádávají s dalším a dalším člověkem, který neví co vlastně chce, leda na sebe upozornit. Velký obdiv, že mají tak pevné nervy.

Zprvu se dokument zdá být jen o jedné obyčejné ženě a její rodině. S uplývajícími minutami ale nakonec její srdceryvný příběh dostane každého, především pak každého rodiče. A ačkoliv je Joanna jen jedna z mnoha a její příběh není ojedinělý, je přeci jen svým způsobem jiná a výjimečná, jako každý.

Vizuálně velice podmanivý dokument se silným příběhem, který však bohužel zvýrazňuje některá klišé a silně zobecňuje některé skutečnosti - historický úvod o vykořisťování Afriky bílým mužem, zlá petrolejářská společnost sídlící ve Velké Británii, opět vlastněná bílým mužem, pouze evropská žurnalistka používající pokoutné nahrávací metody se snaží tento obraz zlepšit. Ale svět není jen černobílý, což by měl dokument zachycovat.

Film prázdný jako vymlácená sláma. Strávil jsem v kině více jak dvě hodiny, což si myslím, že je na takový film až moc. Začátek vypadá jako nezdařená kopie Ďábel nosí Pradu, Anne Hathaway má pro svou změnu aspoň nějaké opodstatnění a proměna přichází postupně. S Anou to však vypadá,že se prostě ráno probudila a řekla si, že už dále nebude ušlápnutá šmudla, čemuž nikdo nevěří ani ve snu. Zbytek filmu mi spíš připomínal Twilight Ságu, kdy hlavní hrdina po ní touží a strašně ji chce, ale zároveň lpí na svých pravidlech, která stejně hned při první příležitosti poruší. Ona se pak zase nemůže rozhodnout, jestli ano nebo ne a tak to jde celé dvě hodiny, kdy je divák utahán a jediné, co si přeje, je nějaké finále, kterým to skončí. V tomto případě bylo finále tedy mnohem slabší, než ostatní pseudo BDSM hrátky v průběhu filmu. A aby ještě toho nebylo málo, chvíli jsem si myslel, že se nejedná o 50 odstínů šedi, ale o seriál Chirurgové, když jsou v Seattlu a najednou se objeví doktorka Greyová. Už chyběl jenom zbytek týmu a BDSM hrátky se mohly přesunout do úplně jiné roviny. Přesto dávám dvě hvězdy a to za poměrně vydařený soundtrack k filmu a dynamickou kameru. Ta se sice snažila nás přesvědčit, že to mezi Anou a Christianem aspoň zdánlivě jiskří, ale bohužel jejich herecké výkony vykazovaly úplný opak.

"Nová" verze Popelky z dílny Walta Disneyho bohužel nepřinesla nic moc nového. Byl jsem docela překvapen, že ačkoliv se jedná o pohádku, především pro děti nebo pro rodiny s dětmi, tak je v ní až příliš mnoho smrti. Ve většině verzí začíná Popelka tím, že je bez matky. Zde ale postupně ve filmu vidíme zemřít její matku, pak se vyrovnává se smrtí otce, a abychom zachovali magické pohádkové číslo tři, zemře i samotný král, což taky není zrovna obvyklé. Poté, co se objevila na scéně macecha se svými dcerami, především pak Anastázií (Holliday Grainer), jsem se cítil, jako bych se ocitl v dalším dílu Downton Abbey, čemuž tak trochu nasvědčovalo i uspořádání kuchyně se systémem zvonků. Poněkud zvláštní byly také kostýmy. Pokud si vzpomenu na Věčný příběh, měl jasnou stylizaci do období renesance, stejně tak naše klasická Popelka s Libuší Šafránkovou. Zde jsem ale nevěděl, jestli jsem v renesanci, baroku nebo podle šatů macechy už dokonce v předválečných letech 20. století. Tahle kolize působila poměrně rušivým dojmem, i když kostýmy jsou víc než nádherné včetně dekorací zámku i domu, kde PopElka žije, který je doveden do nejmenších detailů a najdete zvířecí motivy doslova všude, od lustrů, přes tapety až po soupravu na šití. Jedno z velkých finálí je, když se objeví na scéně kouzelná víla kmotřička a začne čarovat. V té chvíli začíná i silná parketa dílny Walta Disneyho, který umí dělat zázraky na počkání. Bohužel je to pro Helen Bonham Carter jediná chvíle, kdy se ve filmu objeví a "odvede svou práci". Zdá se, že "starší" herečky jako je Helen Bonham Carter a Cate Blanchett se nedají srovnávat s mladou nastupující generací a i ve svých velmi krátkých chvílích dokážou zazářit mnohem víc než ostatní v celém filmu. Druhým velkým finálem je pak samozřejmě bál. Zámky, jaké tvoří Disney, jsou sice již klasikou, ale klasikou, která se snad nikdy neohraje a ani neokouká, včetně všeho blyštivého pozlátka a ohňostrojů okolo. Jak jsem již ale začal, toto zpracování nepřináší do příběhu prakticky nic nového. Zdá se, že Disney se jen snaží vydolovat něco víc z již tak známé klasiky, jako je animovaná Popelka z roku 1950 a zvýšit tak tržby na merchandisingu. Čemuž by možná víc pomohlo, kdyby bylo ve filmu použito více písní a nebyly by ponechány až na závěrečné titulky, kdy stejně většina publika odchází. Nicméně tato verze sice zcela nenadchne, ale taky neurazí a připomíná mi, že na pohádky nebudu nikdy příliš starý.

Přes dvě hodiny nudy, kterou nezachrání ani světoznámé hity tohoto skvělého zpěváka, natož pak taneční kreace Chadwicka Bosemana, který je, připusťme si to, spíše seriálovým hercem. Skokový střih vyvolává více zmatku než užitku a nechává v divákovi více otázek, než by bylo záhodno. Žádné napětí, překvapení nebo jasnější linie, co tím chtěl autor říct...

Pro mě naprosto plochý film bez jakéhokoliv překvapení. Připadá mi to jen jako řemeslně solidní práce, ale jen jako jedna z mnoha, která sice neurazí, ale bohužel ani nenadchne. Prostřihy s válečnými loděmi, tanky a letadly, které mají divákovi připomínat, že je válka mi přišly zbytečné a jen protahující už tak zbytečně dlouhý děj. Alan Turing je hrdina a zaslouží si film, ale zpracování by mělo být jiné, hlubší, ne jen tuctový americký trhák, nepochybuji ovšem, že Akademii se to bude líbit.

Velice slabý pokus o okopírování britského sitkomu Mrs Brown's Boys a převedení do českého prostředí. Pár světlých momentů by se se zavřením obou očí a zatnutím zubů našlo, proto aspoň jedna hvězda. Ale od TV NOVA se víc v tomto žánru asi čekat nedá.

Po dlouhé, dlouhé, opravdu dlouhé době nějaký americký film, který mě poměrně chytil. Pravda, nejsilnější stránkou je hudba, která je provázána celým filmem a nemá ani moc výkyvy, že by její kvalita šla rapidně nahoru a zase dolů, ale neustále se drží nad průměrem, pokud nevylítne extrémně vysoko. U filmu ale nezáleží na hudbě. Proto je škoda, že John Carney lépe nevyužil to, s čím začal. Časové mezery a smyčky na začátku byly skvělé a čekal jsem, kdy se zase něco podobného stane, ale tahle hra s časem úplně skončila, což si myslím, že je hoooodně velká škoda, protože by to film posunulo ještě o kus výš. I tak ale plný počet za skvělou hudbu i filmové osvěžení.