barbara5

Film se skládá retrospektivních pohledů a asociací. Příběh staré ženy, která žije v bytě, kam ji každodenně chodí navštěvovat manželka jejího syna, Luka. Její syn jí neustále píše o tom, jak cestuje po Americe, točí filmy a kupuje jí dárky, které jí co nevidět doveze. Stará žena vede dlouhé rozpravy s Lukou, která ví, že její manžel je politickým vězněm a že matce píše dopisy o natáčení v Americe, jen aby neměla strach. Nakonec se syn jednoho dne vrací domů, ale zjišťuje, že jeho matka už je dávno mrtvá.

Velmi silný a citlivý příběh, popisující snahu přežít a vnímání světa očima malého chlapce, kterého odsoudila a vyvrhla nejen společnost, ale také vlastní matka. Malý chlapec utíká ze svého domu, kde žije se svou matkou, která se o něj nestará, důležitější pro ni jsou její milenci a vyčítá mu, že jí zpackal život. Chlapec se o sebe začíná starat sám. Bydlí v rezavé staré lodi a sbírá železo a plechovky, jež pak prodává do sběru. Za těžce vydělané peníze si kupuje obživu. Seznamuje se s Kuleczkou, se kterou si začíná být velmi blízký a tak spolu plánují útěk. Vše nakonec překazí její sestra, která na chlapce zavolá policii a sociálku.

Tři příběhy. Tři generace maďarské rodiny. Morosgoványi, jež je poskokem v rodině poručíka, tráví čas buď prací a nebo ukájením se nad představami žen, se kterými sdílí dům. Jeho syn je přeborníkem v rychložraní, stejně jako jeho manželka. Jejich syn je vycpavačem zvířat. Podle otce nepovedený, jelikož je moc hubený. Každodenně nakupuje svému otci zásoby másla a čokolády, ale ani to jeho otci nestačí a neváží si lásky, která je mu jakýmsi zvrhlým způsobem dokazována. Film, který je sice zvrhlý a místy hraničí s nechutností, avšak na druhou stranu, nemůžeme Pálfimu upřít podání situací, jako je klofnutí do penisu, zmínka o tom, že byla po Kalmánovi pojmenována technika blití, čí promyšlenost sebevraždy, jak ji spáchá Lajoska. Vše je natočeno dokonalým způsobem a od jedné z úvodních scén, kdy vidíme, co všechno taková vana může pojmout, jsme fascinováni strhujícím a zároveň neskutečným příběhem.

Klaus Schneider bojuje v první světové válce, kde utrpí zranění hlavy a tak je léčen u doktora Emila Bettlheima. Ten u něj objeví výjimečné schopnosti. Zjistí, že Schneider umí číst myšlenky a předpovídat budoucnost a tak Emil chce, aby u něj Klaus po válce studoval. Klaus potkává vojáka, se kterým sloužil v první světové válce a ten mu nabízí, aby spolu vystupovali ve varieté. Dá si umělecké jméno Hannusen a začne cestovat. V Československu je zatčen a obviněn ze šarlatánství. Obvinění ho nakonec sprostí a tak se vydává do Berlína, kde nadále vystupuje se svou velkolepou show. I když se po celou dobu nechce zapojovat do politických aktivit, protože ví, že žije ve světě, který je plný zloby a zákeřností a vše je odsouzeno k zániku, je při jedné konferenci novináři vyprovokován k tomu, aby předpověděl, kdo bude kancléřem. V Německu se politická situace začne naprosto měnit, blíží se druhá světová válka, všichni Hannusenovi kamarádi a jiní umělci odjíždějí z Německa, jen on zůstává, protože věří, že bude mít v politických kruzích zastánce, kteří ho ochrání.

Jedná se o film, který je založen na deseti dlouhých záběrech. Díky své originální formě, která je vytvořena nejen vyprázdněnou narací, ale také statickým snímáním se snímek obejde bez dialogů, ať už se jedná o scénu, kde lidé plavou v bazénu a poté provádějí pohlavní styk, kdy přijde stará žena na hřiště a zkolabuje nebo když přijede muž s autem, nafoukne skákací hrad a čeká, až za ním přijdou zákazníci. Na jednu stranu bychom film mohli označit dílo, který nemá žádné poslání a nic nám nesděluje, ale opak je pravdou. Tejút nám naprosto dokonale vytváří prostředí, během kterého se můžeme zamyslet, pobavit a pokochat se krásnou krajinou. U tohoto filmu bychom mohli vidět minimalistické pojetí, což nám otvírá prostor pro to, abychom si komplex záběrů interpretovali každý po svém a viděli jinak každodenní činnosti lidí z naprosto jiného úhlu pohledu.

Vesnické prostředí v kombinaci s typickým Pálfiho humorem vytváří ojedinělý snímek, který popisuje příběh žen, jež se rozhodly, že otráví své manžely pomocí jedu z konvalinek. Není zde žádná hlavní postava, což bychom mohli chápat jako náznak pospolnosti lidí, žijících na vesnici. Spíše než na děj samotný se Pálfi zaměřuje na detaily přírody a postupy vzniku či rozkvětu a i když se zde nevyskytují žádné dialogy, tím, že využívá možnosti, které mu nabízí práce s kamerou, přispívá ke vzniku působivých estetických efektů. To vše zakomponováno do přírody a venkovského života.

