bartias

Krátká kreslená hříčka boduje svoji jednoduchostí. Jeden z prvních "filmů" Tima Burtona je typicky černohumorný a jeho vizuální styl bude povědomý všem, kdo viděli Ukradené Vánoce nebo Mrtvou nevěstu. Pointa je svým způsobem parádně naivní. Jako sonda do začátků jednoho talentovaného režiséra nemá Stalk of the Celery chybu. 7/10

Dobrý nápad i zpracování. Montevideo napadnou obří roboti a jejich příchod zpočátku sledovaný jen očima malého kluka má na amatérský film dost hutnou atmosféru. Zbytek je přehlídka podařených digitálních efektů bez děje. Za vidění ale těch pět minut určitě stojí. 5/10

Natalie Portman, Ashton Kutcher, Ivan Reitman... na ta jména je Hlavně nezávazně nečekaně slabou komedií. Díky povedenému castingu se na ni sice dobře dívá, nějaká ta hláška by v hlavě taky zůstala, ale celé velké romantické ale hlavně dramatické finále je spíš odevzdaným čekáním, až film skončí. 5/10

Východní fantasy v ne zase až tak fantastické podobě je šíleně dlouhé a sem tam prolezlé nějakým tím typickým klišé. Skromnější rozpočet způsobil, že Vlkodav z kmene Šedých psů místy připomíná tuzemskou pohádku. Možná tak byl myšlený celou dobu. Akční scény jsou přece televizně bídné a nezáživné.

Béčko úmyslně ujeté v duchu grindhouse filmů nezachrání ani Nic Cage - pardon, Amber Heard. Novodobá královna hororu je coby ostře nabroušená servírka s nabušenou károu dostatečně sošná, talentovaná a rozhodně ne úzkoprsá. Zato Cage nasazuje obnošenou masku drsňáka bez budoucnosti. Antihrdina William Fichtner ho ve všech ohledech přehrává a ještě je na něm vidět, jak si to užívá. Což je víc, než se dá říct o Drive Angry. Pár povedených záběrů, možná nějaký ten pohřbený nápad. Jinak je tahle šílená cesta z/do pekel vyloženě bez zápalu.

Velkolepá fantasy podívaná založená na v Japonsku známém mýtu sází na speciální efekty a digitálně animované prostředí. Tak moc, že chvílemi působí jako částečně animovaný film. Komplikovaný příběh s typicky asijsky dramatickými emocemi ale pořádně mate. Goemonovi se nedá upřít myšlenka. Jenže zapamatuje si ji v tom zmatku někdo?

Adaptace ne moc povedeného komiksu je zhruba na stejné úrovni jako předchozí hororové sci-fi dua Stewart-Bettany. Na začátku slibuje zábavné guilty pleasure, na konci prakticky uspí. Kazatel má lákavě béčkovou vizuální podobu a atmosféru postapokalyptického westernu. Akci ale viditelně zabíjí nižší rozpočet. Paul Bettany je nevýrazný, Cam Gigandet až moc plakátový, Maggie Q bez emocí. Snad jen na Karla Urbana je radost pohledět. Jenže ani on coby záporák nemá co hrát.

Žvýkačka s příchutí romantiky a komedie obsahuje spoustu známých ingrediencí jako je potřeštěná hlavní hrdinka™, sympaťák, na které není něco úplně v pořádku™, ujetá kamarádka™ nebo kamarád gay™. Její umělá chuť ale rychle vyprchá. Kristen Bell zůstává půvabně svěží, ale celé to má jenom dvě kalorie.

Příjemný i když standardní příběh o původu Wonder Woman je hlavně pro ty mladší komiksové fanoušky. Akční scény jsou přesto slušné, romantika mezi hlavní hrdinkou a pilotem, kterého namluvil Nathan Fillion, kupodivu funguje a některé hlášky se vyloženě povedly ("It seems the threat has been neutralised by a group of armored supermodels.")

Chtělo by to bizarní příběh ve stylu Beetlejuice, jenže mezi různými komickými scénkami (i když patřičně bizarními) se odehrává tolikrát viděná zápletka o PPP - podlém pokusu o podvod. Masky, kostými a triky jsou přesto vyloženě povedené a mladinká Christina Ricci je ukázkovou běsnou holčičkou.