cist

David Ondříček se včera na brněnské předpremiéře nevědomky usvědčil, když řekl, že úspěch filmu očekává především tam, kde je Zátopek známý. A to je sakra strašně špatná predikce! Shrnul tím vlastně celý problém a nedostatek současného českého filmu a to je především neschopnost vytěžit z příběhu něco víc než jen popisné vyprávění a televizní formát zpracování. Tam kde mohla být vytvořena parádní tísnivá atmosféra, kdy na Zátopka tlačí politruci, aby podepsal, rozmělňuje Ondříček scénu zcela zbytečnými střihy a více se konfliktu nevěnuje, tam kde si mohl divák domýšlet "spodní proud" vztahů mezi jednotlivými postavami, je nám všechno jasně řečeno a popsáno. Takže dochází na taková klišé, že po vypití slivovice se prostě musí říct "ta píše", musí nám být řečeno, že se musí zatemňovat, aby nespadla na nás bomba, nebo když cizinec požádá o minerálku dostane lahváče piva s tím, že to je česká minerálka, místo toho aby tvůrci-scénáristé hledali jiné klíče jak popsat atmosféru, jak vytvořit postavy, jak psát životné dialogy. Když jsem u těch postav, Václav Neužil očividně vložil do role své životní vše, jenomže scénáristé a režisér mu nedali prostor, aby  uplatnil vývoj a nějaký vnitřní konflikt. Z hrdiny se stává jen plochá figurka, která má na vše bodrý náhled a všemu se chechtá. Nejpůsobivější je film tam, kde jenom pozoruje. Ač víme, že Zátopkův fenomenální úspěch v Helsinkách přinesl dosud nepřekonaná tři zlata, stejně je divák při sledování maratonské scény napnutý...a to je ta cesta. Při triumfálním návratu Zátopka na stadion málem celé kino zařvalo "jo!" Milí čeští filmoví tvůrci a tvůrkyně, už si prosím vytáhněte hlavu z pr--le a přestaňte popisovat a začněte tvořit a pozorovat. Český divák není idiot, dokáže pracovat s klíči. A je to taková škoda, protože je očividné, že na filmu nechali všichni, kdo se na něm podíleli kýble krve a potu, zvláště výpravou, kostýmy a maskami.

Výborný dialogy!

Stejně jako u Avatara jsem si celou dobu filmu říkal o promarněné příležitosti. Ač oba filmy měly propracovanou nakladnou výpravu, Avatar zásadně trpěl ve sféře scénáře, u filmu jsem litoval vyhozených peněz za nudné vedení herců. Jako dokument své doby je film bravurní, nicméně vtáhnout do příběhu se mu ani trochu nepodařilo a koneckonců herecké ploužení bez špetky emocí tomu ani nijak napomáhat nechtěly.

Dobrá blbinka na letní večer. Bohužel, herecké výkony jsou strašně strašně slabé. Říkal sem si občas, jestli nejde o nějaké ochotníky z židovské komunity. Nejvýrazněji se tato slabá stránka projevila při vážných scénách. Na divadle se tomu říká "trhání kulis". Jediné, co drželo mou pozornost byla Mottiho matka a její obstarožní domacnost a pečlivost židovské kvočny.

První film z mnoha zpracovávající tematiku židovských pogromů, který se mě opravdu dotkl.

Některá témata potřebují odstup. U tohoto to platí dvojnásob. Téma jako vyšité pro Ruben Östlund nebo  Michael Haneke, bohužel se ho ujal průměrný režisér.

Ty životopisy návrhářů začínají být jak přes kopírák. Z nevinné čáry na papíře se stane geniální kolekce, následována drogovými a sexuálními eskapádami umělce, končící finálním potleskem ve stoje na jeho poslední přehlídce. Nejzajímavější částí tohoto filmu jsou samotné přehlídky a jejich hezké snímání. Slabší je scénář a z hereckých výkonů taky nejsem odvařený. Zaujal mě Yvesův partner (Guillaume Gallienne). Škoda, že se scénář nesnažil víc držet této linky vztahu dvou silných osobností. Hvězdička na víc pro tento film je za nádherné kostýmy. Čestnou výjimku v tomto žánru tvoří Nit z přízraků, která neuhnula z hlubší psychologizace do divácky atraktivnějšího světa skandálů. A opět šťouchnutí do zdejších komentátorů: ano, je strašně důležité, že YSL byl HOMOSEXUÁL, proto to musíme ve svých kritikách podtrhnout a zdůraznit. že měl "teplomilnej vztah k chlapům" (Malarkey), a že "holdoval homosexuálním životu" (Juta), protože pořád žijeme v roce 1903, ne asi.

Nádhera a chrochtání. Od herectví, přes kongeniální hudbu, námět, zpracování, atmosféru. Slabší místa v zobrazení "vyšší společnosti" plně vynahradí autenticky zahraný a prožitý figurky starý Prahy. Herci, u kterých jsme zvyklí na komický až uřvaný polohy najednou pokorně a bez přehrávání slouží svým rolím. Skvost český filmografie.

Až z odstupem času jsem si uvědomil, jak je tenhle film hrozně polopatický a jak se mě pořád snaží přesvědčit o tom co je dobro a co zlo. Začíná to šablonovýma postava, z nichž nejvíc trčí Keanuova matka, coby dobrá americká křesťanka bránící ty správné hodnoty. Celý se to přesouvá do "pohádkova" od chvíle, kdy matka varuje svého syna před Novým Jorkem, coby městem neřesti. Úchylák vypadá jako úchylák, ďábel AlPacina vypadá jako ďábel, nic není ponecháno náhodě, abychom si náhodou nechtěli myslet něco jiného. Zbytek filmu je natočený optikou chudé spodní třídy na tu zhýralou, zbohatlou a zpustlou vyšší třídu. Takže, když si při koukání na tenhle film, budu pořád opakovat: je to pohádka pro dospělý...dá se ten film snést, protože technicky je to natočený famózně.

Slušně natočená studie coming outu v kresťanském prostředí, aniž by se nám ukazovalo prstem na "zlý kresťany". Ocenil jsem snahu autora-gaye pochopit i svého otce, který je jen stěží sto pochopit odlišnost svého potomka. Film spíše pozoruje, než nám vnucuje, co si myslet. Bohužel klasický americký závěr v posledních 10 minutách s proslovem a mačkáním emocí tuto linku neudržel. Nicméně zbytek filmu je dost přesvědčivá a přesná snůška nesmyslů a absurdit, se kterými se LGBTQ musí v kresťanském prostředí potýkat.