Chasida

Alejandro González Iňarritu je bezesporu dobrý režisér. Nicméně Babel se mu příliš nevyvedl. 1. Téměř dvě a půl hodiny jsou na povídkový film až příliš. O půl hodiny (nebo raději hodinu) méně a bylo by to mnohem lepší. 2. V podstatě jinačí Amores Perros, které se mi mimochodem líbilo. Opět tři prolnuté povídky, ve kterých jsou ukázány jejich styčné body. Psí lásky mi však přišly svým způsobem provázanější a koherentnější - to bude zřejmě prostředím, ve kterém se odehrávaly. Oproti tomu Babel je Mexiko, Maroko a Japonsko. Mexiko a Maroko mají (i přes mnoho odlišností) svým způsobem něco společného, ale Japonsko? Že by se Iňarritu snažil zapojit kontrast? Ale proč? Aby ukázal nějakou myšlenku? Nemyslím, vždyť jedinou myšlenkou (a to imho dost mělkou) je, že vše závisí na náhodě. 3. Opravdu tam bylo nutno připojovat Japonsko kvůli příhodě s puškou? Nevím, co bylo záměrem - delší stopáž, výlet do Japonska nebo něco jiného - ale pro mě to nevyšlo.

You can't always have what you want aneb další příběh o osudové lásce. A jak už to s osudovou láskou bývá, ani zde to její aktérům nemůže (nebo může?) vyjít. Otázkou zůstává, zda to opravdu vyjít nemohlo nebo zda mohlo, ale kvůli tlaku okolností a společnosti příběh nedospěl ke šťastnému konci. I když já osobně šťastné konce nemusím a Brokeback Mountain mě v tomto směřování mého srdce pouze utvrdila. Jinými slovy - Ang Lee vytvořil zajímavý pohled na praxi dvojího žití, oddělených životů, které se prolínají, ale je příliš těžké je hrát, natož je žít. Velice mě potěšil výkon obou hlavních představitelů, skvělá hudba (!!!), krásná krajina a celé vyznění filmu. Proto čtyři hvězdy. I když jsem sám zvědavý, jestli si Brokeback Mountain podrží toto hodnocení i po dalším shlédnutí. Do té doby můžu pouze říct: Díky Angu!

Zásah. A do černého. No Country for Old Men mě fakt dostalo, od začátku do konce jsem byl zvolna pohlcován. Celkově ve mně zůstal stejný dojem jako po shlédnutí Cesty. Cormac McCarthy a jeho adaptace u mě bodují.