kocourMour

Dovedl bych si představit spoustu lepších věcí, které by se daly pořídit za těch 200 miliónů dolarů co stála tahle patetická a zdlouhavá sračka, plná hloupých frází, naolejovaného Pitta a tragika Blooma....a ty digitální bitvy už mě taky neberou.

Neskutečně nabitá bláznivá komedie s chytlavou ústřední melodií, která skvěle pobaví i po letech.

Dvouhodinová trapná reklama na Marlboro.

Dokud jsem neviděl tento film, nevěděl jsem co znamená žánr "politický triller" a upřímně řečeno vyvolával ve mně představu dost velké nudy. Pomalé, ale napínavé rozplétání nitek případu vloupání do sídla Demokratické strany dvěma novináři z Washington Post, mě však přesvědčilo o opaku. Nejlepší detektivky asi píše život sám. Film by se měl vidět dvakrát: jednou kvůli ději, podruhé kvůli hereckým výkonům. Obojí stojí zato.

Asi nejlepší Redfordův film, ve kterém se coby nový ředitel věznice Henry Brubaker snaží reformovat její prohnilý systém. Naráží přitom na problémy nejen uvnitř zařízení, ale především za jeho branami, v podobě liknavých a omezených politiků. První, co na filmu překvapí, je téměř polodokumentární styl a syrovost s jakou jsou popisovány poměry ve vězení, které spíše připomíná sovětský gulag z třicátých let. Pro tuto autenticitu a Redfordův výkon je snad možné prominout trochu naivní proměnu trestnice pod Brubakerovým vedením ve skautský tábor i lehce patetický závěr filmu.

Evropská filmová klasika na n-tou. Tento film jsem viděl v dětství tolikrát, že se už ani nedá hodnotit nezaujatě a vše v něm na mě působí až ikonicky.

Bohužel, dle mého soudu nejslabší díl celého cyklu o četnících. Funés je zde na vrcholu, ale díky zbytečně nadsazovanému a místy až absurdnímu scénáři, vyznívá často jeho komika na prázdno. Jiskření a patolízalství mezi četníky, na kterém stojí humor celé série, je nahrazeno jejich kamarádstvím a sounáležitostí a výsledkem je dost nudný film.

60. léta jsou pryč! Ale četníci zůstávají a náramně se jim v těch sedmdesátých daří! Nová dynamická hudba, dostatečně ztřeštěný děj vyhovující Funésovu hyperaktivnímu herectví (scény z kláštera mezi jeptiškami považuji za jedny z nejvtipnějších z celé série), a dokonce i (dnes už trochu úsměvné) filmové tiky. A to vše prozářené sluncem jižní Francie a na novém kvalitnějším filmovém materiálu. Proč ne? Opravdu nechápu obecný despekt k tomuto filmu, ostatně si myslím, že k bláznivé komedii patří bláznivá zápletka, a mimochodem ta v "Četníkovi ve výslužbě" mi přišla podstatně slabodušší.

Dobové reálie z politicky rozjitřené Ameriky 40. a 50. let slouží Pollackovi jen jako záminka k rozehrání neuvěřitelně laciné romance, jejíž renomé zobrazení doby "honu na čarodějnice" (mimochodem dost naivní) rozhodně nezachraňuje. Pod heslem -protiklady se přitahují- zde Pollack vytvořil nesourodou dvojici Redford-Streisandová, kteří ovšem k sobě pasují asi jako ruská mafie k Yakuze, takže ani druhá romantická linie nevyznívá příliš přesvědčivě. Upřímně řečeno, nechápu dobový ohlas tohoto filmu.

Pro úplné docenění tohoto snímku by asi bylo třeba vidět ho na filmovém plátně. Filmové záběry africké přírody totiž tvoří jednu ze základních složek filmu. Pollackovi se tato romance podařila a i díky výborným hereckým výkonům (zejména Meryl Streepové) film nesklouzne k laciné filmové limonádě, jak je u jiných Pollackových filmů zvykem.