Robiho žena nezvládá být jen doma, zavřená mezi čtyřmi stěnami s malým dítětem na krku. Chtěla by chodit do práce a dělat něco, co má smysl. U Robiho se setkává s nepochopením nejenom ohledně práce. Jenomže chyba není jen v něm. Jednou si spolu vyrazí na tancovačku a dopadne to tak, že se Robi na rozdíl od jeho manželky baví, opíjí se a tančí s jinou ženou. Poté Robi přijde s myšlenkou, že by odcestoval do ciziny, aby si vydělal dostatek peněz a mohl zabezpečit rodinu, ale jeho manželka ten návrh hned automaticky zavrhne, protože si nedokáže představit, že by měla sama několik let vychovávat dítě. Film, vypadající spíše jako dokument, kde retrospektivním, velmi realistickým pohledem sledujeme rozpad manželství, které je plné hádek, jež jsou zaviněny naprostým nepochopením a netoleranci požadavků či návrhů partnera.

Příběh popisující homosexuální vztah dvou žen, který je zakomponován do totalitního režimu, kdy se řeší dopad revoluce, která byla v roce 1956. Eva začíná pracovat v novinářské redakci, kde potkává Livii. Eva sdílí s Livií redakci, začnou spolu chodit plavat, prochází se spolu v parku a také společně s dalším žurnalistou navštěvují bar. Eva se do Livie zamiluje, jenže problém je v tom, že Livie má manžela a sama dobře neví, jak si Evinu náklonnost vyložit. Po jedné návštěvě baru se vztah Evy a Livie posune na více než přátelskou úroveň, ale poté je nachytá policie, Livie zalekne a už s Evou nechce mít nic společného. Do toho všeho ještě Eva řeší politickou situaci, která je spojena nejen s cenzurou (nemůže psát pravdu, protože pravda není něco, čeho by si příslušníci vlády vážili) a také je omezována tím, že nemůže dát najevo svou orientaci. Eva je zmatená z Liviina chování a neví, co dál dělat. Kontaktuje ji, ale všechno je marné. Livie přemáhá sama sebe, nutí se do toho, aby byla jen se svým mužem, ale pak si uvědomuje, že bez Evy nemůže žít a že jí dává něco, čeho Liviin manžel není schopen.

Film, jenž sice není dokončen, jelikož smrt Andrzeje Munka přerušila práci na filmu, ale Witold Lesiewicz se nesmířil s tím, že by takový mistrovský kousek něměl být ukázán veřejnosti. Příběh začíná na výletní lodi, na které bývalá dozorkyně koncentračního tábora Liza cestuje se svým manželem do Evropy. Během nástupu pasažérů Liza uvidí ženu, ve které poznává Martu - bývalou známou, o kterou se starala v koncentračním táboře a snažila se jí zařídit přežití v takových podmínkách. Lize se začnou vybavovat vzpomínky na léta, kdy byla dozorkyní a tak vypráví svému manželovi příběh, který mapuje její minulost. Během bytí v koncentračním táboře si Liza vytvořila k Martě velmi blízký vztah, který Martě naskýtal možnost se vídat se svým manželem. Ve chvíli, kdy má být Liza převelena na jiné místo, začíná vyšetřování toho, která z žen si v táboře posílá milostné dopisy se svým přítelem. Než aby měla být potrestána celá skupina žen, na které Liza dohlíží, se raději Marta přiznává, že to byla ona a Walter. Film, který sice dokonale zachytává atmosféru koncentračního tábora, ale jeho důležitost spíše spočívá v zachycení vztahu mezi dozorkyní a vězeňkyní. Je doplněn fotkami z natáčení, komentářem autorů ke smrti autora a k filmu, ale také se zde zmiňují různé polemiky nad tím, jak by Munk pravděpodobně chtěl tento příběh zakončit.

Karrer, nejistý, ztracený v bezútěšném světě, má poměr se ženou, o které si myslí, že by ho mohla pochopit, provázet životní cestou a že na ní závísí celé jeho bytí. Jejich vztah je velmi komplikovaný, ona má manžela a skoro to vypadá tak, že s Karrerem vlastně ani být nechce. Karrer se snaží vydobýt si její lásku. Dokonce i dává jejímu manželovi příležitost, aby se vyhrabal ze svých dluhů a nemusel jít do vězení, čehož posléze Karrer využije a udá ho, jelikož ta práce, kterou manžel Karrerovi přítelkyně vykonal, byla nelegální. Film, poskytující nám pohled na svět z nihilistické stránky, kde žádná věc nemá smysl ani dobrý konec. Snímek je prostoupen nicotou, samotou, smutkem, pesimistickou náladou, která je dosažena hlavně skrze dlouhé záběry nebo vyprázdněnou naraci, pokládá si otázky možnosti spásy v životě člověka a dopad atmosféry filmu na diváka je zesílen významem textů písní a metaforickými rozvahami vedlejších hrdinů.