JZaborsky

Pardon, ale nemohu se ztotožnit s některými vyloženě hloupými reakcemi, kdy hodnotícímu stačí k odsouzení tohoto filmu skutečnost, že se ve filmu objevuje oslovení "soudruhu" a párkrát je tam v negativním slova odkázáno na rok 1968.... Ten film prostě vznikal v nějaké době a je jejím typickým produktem. Přesto mu ale nelze upřít jistý psychologický rozměr a v řadě věcí i jistou nadčasovost. Muži ve vysokých funkcích často přitahují pozornost jistého typu žen bažících po společenském postavení a veškerých výhod s tím spojených (jednu takovou mrchu zde naprosto znamenitě ztvárnila Marie Drahokoupilová). Jak daleko ve svém intrikaření mohou tyto ženy zajít, resp. jak si mohou některé vlivné potentáty omotat kolem prstu, jsme ostatně mohli celkem nedávno sledovat i na příkladu bývalého českého premiéra...Stejně tak je zajímavá postava náměstka Voníka (Radoslav Brzobohatý). Jde o kariéristu, který se pro zvýšení svého vlivu a kariérní růst neštítí ničeho. V tom nalezne společnou řeč i s manželkou ředitele závodu Kabátovou (M.Drahokoupilová). Nicméně své intrikaření poněkud přežene a kýžený postup na pozici ředitele se nekoná (naopak o svou funkci přijde). A v tu chvíli přestane být pro Kabátovou bažící po společenském postavení zajímavý.... Zvláštní kapitolou je pak postava hlavního hrdiny, ředitele Kabáta (Zdeněk Hradilák). Jistě, v mnoha ohledech je to idealizovaná postava; rozhodně však nelze říci, že s hodnotami, které představuje a jímž obětuje nemálo svého času, by se nedalo ztotožnit. Tyto hodnoty imponují nejen jeho sekretářce (Karolina Slunéčková), ale i její dceři Aleně (polská herečka Grazyna Dlugolecká - Sahatqui), která se do ředitele Kabáta následně zamiluje. A nakonec Kabát přesvědčí také svého syna Ivana (Ivan Luťanský), ačkoliv Kabátova žena se svým bezmezným rozmazlováním snaží Ivana získat na svou stranu a postavit ho proti jeho otci.... Závěrem: Občas mám pocit, že se zde na čsfd daleko spíše než jednotlivé filmy 70.let hodnotí doba, ve které tyto filmy vznikly. Nepopírám, že v té době vznikla řada tendenčních snímků, které dnes lze asi sotva brát vážně (naopak jde často spíše o nechtěně vtipnou filmovou podívanou), dovolím si však tvrdit, že tenhle film mezi ně nepatří.

Životopis Štefánika v naprosto jedinečném a orginálním podání RND. Troufám si tvrdit, že se jedná o jednu z nejlepších radošinských her.

Skvělá komedie v hlavní roli s Čestmírem Řandou a Karlem Högrem, kterou pokud někdo označuje jako "komunální satiru", tak asi nejspíš neví, co to komunální satira je. Už jen skutečnost, že tenhle snímek následně skončil v trezoru by těm bystřejším měla napovědět, že se o žádnou "komunální satiru" nejedná.... Tvůrci zaktualizovali předlohu od Ilfa a Petrova a trefně ji zasadili do dobových souvislostí. Drtílek v podání Čestmíra Řandy je vlastně podvodník, který po válce využil příležitost, jež se mu naskytla, a nakradl si miliony, které ale nyní potřebuje nějakým způsobem zlegalizovat; a to v době, kdy všichni měli v podstatě stejně a navzájem se hlídali, aby náhodou někdo neměl víc, nebylo až tak jednoduché (to není jako dneska). Snaha neprozradit se a alespoň navenek vypadat jako všichni ostatní (neboli mezi ostatní nějak zapadnout a nevyčnívat) ho však nutí vést život psance (neustále musí své bohatství schovávat). V zoufalství se tedy přihlásí do soutěže Desetkrát odpověz, kde soutěží v kategorii dějin dělnického hnutí (i to má vzubuzovat dojem nenápadnosti) a vede si úspěšně. Postupuje dál a dál, do vyšších kol soutěže, a jedinou vidinu, kterou před sebou má, je v této kategorii dosáhnout na hlavní cenu, kterou je zahraniční zájezd (nejradši by nějakou kapitalistickou cizinu - Londýn nebo Spojené státy). Soutěž je pochopitelně sledovaná a Drtílek se stává přes noc známým. A to nedává mnohým spát, obzvlášť když vědí, nebo se dozvědí, jakým způsobem Drtílek k penězům přišel a že by ho mohli o část nakradených peněz "takříkajíc pumpnout". Ale ani seberafinovanější plán, jak Drtílka obrat o polovinu nakradených peněz, nezaručí Drtílkovu protihráči Faltovi (hraje ho Karel Höger), že se mu s nabytým bohatstvím podaří zdrhnout přes Vídeň do Ameriky....Objeví se totiž ještě mazanější hráči, než je on sám....A přepočítá se i Drtílek, který svou hru o zachování co největší nenápadnosti trochu překombinuje a dopustí se osudové chyby, která mu značně pozmění jeho původní plány..... Kromě bravurního výkonu Čestmíra Řandy a Karla Högra (ale i dalších herců - Prachař, Beyvl, Menšík, Skopeček, Kostelka nebo třeba Chvalina) stojí za zmínku také hudba Ferdinanda Havlíka a jeho geniální nápady typu "Kupředu levá" napasované do úvodní hudby pod titulky či jako troubení auta Faltovy party (tady Havlík trochu předběhl dobu - takhle dneska vyzvánějí mobily:-).....Film Přehlídce velím já! je vedle Bílé paní jednou z nejlepších satirických komedii šedesátých let . Rozhodně dávám 5*!