Skuby47

Milá, téměř padesát let stará studiová pohádka natočená na námět Boženy Němcové s dobrým hereckým obsazením a levnou výpravou. Je částečně vyprávěná ve verších a zcela bezdůvodně natolik zkrácená, že by ji asi ani sama autorka nepoznala. To ji ale neubírá na výchovném sdělení dětem, že kamarádství je cennější než bohatství a zradit kamaráda se nevyplácí. Pamětníky potěší a děti, navyklé na moderní digitální efekty, už nezaujme.

Veselá roztančená studiová pohádka pro pamětníky, která by se žánrově spíše hodila mezi hudební komedie. Připomíná mi totiž muzikál Zvonokosy. Hodně hudby, hodně konverzace a žádný pořádný příběh. Myslím, že dnešní děti by už humorná rozhodnutí pánů radních nezaujala.

Po letech jsem se s potěšením znovu podívala na tento svůj kdysi oblíbený film z exotické Indie. Ačkoliv jde spíše o dobrodružnou pohádku, musím pochválit řadu věcí. Především má tento snímek bohatou výpravu, krásné kostýmy, početný kompars a dobré herecké obsazení. I když se jedná o indickou romanci, byl natočen v koprodukci Anglie, Itálie a Německa. Mimo ústředního milostného příběhu ukazuje krásu, kulturní zvyklosti a tradice orientu. Kromě přetrvávajícího systému kast je v něm ukázán i odpor domorodého obyvatelstva k britské koloniální nadvládě. Dodnes nechápu, jak si Britská říše dokázala podmanit do roku 1921 celou čtvrtinu rozlohy zemské souše. Zotročila obyvatelstvo, vydrancovala suroviny a dneska pod praporem demokracie sklízí co zasela. Stále aktuální přitažlivý film.

Velmi dobře zpracovaná povídka A.C.Doyla. S jednoduchým příběhem si skvěle poradilo špičkové herecké obsazení. Pánové Kostka, Preiss a Somr hráli, Šťastný bavil a Brožová zdobila. Pěkná výprava, slušivé kostýmy, vtipné dialogy a přiměřená délka zakryla to, že příběh nepatřil mezi skvosty autorovy tvorby. Byl to takový Holmes a Watson po česku.

Tento western mne trošku zklamal. Připadal mi příliš rozvleklý a spíše konverzační než akční. Líbily se mi lokality v nichž se natáčelo a krásní koně. Herecké výkony byly průměrné, závěr zajímavý.

Narodila jsem se na Ostravsku a jako dítě jsem tam často jezdila k dědovi. V rodině jsme měli jednoho horníka, který ale byl ze zdravotních důvodů předčasně odsunut do penze. Proto si myslím, že Ostravské nářečí docela ušlo. Škoda, že si tvůrci jako jazykové poradce nepozvali písničkáře Jarka Nohavicu nebo Pavla Dobeše. Z trojice pražských herců mne příjemně překvapil Marek Taclík, kterému se podařilo vystoupit ze stínu policejních vyšetřovatelů v krimiseriálech. Martha Issová byla pro mne ve své roli energické, rozhodné, usedlé manželky nepřesvědčivá, protože ji mám stále zafixovanou jako mladou holku a Jiří Langmajer zase pojal roli ředitele nevhodně s viditelnou snahou vedoucího pracovníka zesměšnit a znemožnit, což nebylo v duchu příběhu. Na výpravě se nešetřilo a pochválit lze televizi za velký počet účinkujících komparsistů a vcelku výstižné svědectví o době. Z druhé strany působily hlavní postavy ve vzájemných vztazích velmi chladně, takže si žádná z nich nezískala mé sympatie.

Je v podstatě fuk, jestli se pohádkové království jmenuje jitřní nebo nudlové. Sympatické na nudlovém bylo, že podporovalo vegetariánství a bylo proti zabíjení zvířat. Snahu o modernost bych zde nevyčítala i když originalita není v pohádkách nutná. Těch, kdy se princ či princezna nechali zapřít, ve snaze poznat blíže svého budoucího partnera, je docela dost. A ti vdavekchtiví, kteří skončili v kuchyni se taky najdou. To, že někteří nápadníci jsou vyžírkové nebo zlodějíčci rovněž není v pohádkách ojedinělé. Jinak slušná výprava, příjemné lokace, pěkné kostýmy a ucházející herecké výkony až na toho přehrávajícího Matonohu. Pohádka to byla průměrná, ale koukatelná.

Vtipná jednoduchá studiová pohádka. Mezi šesti účinkujícími vyniká duo Menšík - Růžičková a dodnes stále aktuální myšlenka, že krást se nemá. Díky humoru a hereckému obsazení může se ještě po 45. letech pamětnickému divákovi líbit. U dětí to bude horší - barva chybí.

Na sobotní pamětnické pohádky si musím občas přivstat, ale díky televizi za to, že na ně nenechává v archivu padat prach. I když jsem pamětník, tak na tuto pohádku si nevzpomínám. Je to veselá studiová pohádka s levnou výpravou a jednoduchými kouzelnickými zaříkávadly a čarodějnými triky. Hanzlík jako čarodějův učeň a taky herecký začátečník si roli užíval. Nataši Gollové bych omlazující nápoj přála a to nejen v této pohádce. Příběhu neprospělo dělení na dvě poloviny, protože ta druhá část nebyla tak vtipná jako ta úvodní. Chtělo by to část s plačící princeznou více rozvést. Zřejmě se tehdy taky v televizi šetřilo.

Na tento film jsem se těšila, protože už je to nějaký ten pátek, co jsem chodila na hodiny dějepisu a tak jsem si říkala, že zalepím nějaké ty díry v paměti. Výsledný dojem z filmu je velmi zmatečný. Jen mě tak vůči televizní tvorbě napadá vzkaz, že když na to nemáte, tak to netočte! Slušné byly jen historické kostýmy, bitevní scény byly jen v náznacích, neznámí herci, v nichž jsem se jen obtížně orientovala, byli těžce rozpoznatelní kdo je kdo. Jen Dobrý byl dobrý. Při premiérovém vysílání jsem usnula, ale dodatečně jsem se podívala znovu a na dvakrát jsem to zvládla. K tomuto snímku, který měl být pojat spíše jako hraný dokument by slušel doprovodný odborný výklad. Myslím, že němečtí a rakouští diváci nemohli pochopit o co tam šlo. I diváci znalí historie tam našli nepřesnosti, tak vůči tvůrcům použiji parafrázi z názvu filmu .... Bůh s vámi!